Prodavač ve večerce, recepční u zubaře, sousedka ze třetího patra a další lidé, které nutně potřebujeme k tomu, abychom byli šťastnější

conversation___figurative_city_oil_painting_figurative__figurative__4c90b3f04d685706d7ddbf001e9dd023Před pár dny jsem cestou do práce zahlédla na ulici dva muže, kteří tahali za provázky, vedoucí vzhůru až někam do korun rozkvetlých kaštanů. Zdálo se, že jim tam uletěl drak, až na to, že na pouštěče draků opravdu nevypadali. Na chvíli jsem se zastavila a zpovzdálí je pozorovala.

„Cotamasidělaji, viďté?“ ozvalo se najednou vedle mě.

Byla to taková malá kulatá paní s bedničkou sazenic. „To fakt netuším,“ řekla jsem a vyrazila dál směrem do práce. Paní měla bohužel stejnou cestu, připojila se ke mně a rozvíjela své teorie o záhadných mužích pod kaštany:

„Že by jim tamutekla kočká?“

„Nebomožná ňákou uschlou větevsundavají?“

Přidala jsem do kroku s nadějí, že mi paní nebude stačit. Chtěla jsem se jí zbavit, ale aby to zároveň nevypadalo tak, že se jí chci zbavit. Paní ale zrychlila spolu se mnou a mluvila a mluvila. Já jsem stěží dokázala přispět dvěma hypotézami („uletěl jim model letadýlka“ a „něco jim vypadlo z okna nad těmi kaštany“). Konečně jsem byla u redakce. „Nashledanou!“ řekla jsem jí s ulehčením a zmizela v budově.

A vzápětí jsem zjistila, že mám o hodně lepší náladu než před chvílí. Ta paní, její urputná zvědavost a potřeba ji sdílet mě neuvěřitelně rozveselila.

Něco podobného se mi stává vlastně docela často. Přestože nemám ráda small-talk – takové to konverzační plácání o ničem, které musíte podstupovat, třeba když v metru narazíte na kolegu, jehož znáte jen od vidění – často mi doslova proti mé vůli udělá radost. Prohodit pár slov s prodavačem ve večerce, s recepční u zubaře nebo se sousedkou ze třetího patra je pro mě námaha, kterou se mi skoro nikdy nechce vynakládat. A přesto to obvykle stojí za to.

Psycholožky Gillian Sandstrom a Elizabeth Dunn zrovna nedávno zveřejnily studii, podle které jsou „sociální interakce s okrajovými členy našich sociálních sítí“ důležité pro náš pocit každodenního štěstí. „Rozhovor s cizím člověkem nám může být neočekávaným zdrojem radosti,“ říká Elizabeth Dunn. „Lidé si neuvědomují, co z takové interakce s neznámým člověkem získávají: ukazují světu svou příjemnou, veselou tvář.“

Mám kamaráda, který pokaždé, když si objednává taxíka – i kdyby to bylo třeba ve tři ráno – říká dispečerce na telefonu: „Dobrý večer, Lenko. Jak se máte?“

Nikdy jsem to nechápala. Proč by ho zajímalo, jak se má nějaká cizí Lenka, kterou v životě neviděl, a proč by Lenka měla být ve tři ráno zvědavá na nějaké zdvořilostní tanečky?

Tak teď už tomu možná rozumím trochu líp.

 

 

Advertisements

8 comments

  1. 🙂 Žila jsem 3 roky v usa a až doma v Česku jsem zjistila, jak mi právě tohle povídání si s (cizíma) lidma tam za mořem chybělo.
    Prodávám v malém obchůdku a lidi mě zdraví jako starou známou, je to fakt fajn pocit.
    Díky za pěkné čtení, jako vždy !

  2. Tak tohle je věc, kterou se člověk naučí až s přibývajícím věkem. Mladému člověku se zdá zbytečné a nesmyslné tyto větičky s prodavačkou, neznámou ženou na zastávce a nebo s číšníkem vůbec pronášet. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje ty pocity, že není sám, je mezi lidmi. On i úsměv člověka, kterého neznáme, ale denně potkáváme, prozáří den.
    Krásné májové dny.
    V.

  3. Já nevím, se mnou si nějak všichni na ulicích touží povídat… paní v tramvajích a tak 🙂 Většinou mi to ani nevadí. Když jsem studovala arabštinu, bylo nám řečeno, že znát slovní zásobu i gramatiku je super, ale pokud se prodavače nejdřív nepoptáme, jak se má a nezodpovíme jeho otázky, tak arabsky neumíme 🙂 Náhodou, takové ty úsměvy a vtípky na přechodech (jak včera) opravdu dokáží alespoň na chvíli projasnit den :-))

  4. Small-talk opravdu beru jen jako zdvořilostní kecy s téměř neznámými lidmi. O čem si taky povídat s paní úklízečkou, která mi ráno vynáší koš?
    Mile ji pozdravím, prohodíme něco o počasí, sem tam, jak mi rostou kytky za oknem.

    Ovšem tento typ konverzace nesnáším s lidmi, které znám (či jsem znala) dobře. Od kamarádky, kterou jsem rok neviděla (naše životní křižovatky se začaly míjet a ani jedna z nás neměla moc chuti se snažit zase protnout), opravdu nesnáším otázky: A jak se pořád máš? Co nového? Co svatba (státnice, dítě – prostě cokoliv osobního)? (Tento typ otázek
    Ale já zkrátka nemám chuť někomu, kdo se ozve jednou za rok, říkat že: bojuju s diplomkou/nepožádal mě o ruku/rozešli jsme se/nemůžu otěhotnět…
    Chápu, že po letech kamarádění je najednou, když se potkáme u štangle v tramvaji, dost divné mluvit o tom, bude pršet a já chtěla jet na kole na výlet.

    Otázka Jak se máš/máte? je vůbec dost svazující. Tázající obvykle nechce slyšet, mám se blbě a na celou tramvaj poslouchat, že ty bradavice jsou nepříjemné, ale hemeroidy jsou horší.
    Když se mě někdo takto zeptá ve chvíli, kdy se mám špatně, horečně pátrám v hlavě a hledám něco pozitivního. Obvykle mi to ale připomene jen tu mizerné aktuální věci (hrozící výpověď/už druhý manželův zápal plic/počínající Alzheimer u matky/příliš hluční sousedé…) a moje špatná nálada se jen prohloubí.

    Ostatně kolikrát mám chuť odpovědět jako Amélie: I had two heart attacks, an abortion because I smoked crack while I was pregnant. Besides that, I’m fine.

    M.

    1. Martino, myslím, že je to přesně tak. Taky nemám ráda řeči o ničem s lidmi, kteří mi jsou nebo byli blízcí. Ale někoho, koho jste rok neviděla a potkáte se u té štangle v tramvaji, těžko můžete vypálit: Jsi šťastná? Co tvoje manželství, už je to lepší? Co babička, ještě je naživu? 🙂

  5. Tak takový podobný smal talk jsem právě absolvovala s jedním bezdomovcem před nádražím. Bohužel mě maličko dorazil otázkou, jestli čekám miminko. A já se právě vracela z tréninku v posilovně, kde jsem se snažila své tlusté břicho umravnit, Většinou si s lidmi povídám, ale s tímhle pánem jsem si tentokrát už něchtěla povídat dál

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s