Proč víc litujeme toho, co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali?

 
Když by se mě někdo zeptal, zda lituji něčeho, co jsem udělala včera, obvykle by šlo o nějaké neuvážené akce:

  • neměla jsem si dávat ten třetí aperol spritz
  • neměla jsem se do půl třetí ráno dívat na seriál Temný případ
  • a neměla jsem u toho dětem sníst skoro celého čokoládového zajíčka, kterého dostaly k Velikonocům
  • neměla jsem si kupovat ty o číslo menší šaty, i když byly ve slevě
  • neměla jsem slíbit, že tu práci stihnu udělat do pondělka.
5060209952673_600

„Je ne regrette rien“ není nic pro mě. Já něčeho lituju každou chvíli.

Když se mám ale ohlédnout za tím, čeho lituju jaksi celoživotně, obvykle to není nic z toho, co jsem udělala. Právě naopak. Jsou to věci, které jsem neudělala.

  • Lituju, že jsem víc necestovala, dokud jsem na to ještě měla čas
  • Lituju, že jsem netrávila víc času s lidmi, kteří tu už nejsou
  • a že jsem se jich nezeptala na věci, které mi nikdo jiný nemohl říct
  • Lituju, že jsem nezačala dřív řešit průšvihy se svými zuby.
  • Lituju, že jsem se nenaučila hrát na piano.

Podobně to má pravděpodobně většina lidí, jak zjistil psycholog Lewis Ternan, který ve své studii vyzpovídal více než 700 mužů i žen okolo sedmdesátky. V odpověď na otázku „čeho v životě nejvíc litujete“ většina z nich zmínila nějakou ne-činnost:

  • že nešli studovat nebo nedodělali školu (60 lidí)
  • že nebyli ambicióznější v práci (33 lidí)
  • že se se více nevěnovali vztahům a rodině (23 lidí)

Těch, kteří litovali něčeho, co skutečně udělali, bylo daleko méně:

  • že se moc brzy oženili nebo vdaly (12 lidí)
  • že kouřili nebo propadli alkoholu (7 lidí)
  • že se příliš stresovali v práci (6 lidí)

Podle psychologů je tomu tak proto, že náš mozek si víc pamatuje akce, které jsme začali, nebo jsme o nich uvažovali, ale nedokončili je. Ale poučení je jasné: přijímat pozvání, odpovídat na dopisy a následovat třeba i trochu divné nápady je způsob, jak později litovat co nejméně.

 

Reklamy

5 comments

  1. Ještě je další možnost, jak litovat co nejméně: prostě přijmout fakt, že jsme holt neudělali něco, co bychom byli rádi udělali, nebo udělali něco, co bychom byli rádi neudělali 🙂 Pochopit, že vše bylo přesně tak, jak to mělo být.
    Někdo má problém přijmout minulost, někdo má problém dívat se do budoucna (nebo tam třeba nemít potřebu pořád hledět). Já jsem spíš ten druhý typ :-))

  2. Já osobně nejvíce lituju, když lidé nechtějí v životě něco dokázat. Často se setkávám s lidmi, kteří i přes svůj potenciál, nemají velké cíle a svůj život nežijí, ale pouze přežívají. Přijde mi to líto.

  3. Někde jsem slyšela, že mnoho lidí nejvíce lituje toho, že v životě nejvíce času obětovali práci… také si občas říkám, proč se pořád za něčím honit, ono jestli by ten život neměl být i o něčem jiném…

  4. Zdravím, váš blog je vtipný, s nadhledem a dokonce i pravdivý :-))) jen tak dál a díky za inspirativní články. Asi to máme všichni podobně. Jen námět na téma – co si myslíte o úsloví „žít svůj život naplno“? Mám pocit, že tohle slyším pořád. Musím hlavně nesedět a něco dělat, neustále se zlepšovat a hnát za penězi a studiem a nevím čím ještě a naprosto nezbytně využít každé příležitosti, co mi život nabídne. No nezbláznil by se z toho pak člověk? A když chce mít jen trochu klidu, už zaostává za vrstevníky, co žijí naplno, a sám už je neatraktivní, protože má o ten a ten certifikát méně….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s