Semetrika? Cholerik? Morous? Ostatní lidé možná nejsou zas tak příšerní, jak na první pohled vypadají.

010AIW_Helena_Bonham_Carter_014

Včera jsem stála ve frontě na poště za jednou paní. Bylo krátce před pátou hodinou odpoledne a ta paní vypadala dost nervózní. Když se konečně dostala k okénku, úřednici za přepážkou všechno trvalo nějak dlouho. Paní byla čím dál tím nervóznější. Začala se s úřednicí hlasitě dohadovat. Ostentativně ji oslovovala „slečno,“ i když té ženě za přepážkou bylo nejmíň pětačtyřicet. Nakonec si nechala zavolat vedoucího a výměna názorů pokračovala.

Chvíli jsem se nemohla rozhodnout, komu v téhle hádce vlastně fandit. Jestli je to model „neschopná a byrokratická pošta versus oprávněně rozhořčená zákaznice“ nebo naopak „hysterka, která si vybíjí vztek na té chudince za přepážkou.“ Ale jak ta paní přede mnou zvyšovala hlas, zvolila jsem si variantu bé. „Panebože, to je semetrika,“ říkala jsem si a v duchu litovala její kolegy, sousedy, hypotetického manžela, případné děti i lidi, kteří zaparkují svoje auto vedle jejího.

Jenže pak došlo v hádce u okýnka k nečekanému zvratu. Ta paní se totiž úřednici omluvila. Řekla, že se cítí trapně, protože tak ječela, ale že má hodně naspěch, protože jí jede autobus. Rozešly se v dobrém… a já jsem najednou byla na řadě.

Musím říct, že ten smírný konec mě tak trochu zklamal. Byla jsem zvědavá, jak bude hádka eskalovat, a v duchu jsem skandovala „boj! boj! boj!“ Krvelačně jsem se těšila na velké dramatické finále. A hlavně, jakmile jsem si tu paní přede mnou jednou zaškatulkovala jako „hysterku“ a „semetriku,“ hrozně nerada jsem se své představy vzdávala.

Tomu, co se mi přihodilo, psychologové prý říkají „základní atribuční chyba“ neboli „tendence zanedbávat situační informace na úkor přecenění faktorů dispozičních.“ Jinými slovy, když se někdo nějak chová – třeba ječí na úřednici u přepážky – pomyslíme si o něm, že je „prostě takový,“ že podobné chování je součástí jeho charakteru, a očekáváme, že je takový pořád: „Ježiš, to je hysterka!“ „Panebože, to je cholerik!“

Ale když se podobně chováme my sami, víme, že naše chování vyplývá z dané situace a že k němu máme dobrý důvod. Nejsme „takoví,“ to jen okolnosti nás donutily se tak chovat: „Nejsem žádná semetrika. Ta ženská za přepážkou mě prostě vytočila!“

Stává se mi to každou chvíli.

Takže třeba v dusném odpoledni nastoupím do tramvaje plné zamračených, nervózních a zpocených lidí. A pomyslím si něco jako: „Panebože. To jsme my, Češi. Věčně zakabonění. Z ničeho se neumíme radovat, ani z toho, že je odpoledne a že jsou prázdniny.“

Ale když si pak uvědomím, že jsem stejně zamračená jako všichni ostatní, dívám se na to úplně jinak.

„Jak se nemám mračit, když je mi takový horko, v té tramvaji se skoro nedá dýchat a pořád do mě někdo strká?“

Reklamy

11 comments

    1. To určitě – souhlasím. Já jsem to myslela jen tak, že jakmile jsem si ji jednou dala do škatulky „semetrika,“ už pro mě bylo obtížné změnit názor a zase ji z té škatulky vyndat.

  1. Čím jsem byl starší, tím více jsem si uvědomoval, že hodně názorů, a někdy bohužel i definitivních, si tvoříme na základě našich předpokladů, dojmů a domněnek, a ne faktů. Ale ono je někdy tak jednoduché nechat se svést.

  2. Ať už si lidé myslí cokoli, cokoli dělají nebo říkají, neberte si to osobně. Názory druhých odpovídají tomu, čemu tito lidé věří, a proto ať si o vás myslí cokoli, ve skutečnosti se vás to netýká. Vždy to vypovídá jen o nich.

    Don Miguel Ruiz
    Čtyři dohody

    1. A zároveň je dobré si uvědomit, když my někoho soudíme, že je to jen naše domněnka. Díky Čtyřem dohodám se mi už dlouho žije dobře 🙂

  3. Velká poklona před paní, která byla za „hysterku“, a pak se omluvila. A co si myslí ostatní? Myslím, že to je zcela jejich věc. Každý máme svůj osobní filtr, přes který se na okolní svět díváme. A pokud budeme stále dokola řešit co si o nás myslí ostatní, pak se dostaneme do začarovaného kruhu a přestaneme žít to nejvzácnější, co máme k dispozici – náš život.

  4. If you already own a car sun shade tnen you
    already have a clear notion oof the benefits for both you and your car.
    I picked up „50 Shades“ out of sheer curiosity, and
    I enjoyed reading it — but not because I secretly desire to be spanked or chained.
    It looks equally good in the elegant as well as casual d.

  5. Někteří jednají, tak jak jednají. Mají k tomu své důvody. Osobně vyslechnu názor druhého,občas přidám ten svůj. Držím se tohoto : Nemusím pochopit, ale můžu přijmout

  6. Parádní postřeh!! 🙂 Malá lekce psychologie…. obohacení, humor, zamyšlení….. Děkuji.
    Paní „semetrika“ má můj obdiv !!! Občas si taky říkám, že budu za semetriku, ale k mému naturelu to prostě nejde.
    Občas je hladina frustrační tolerance proklatě nízko a nikdy nevíme, co má „mračící se, ječící….“ ten den za sebou. Ale stejně mám pocit, že se u nás víc mračíme…
    Krásný den…Kat….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s