Věci, které přinášejí radost, by se nikdy neměly proměnit v otravné úkoly

tired-salesgirl-on-christmas-eve

„Měla bych konečně dočíst Doktora Živaga.“

„Měla bych uspořádat oslavu svých narozenin a pozvat všechny svoje přátele.“

„Měla bych častěji chodit na výstavy.“

„Měla bych jezdit na in-line bruslích, které pořád jen leží na skříni.“

„Měla bych si víc užívat sex.“

„Měli bychom jít ven, když je tak hezky.“

„Měla bych si psát deník.“

„Měla bych si letos víc vychutnat předvánoční pohodu.“

Co je na všech těchhle větách špatně? Z činností, které by se měly dít čistě jen pro radost, dělají úkol. Úkol, který, pokud ho nesplním (anebo ho nesplním „pořádně“), mě bude hlodat výčitkami svědomí jako kterýkoli jiný nesplněný úkol, třeba nezaplacené obědy pro děti ve školní jídelně nebo schránka plná nezodpovězených e-mailů.

Jak se vlastně z takové jednoznačně příjemné a spontánně prováděné činnosti stane úkol? U mě nejspíš tak, že si přeju být příliš mnoha různými lidmi najednou a ještě u toho vypadat, že si to fakt užívám. Chtěla bych být společenská organizátorka večírků & milovnice osamělých procházek & kulturní návštěvnice výstav & mít zajímavý a útulný byt, jako mají skandinávské blogerky & doma si zavařovat vychytávky z vlastnoručně natrhaného ovoce a tak dále a tak dále…

Jenže narážím na to, že za jednu jedinou sobotu prostě není možné jít na procházku a brodit se podzimním spadaným listím, sedět u okna, poslouchat šumění deště a číst Doktora Živaga a chystat pohoštění na večerní oslavu pro dvacet kamarádů. Zvlášť, když do toho musíte dopsat článek, který má deadline v pondělí ráno, koupit dětem zimní boty a odmrazit ledničku, ve které se začínají tvořit krápníky. Vážně to nejde, párkrát jsem to i zkoušela. Výsledkem je jenom pocit viny při všem, co děláte, z toho, že neděláte něco jiného.

Pro mě funguje jeden extrémní způsob, jak se s těmihle nejotravnějšími „měla bych“ vypořádat: Řeknu si, že danou činnost nebudu dělat prostě nikdy. Zakážu si to. Nebudu si psát deník. Nebudu chodit na vůbec žádné výstavy. Nebudu vůbec nikdy jezdit na in-linech. Překvapivě to není smutné, právě naopak, je to osvobozující. Zbavím se tak výčitek svědomí z toho, že to nedělám. A pokud se někdy úplně spontánně vyvrbí okolnosti tak, že se na nějaké výstavě ocitnu, proč ne! (Jen potom zase nesmím propadnout pocitu, že bych to přece jen „měla“ zkoušet častěji.)

Advertisements

13 comments

  1. Panebože, Báro, vy mě vždycky přesně vystihnete 🙂 Čím víc blogů sleduju, tím více bych chtěla být skvělou kuchařkou, pekařkou, hostitelkou, výrobkyní montessori hraček, plést a háčkovat, učit doma, chodit na výstavy, denně sportovat, sledovat kulturu, jezdit na in-linech ……a ano, psát si deník 🙂 ….až na to, že mám 3 malé děti a nestíhám vůbec nic 😦 a mám z toho výčitky, že neplním ta svá novoroční předsevzetí …. TAKŽE DÍKY za radu, jak se se svými stíny vypořádat 🙂 jana

  2. Až na deník, jako by to bylo přečteno v mojí hlavě. Věřím, že si toto ( to jsem celá já) řekne většina žen, které si článek přečtou. A to, že jsme na tom všechny stejně mě uklidňuje 🙂
    Děkuji Báro, že vím, že v tom nejsem sama.

  3. tenhle článek mě opravdu potěšil…dnes v sobotní dopoledne, slunné….kolik věcí by člověk „měl“…díky Anna

  4. Váš článek mi mluví přímo do duše. Je to tak, sám také toužím stihnout všechno, vše zvládnout bravurně a ještě si to užít. Jen v tuto chvíli bych rád kreslil, psal povídku, zveřejnil nový článek, natočil video, jel se projet na kole a kdoví co ještě…

    Zkusím to. Půjdu teď napsat článek a potom kreslit. Na video a psaní povídky zapomenu, a to samé udělám s výletem na kole. Děkuji 😉

  5. Tak teď nevím. Mluvíš za sebe nebo to povídá ta Bára? Nějak se v tom nechytám. Avšak – pravdy je v to moc a moc. Jste oba renesanční osobnosti, které nás inspirují k tomu zaktivizovat oblasti, které nejsou zrovna aktivní, potřebné, chtěné, žádané a tak.
    Hlavně si ty „chtěl bych, měl bych, musím…“ nepiš na oči PÍSEMNĚ! Nejlíp je asi se zvednout a jít a udělat a zorganizovat si čas tak, aby to šlo prožít, udělat… Neodkládat. Dělám to tak zrovna s pohybem: když se mi nejvíc nechce, je škaredě, cítím se divně nebo smutně: vzpomenu si, že venku čeká moje milovaná psice, nakšíruju ju a vyrazíme směrem k pohybu jakémukoli a kamkoli. Kdybych to měla jen napsaný, zlobila bych se na sebe. Takto mě to napadne a jdu. I další věci. Je jasný, že nestihnu dalších pár věcí, ale NEMÁM JE NAPSANÝ, tak se dají bez výčitek odložit. Hledej a piš nápady a zkušenosti dál, miluju různý nabídky a pobídky, který zrovna tvým vlivem udělám HNED
    P.S.: Pořád mi zde chybí pohodoví smajlíci! Neodkládej nějaký pěkný vyhledat a dát je sem, abych je mohla použít. TOTO SI NAPIŠ 😉 😛

  6. Paráda, tak si teda nebudu připadat jako úplný looser! 🙂 Já si vše poctivě píšu, pak poctivě nic neplním a nakonec je mi ze sebe smutno. A především je mi líto, že věci, které chci dělat se stávají musím udělat. Zkusím tvou techniku, ale obávám se, že tehdy se nehnu z gauče 😀

  7. Nejstrašnější variantou je, když se něco, co máte ráda, stane vaším povoláním. Najednou vám ta činnost postupně radost přestane přinášet. 🙂

  8. Děkuji za pěkný článek 🙂 Po jeho přečtení mě napadá, nebylo by lepší vyměnit první slova těchto prohlášení? „Měl(a) bych“ za „Mohl(a) bych“, ci „Chtel(a) bych“. Kazde z techto uvozeni cinnosti ma uplne jiny psychologicky podtext a (de)motivacni nasledky.
    Je důležité rozlišovat důležitost činností, toho co by člověk dělat měl nemusí být vůbec tolik, kolik si myslel. Ted jsem si vsiml, ze autorka uz toto tema zpracovala drive v clanku „Měla bych ze svého slovníku vyřadit výraz „MĚLA BYCH““.
    Kdybych mohl poradit, bylo by to soustredit se na jednu vec a ostatni nechat plavat, nesnazit se o vse naraz, vice napriklad zde: http://www.mitvsehotovo.cz/2014/06/9-rad-pro-ucinne-sebevzdelavani/
    Obecne si potom myslim, ze pro zvladnuti tematu tohoto clanku (ale nejen tohoto tematu) jsou (krome jineho) dulezite hlavne 2 veci, a to cas a vule
    Umet pracovat s obema temito velicinami je dlouhodoby proces a neni zadny univerzalni navod. Je vsak mnoho zdroju, ktere nas mohou vzdelavat a inspirovat v tomto hledani, zkouseni a uceni se o casu (planovani, GTD, procesy, …), vuli a vlastne i sobe samotne(m). Konkretne bych doporucil napriklad:
    http://www.irunurun.com/willpower-part-1/
    http://www.mitvsehotovo.cz/2014/07/po-cem-touzim-co-chci-co-musim-co-mohu/
    a obecne vetsinu clanku ze serveru irunurun.com a mitvsehotovo.cz
    skvely nastroj je http://www.rememberthemilk.com, ktery uz dlouhou dobu pouzivam a velice mi pomaha pri rizeni svych cinnosti a casu
    Preji nam vsem hodne uspechu na teto ceste, rozhodne to stoji za to.

  9. Děkuji za pěkný článek 🙂 Po jeho přečtení mě napadá, nebylo by lepší vyměnit první slova těchto prohlášení? „Měl(a) bych“ za „Mohl(a) bych“, ci „Chtel(a) bych“. Kazde z techto uvozeni cinnosti ma uplne jiny psychologicky podtext a (de)motivacni nasledky.
    Je důležité rozlišovat důležitost činností, toho co by člověk dělat měl nemusí být vůbec tolik, kolik si myslel. Ted jsem si vsiml, ze autorka uz toto tema zpracovala drive v clanku „Měla bych ze svého slovníku vyřadit výraz „MĚLA BYCH““.
    Kdybych mohl poradit, bylo by to soustredit se na jednu vec a ostatni nechat plavat, nesnazit se o vse naraz, vice napriklad zde: http://www.mitvsehotovo.cz/2014/06/9-rad-pro-ucinne-sebevzdelavani/
    Obecne si potom myslim, ze pro zvladnuti tematu tohoto clanku (ale nejen tohoto tematu) jsou (krome jineho) dulezite hlavne 2 veci, a to cas a vule
    Umet pracovat s obema temito velicinami je dlouhodoby proces a neni zadny univerzalni navod. Je vsak mnoho zdroju, ktere nas mohou vzdelavat a inspirovat v tomto hledani, zkouseni a uceni se o casu (planovani, GTD, procesy, …), vuli a vlastne i sobe samotne(m). Konkretne bych doporucil napriklad:
    http://www.irunurun.com/willpower-part-1/
    http://www.mitvsehotovo.cz/2014/07/po-cem-touzim-co-chci-co-musim-co-mohu/
    a obecne vetsinu clanku ze serveru irunurun.com a mitvsehotovo.cz
    skvely nastroj je http://www.rememberthemilk.com, ktery uz dlouhou dobu pouzivam a velice mi pomaha pri rizeni svych cinnosti a casu
    Preji nam vsem hodne uspechu na teto ceste, rozhodne to stoji za to.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s