Chcete být doma šťastnější? Chovejte se tam víc jako v práci. Fakt.

 

widescr_zampighi020097c

Je sobota, deset večer. Můj muž je někde na narozeninové oslavě. Snažím se děti odehnat od sledování filmu Svatá čtveřice. Protože je to moc o sexu, ale hlavně protože je to blbý film. A taky by už měly jít spát. Ale není to jednoduché.

„Vezměte si pyžama.“

Znavený povzdech: „A přineseš nám je?“

„Jděte si vyčistit zuby.“

„A musiiim?“

Další znavené povzdechy a ploužení do koupelny. Konečně jsou obě ve svých postelích na patře.

Rozárka kašle.

Betynka: „Vona kašle! Nemůžu spát!“

Já: „Tak si jedna pojďte lehnout sem ke mně do ložnice.“

Betynka: „No to ne! Nebudu tady spát sama!“

Róza: „Já taky ne!“

Betynka: „Tak nekašli!“

Róza kašle: „Já za to nemůžu!“

Betynka: „Vona to dělá schválně!“

Já: „Buďte zticha a spěte!“

(Posledních osm replik se zopakuje ve stejném pořadí zhruba čtyřikrát, se stoupající emocionální intenzitou až do úplného jekotu.)

Konečně děti padnou vysílením. Ploužím se do kuchyně a tupě zírám na film Svatá čtveřice. Nemám ani sílu to přepnout.

Doma zažíváme víc stresu než v práci, zjistili vědci z Penn State University. V rámci svého výzkumu sledovali 122 lidí, kteří si po několik týdnů během svých každodenních činností šestkrát denně měřili hladinu stresového hormonu kortizolu. Ukázalo se, že všichni, muži i ženy, ženatí i svobodní, s dětmi i bezdětní, bez ohledu na to, jakou mají práci, se doma stresují víc než v zaměstnání.

Já mohu jejich hypotézu jedině podepsat. A ani si nemusím měřit hladinu kortizolu. Mám z toho trochu výčitky svědomí. Práce je práce, ale neměl by právě domov být oáza klidu a pohody, kde s písní na rtech vytahuju z trouby bublaninu z domácích třešní, zatímco děti si u stolu vyrábějí panenky z kukuřičného šustí?

Moc mě to netěší, ale přišla jsem hned na několik důvodů, proč se v práci stresuju míň než doma.

  • V práci nejsem zodpovědná úplně za všechno.
  • Když je v práci hotovo, tak je hotovo. Můžu odejít s čistou hlavou. Doma není hotovo nikdy a odejít není kam.
  • V práci si připadám jako expert na to, co dělám. Zatímco expert na výchovu dětí a manželské vztahy rozhodně nejsem.
  • Když po mně v práci někdo něco chce, hezky mě o to požádá. A když řeknu, že teď nemůžu, respektuje to.
  • V práci nikdo neječí, nebrečí, neházíme po sobě věcmi.

Ale především:

  • Moje šéfová mě pochválí zhruba dvakrát až třikrát týdně. Já vím, že je to možná jen manažerský trik, jak motivovat zaměstnance k vyššímu výkonu. Ale to je mi fuk. Stejně mi to vždycky udělá radost. Zatímco můj muž – když se snažím v paměti dobrat k něčemu, za co mě v poslední době pochválil, vybavuju si jenom takové tiché „hmm“ asi před deseti dny, když ochutnával paellu, kterou jsem uvařila. V duchu jsem si to přeložila jako „je to výborný, Báro!“ Ale slyšela jsem jenom „hmm.“

Upřímně přiznávám, že já svého muže taky nechválím moc často. Možná bych se konečně měla začít chovat jako šéfová své rodiny.

 

Advertisements

14 comments

  1. Pravda pravdoucí. Takto to většinou chodí, ale věřte, až děti vyrostou odpadne ječení a přibude ticho. Občas velké. Naučíte se chválit sebe navzájem a budete mít pocit, že jste expert na manželské vztahy. A na toto období budete vzpomínat jako na šťastné.
    A velká gratulace k šéfové, která umí pochválit, byť by to byl jen manažerský trik.

  2. Horší je to, když člověk zažívá teror doma i v práci.

    Zažila jsem šéfa, který se vyžíval v tom, že mohl děsit lidi. Od něj znělo oznámení o proplacení přesčasů nebo nabídka prodloužení smlouvy prezentována zpočátku tak, že měl člověk pocit, že udělal velký průšvih. Prostě nejdřív postraší, užije si ten pocit a pak dojde s překvapením.

    Nějak jsem si pak nemohla zvyknout na to, že pak se mnou v jiné organizaci jednali slušně a chválili. Musím se naučit přijmout pochvalu. 😀

    Přítelova matka „chválí“ větou: „Není to špatné.“ Asi bych byla vděčnější za to „hmmm…“.

  3. Každopádně musíte mít skvělou šéfovou, když umí chválit /byť jen proto, že to má naučené/, dokáže to neuvěřitelně motivovat. Vůbec si nedokážu představit, že by na mě tyhle triky „zkoušel“ můj manžel. To už by byl jen ráj na zemi 🙂

  4. Tak já jako učitelka to mám přesně naopak 🙂 Asi záleží na druhu práce a také na nadřízených. A s těmi pochvalami to máte skvělé, já když se v práci nepochválím sama, tak mám smůlu.

  5. Tak pod to bych se podepsala….:-) Člověka potěší zjištění, že jinde mají stejný cirkus jako u nás doma.

  6. Mám to přesně obráceně. Domov je pro mě nádhernou oázou, kde jsem šťastná a spokojená. Nebýt práce, byla bych asi nejšťastnější člověk na světě 🙂

  7. Ano, myslím, že by si člověk měl uvědomovat pravidla, kt. v práci zaručují hladší chod i pro domov.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s