5 důvodů, proč je tak těžké vyhodit olezlého plyšáka nebo beznohou panenku

t11

Moje děti tráví tyto dny na táboře, zatímco já trávím večery úklidem jejich dětského pokojíčku.

Ačkoli, spíš si tam připadám jako na skládce toxického odpadu. Oblaka prachu z vysypaných krabic s hračkami mě štípou do očí, kýchám, slzím a mám pocit, že nejlepší řešení by bylo to všechno zapálit.

Vím, že pokud chci provést nějakou selekci starých hraček, musím to udělat teď. V nepřítomnosti svých dcer mám jedinou šanci. Až se vrátí domů, nevšimnou si, že zmizely staré krámy, se kterými si už léta nehrají. Ale kdyby byly přímo u toho, nikdy mi nedovolí cokoli vyhodit a nad každým kouskem budou kvílet: „Cože?! Proč?! Tohle nutně potřebuju!“ A pak to další dva roky nechají ležet v krabici.

(Až odjedu na dovolenou já, někdo by měl podobnou razii provést v mém šatníku. Výsledek by byl zřejmě podobný.)

Stojím tedy nad velkou hromadou vysypaných hraček, oblaka prachu se pomalu rozptylují a já se odhodlávám vložit první věc do velkého černého pytle na odpadky, který jsem si pro tuhle příležitost připravila. Nějak mi to nejde. Z několika důvodů.

  1. Hračky na mě koukají. Stokrát si můžu připomínat, že jsou to jenom předměty z polyesteru, polyetylénu, polyvinylchloridu a různých jiných plastů. Stejně vypadají jako živí tvorové. Olezlí plyšoví medvídci na mě poulí korálkové oči. Panenky upřeně zírají a mlčí. Barbíny se dívají s lehkým úsměškem. Fialový poník dokonce mluví. Když se s ním pořádně praští, kníká: „Bolí mě bříško!“ (Když se nacpe pod horu jiných plyšáků, říká to třeba i šestnáctkrát za sebou.) A čím dál víc se mi zdá, že na mě všichni koukají vyčítavě.
  2. Připadám si jako doktor Mengele. Měla jsem v úmyslu vyhazovat jenom hodně poničené a rozbité hračky. Ale když se chystám zlikvidovat první beznohou panenku, připadám si jako esesačka, která posílá na smrt nemocné a postižené. Ano, ten velký černý pytel na odpadky vypadá přesně jako masový hrob.
  3. Mám výčitky, protože hračky by se měly někomu darovat. I když racionálně si uvědomuju, že třeba tohle rozmlácené autíčko bez koleček by neudělalo radost ani nejchudšímu dítěti na světě.
  4. Staré hračky jsou vzpomínky. Téměř u každé z nich si ještě dokážu vybavit, jak si s ní Betynka nebo Rozárka kdysi hrály. A dojímá mě to tak, že nad velkým černým pytlem znovu zaváhám.
  5. V hloubi duše věřím, že hračky mají svůj tajný život, když se lidé nedívají. Jako ve filmu Hermíny Týrlové nebo v Příběhu hraček.

A stejně nakonec ten velký černý pytel naplním. S rozporuplnými pocity ho odnáším ke kontejneru a říkám si, že někdo přece tuhle práci udělat musí.

Ale to si většina válečných zločinců říkala taky.

Advertisements

18 comments

  1. OAno. Taky patřím k vražednému komandu. Probíral jsem to se svou psycholožkou a jednoznačně je to že strany hraček citové vydírání. 🙂 RaF

  2. Uuuuf…., ten konec mě doslova bodnul… Hračky se nevyhazují…. 🙂
    Cokoliv jsem schopná vyhodit, oblečení, šperky, nádobí, vyhodila jsem i televizi (a je mi mnohem lépe),…… Ale HRAČKY, KNIHY A ZVÍŘATA prostě nevyhazuji…. 🙂 (i když možná bych udělala výjimku v případě rozbitého autíčka či podobně)
    Krásný den….Kat….

    1. presne tak to mam taky… jenze ja navic ani nic moc neznicim, tak se mi u tchynky vali asi dva pytle plysaku jeste po mne… u nas uz to neni kam davat… a ten cerny pytel vyrazenych vozim autem uz asi 14 dni, ze ho dam do kojenaku nebo nejake detske cekarny…

  3. Pokaždé jsem v pokušení dát si před vyhazováním hraček panáka. Chce to rychlou čistou akci a hlavně vynechat mezifázi „taška PŘIPRAVENÁ k odnosu za dveřmi bytu, ještě hůře v předsíni“. Protože tu dají jen skuteční tvrďáci a drsoni. A já jsem v životě nedokázala vyhodit hračku s čumáčkem.

    1. Jojo, v téhle mezifázi se taky často zaseknu. Nejen s hračkami. Asi největší rekord jsem udělala s taškou oblečení, ze kterého vyrostla moje mladší dcera Rozárka. Chtěla jsem ji někomu darovat. Ale než se mi to podařilo, taška byla připravená k odnosu… asi rok a půl. 🙂

  4. Třeba je z kontejneru někdo vyhraboší a ještě zažijí bezva dobrodružství:) Jako Kuki.
    P.S. Klíčů od kontejnerů asi moc druhů není, viděli jsme několikrát, jak náš kontejner otvírá bezdomáč klíčem:)

  5. Tento článek se mi obzvlášť líbí, vnitřně se mě dotýká. Také si schovávám některé své staré hračky ve skříni, kam už pomalu ani nepáchnu, jen jako vzpomínku, protože občas fungují lépe než deník.
    A že se dívají, to je mi jasné, souvisí to s tím jejich tajným životem. Na skříni mi stojí velká porcelánová panenka a tajemně zírá někam do zdi. Ještě teď, když večer ležím na posteli obráceně a vidím na ni, nemívám z toho nejpříjemnější pocity.

  6. Aha… proto jsem se za celých 14 dní, co je malá u babičky, nedostala k tomu ty plyšáky povyhazovat. Vlastě, já ani ty plyšáky povyhazovat nechtěla. Stačilo by mi ty ostatní kinder krámy. Jenže já mám i tam pocit, že by se ještě mohly hodit 😦 Nejlepší by bylo, kdyby si to vyházela ona sama :-)))))

  7. Tyjo, riskantní, vyhazovat hračky dětem za jejich zády! Moje máma se o to taky dřív snažila a několikrát jsem ji přistihla a hračku z koše zachránila. A byla jsem za to pěkně naštvaná. To já prostě nemůžu. No a co, že je plyšák už opraný a nic moc, pro mě je to svým způsobem živá bytost, která ještě může plnit svůj účel, kterou mám ráda a která si zaslouží lepší zacházení než poslat do koše plného smradlavých odpadků. A už vůbec nedávám, když se o to vyhazování snaží někdo, komu ty věci nepatří – vždyť je to moje hračka, já ji miluju a já se zavázala o ni pečovat. Samozřejmě čeho je moc… a nějak se to regulovat musí. I rozbité věci se ale dají opravit nebo nějak recyklovat, ne? Ještěže autíčka nekoukají.

    1. Moje dcery neomylně, po návratu z prázdnin, hledaly přesně ty hračky, na které si dva roky nevzpomněly a které jsem já tedy, v dobré víře o jejich nepotřebnosti, vložila do pytle a nechala u kontejneru. Zkusila jsem to asi dvakrát a mám to na talíři dodnes.

  8. Krásně napsáno. A výstižně! O mém vztahu k hračkám mluví to, že za ten týden, co jsou děti pryč a já si předsevzala udělat průběr, jsem na to nenašla odvahu- Hm a ten pytel posbíraný v předchozích dobách bych už taky konečně mohla odnést na sběrné místo.

  9. Mám podobnou zkušenost, malý byt, zatím jedno dítě, ale hraček jak pro tři. Jednu velkou plastovou auto/vláčkodráhu se mi povedlo prodat (za polovinu ceny). I když byla předtím kvůli nedostatku místa ve skříni, mládě si na ni vzpomělo a požadovalo ji po mně. Když jsem řekla, že ji dostal chlapeček, co nemá žádné hračky (ja vím, zbabělost), dostala jsem vynadáno.
    Jak jsem začínala se šitím, ušila jsem synovi ze zbytků látek pejska. Teď po dvou letech a pár praních vypadá docela omšele, vždy po prací akci musím ručně zašívat dírky ve švu, už od začátku vypadal jako trochu nemocný, ale syn ho miluje, pokud ho nemá v posteli, ani neusne. A já mám trochu strach, že ty občasné prací akce nevydrží a doma bude breku víc než unesu. Modlím se za jeho dlouhý život, snad s ním nebude spát do 20ti.

  10. Mně jakožto dítěti takhle bez mého vědomí táta vyhodil některé hračky a nezapomenu na to nikdy. Ještě asi ve třiceti mi to připadalo jako sviňárna.
    Co není moje, na to prostě neshám.
    JA důvěřuju, že ani mně se ve věcech nikdo nehrabe.
    To vyhození hraček byla pro mě docela ztráta důvěry.
    je mi to odporný a nedělala bych to nikomu.

    Postupovala bych jinak, jak tady výše někdo psal: napytlovat, schovat a když si rok dítě evzpomene na tu hračku, tak ji teprve vyhodit. Možná.

    Za lepší považuju probírat hračky v přítomnojsti dítěte. Sice je to nepopulární pro všechny, ale je to fér.

  11. nom jom maminka to delal takhle že se zeptala s čím si nehraji a ona to darovala dětem ze sosedních domů 🙂 nebo do koše ale nejradši jsem měl rad Velke Plyšáky, mam 2 medvedy jeden je ale uplně před danim do koše ale zašiji a jeden jako nový 🙂 jj jsou to zpomínky ale tak nejake hračky mají smysl dat dceři nebo synovi po tátovy 🙂 jj je to pravda a navíc je zbytečný vyhazovat stavebnici Lego dnes je podle meho nazoru pěkně drahá . krasně vzpomínky díky za toto počtení všem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s