Proč je někdy dobré být trapná

Snímek obrazovky 2014-10-09 v 15.45.56

Miluju tu scénu Díky za každé nové ráno, kdy Ivana Chýlková coby školačka v bílém roláku a kostkované sukni stojí na pódiu pod nápisem „Děti, mír a umění“ a před znuděným publikem recituje svou vlastní báseň:

Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná. Jednou z těch trapasů umřu a zakopaj mě pod černou zem…“

Je fakt hrozně trapná! Je trapná jako ten, kdo se hrozně snaží, komu záleží na výsledku, kdo jde s kůží na trh, i když se to tak úplně nehodí, i když to nemá úplně zmáklé, i když neví, jak to dopadne, a i když hrozí, že bude vypadat… trapně. A právě proto mám tu scénu ráda.

Mám ji ráda taky proto, že sama bývám často trapná, a v tom nikdo není rád sám. Trapně často mívám různé fleky na oblečení, o kterých ani nevím; nedávno jsem se trapně rozbrečela na poradě v práci; kdykoli mi zazvoní telefon v kabelce, musím před zraky ostatních vyházet na podlahu celý její (trapný) obsah. Strašně trapný je seznam písniček, které poslouchám při běhání, jsem trapná řidička a především trapná matka. (Tuhle, když jsem Rozárku přivedla na hodinu lezení na horolezecké stěně, mě šeptem úpěnlivě prosila, ať už proboha odejdu, protože mi „moc klapou boty“ a mám „ten divnej klobouk.“ Mezi všemi těmi horolezci jsem prostě byla trapná.)

Kdy se vlastně cítíme trapně? Když se nám v přítomnosti ostatních stane něco, co neměl nikdo vidět. Když nemáme svůj zevnějšek nebo svoje chování úplně pod kontrolou. Když nám záleží na tom, jak zapůsobíme, ale zapůsobíme jinak, než bychom chtěli. Když se o nás ostatní dozvědí něco, co by podle nás nikdo neměl vědět.

A právě proto si myslím, že trapnost je vlastně dobrá. I když bolí – a někdy fakt strašně! – měli bychom si ji hýčkat a vážit si trapných momentů. Protože právě v těch jsme nejvíc sami sebou, jsme opravdovější, než když máme fasádu bez poskvrnky.

A navíc, když palčivost trapasů odezní, bývají z nich ty nejlepší historky!

Reklamy

9 comments

  1. Já váš blog prostě a jednoduše zbožňuji!!! Je tak ojedinělý, originální, pravdivý…. jen tak dál, vždy netrpělivě vyhlížím další článek 🙂
    Pěkný víkend, Lenka

  2. óóó, jak vím, co to je být trapná!
    jsem jeden z členů klubu „bezpointových vypravěčů“, a nejhorší je, že už při své povídání si začínám uvědomovat, že to nikam nevede a bude to zase trapas!
    takže, trapasům zdar!!!!

  3. Na trapnosti je podle mě nejvíce trapné, že ten trapas většinou cítí jen onen člověk a ostatní to tak moc neberou. Například u chlapa rozepnutý puntek na kalhotech – v podstatě vůbec o nic nejde a přesto se dotyčný často cítí trapně.

    Musím ale souhlasit s autorkou – díky trapnosti přestáváme mít masku a jsme sví!

    1. díky trapnosti přestáváme mít masku a jsme sví! – Nejaká štúdia, pane? Logika skôr hovorí opak – je mi trápne ZAHRÁM to do outu. ŽIadna úprimnosť. A verte mi, ostatní trapas vidia. Ja vidím trapas Váš, a iní vidia mô…, to si len treba všímať svet okolo. Ľudia vedia rozpoznať trapas, a niekedy im je trápne aj za Vás.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s