Jak žít přítomným okamžikem, i když zrovna nejste na rozkvetlé louce nebo na pláži?

stock-footage-young-woman-blowing-dandelion-and-laughing-on-a-summer-fieldČlánky o tom, že máme žít přítomným okamžikem, teď a tady, a netoulat se duchem někde mimo, obvykle doprovází nějaký hezký obrázek. Často je na něm rozkvetlá louka a žena v bílé říze, která bosa běží v trávě, sfoukává chmýří z pampelišky nebo dělá něco podobně poetického. Asi takhle: 

woman-meditating-on-cliff-extension-jutting-outAnebo je tam postava sedící se zavřenýma očima v pozici lotosového květu v nějakých úchvatných přírodních kulisách, třeba na pláži nebo v horách při východu slunce. Nějak takhle: →

Přijde mi to dost vtipné.

Jasně, že když bych bosa běžela ranní rosou nebo meditovala na pláži (ale fakt si nevzpomínám, kdy se mi něco takového naposled přihodilo), dokázala bych přitom naplno žít přítomným okamžikem a nemyslela bych třeba na to, že jsem ještě nedoplatila sociálko za loňský rok. Byla bych stoprocentně teď a tady.

Protože to je hrozně snadné. Je snadné žít přítomností, když běžíte v liduprázdném ranním parku a pozorujete, jak z mlhy vystupují růžově a žlutě rozkvetlé keře, anebo když vám v zahradní restauraci přinesou první skleničku prosecca.

Důležitější mi ale přijde být „teď a tady“ v těch okamžicích, kdy to tak snadné není. Třeba když z vedlejší místnosti slyším ječení svých dcer, které se už zase kvůli něčemu hádají. Nebo když mi v e-mailové schránce přistane zpráva nazvaná URGENT (nebo nějak podobně) s dvěma červenými vykřičníky. Nebo když se po otevření pračky ze dvířek nečekaně vyvalí tsunami studené špinavé vody.

To jsou přesně ty okamžiky, kdy bych nejradši byla někde jinde, přetáhla si peřinu přes hlavu nebo si zahrála solitaire na telefonu a čekala, až to nepříjemné samo zmizí. A taky to někdy dělám. Ale moc to nepomáhá. Nikdy nic nezmizelo.

Žít přítomným okamžikem, i když ten přítomný okamžik je příšerný, mi přijde důležité proto, že je to jediný způsob, jak ho změnit. Nenechat se jím vláčet, nebýt jen jeho pasivní oběť. Je to sice nepříjemné jako ponořit do bazénu se studenou vodou, ale stojí to zato. Protože pak zas můžu jít třeba sfoukávat ty pampelišky.

Reklamy

13 comments

  1. Jak žít přítomným okamžikem i v těžkých chvílích? Blbě 🙂 Chce to sebrat veškerou odvahu, neotočit se k tomu nepříjemnému zády a vnímat to takové, jaké to je. Máte pravdu, ve většině případů jde o to, že se někam honíme a uvědomit si přítomný okamžik pro většinu těch lidí, kteří o tom píší a kteří o tom čtou, pravděpodobně znamená zklidnit se a vnímat i to hezké, pozitivní kolem nás. Na což jsme pro samou tu „honbu“ zapomněli. Jenže ona je i další tvář žití přítomným okamžikem… a to je právě ono projití skrz to nepříjemné do prostoru přítomnosti. To není vůbec jednoduché. Ale je to to jediné, co nám asi může pomoct se toho nepříjemného nebát…. a přestat se nechat tím strachem ovládat…

    1. :O ajo tak teď mi došlo proč to na mě nefunguje… taky když jsem z něčeho vynervovaná si vzpomenu na tu radu jak mám být tady a teď a že se mi uleví, ale mě to často ještě o to víc vyděsí – sakra, fakt jsem tady, pomoc, nechci tu být a podobně.. no to bude o té druhé stránce přítomnosti – vynoří se ty nepříjemnosti před kterými asi jinak utíkám a tak je tolik nevnímám jako když jsem v té přítomnosti a musím to najednou fakt řešit 🙂

      1. 🙂 Znáte ten fór, že „teď budu v přítomném okamžiku… ale když se mi nebude líbit, tak si radši dám sušenku“????Fígl je v tom, že ve skutečném přítomném okamžiku nejsou myšlenky… tj. nepřiživujeme ještě víc to, co se nám nelíbí. Ale jsou tam emoce a s těmi je holt nutné se vyrovnat… utíkat před nimi pomůže, je to super obranný mechanismus našeho ega… ale utíkáním se dlouhodobě nic nevyřeší. Nedávno mě hodně zaujala knížka od Pemy Chodron – „Začni, kde jsi“. Tam se právě zabývala tím, jak neutéct, ale naopak z toho všeho, před čím bychom utéct chtěli, něco vytěžit. Psala jsem o ní tady: https://zitjak.wordpress.com/2015/02/19/co-delat-kdyz-se-citime-pod-psa-a-je-to-taaaak-primitivni-boze/, je tam stručně technika, co s tím. A v dalších pokračováních je toho pak k obsahu té knížky víc… pro mě byla hodně zásadní a moc mi pomohla. Třeba taky pomůže :-))

  2. Moc pěkný článek. Četla jsem knížku od Eckharta Tolleho “ Moc přítomného okamžiku „, ale stále jsem nenacházela odpověď, jak ten přítomný okamžik vnímat.
    Tolle radí, že se máme naprosto ponořit do situace, kterou právě prožíváme. I u škrábání brambor nebo válení těsta, myslet jen na tu činnost. Nenechat proudit jiné myšlenky v hlavě.
    Je to velmi těžké, ale funguje to. Do dneška si pamatuji, jak jsem si “ vychutnávala “ sprchu nebo jsem zůstala s nejmenším chlapečkem v koupelně při jeho koupání a nemyslela jsem vůbec na nic, jen jsem ho pozorovala. Úžasný zážitek, který si stále pamatuji.
    To je asi to prožívání přítomnosti…. ale mně to jde lépe, jsem na MD, chápu, že pro ostatní pracující je to skutečně těžké.

    1. Milá Věro, díky za komentář. Máte pravdu, že s malými dětmi je člověk ke vnímání přítomnosti jaksi víc „donucen,“ protože jim musí věnovat pozornost.
      Na druhou stranu si umím představit, že i při péči o dítě by někdo mohl 12 hodin denně viset třeba na Facebooku a být v podstatě duchem mimo.
      Chci tím jen říci, že jste dobrá!
      A nemyslím si, že když člověk chodí do práce, má to s tím přítomným okamžikem nějak extra těžší. Jenom je asi víc v kontaktu s internetem, facebookem, mobilem, které naši pozornost od přítomnosti odvádějí asi nejvíc.
      B.

      1. Díky za milou odpověď a za Vaše ocenění,ale ani já nejsem nijak dobrá v tom prožívání. Jak jsem psala v komentáři, nešlo mi to a neustále musím napínat síly, abych to “ prožila “ a nezmeškala a ne jen nějak přežila.
        Je zajímavé, že až teď co jsem na MD se třetím, vidím na sobě, že se pomaličku zlepšuji v tom prožívání, u těch dvou jsem tu mateřskou nějak přetrpěla, což mě hrozně mrzí a málo si z toho období pamatuji.
        I já jsem vysedávala před počítačem, prohlížela Facebook, jestli jsem o něco nepřišla a pročítala různé blogy. Z toho všeho mi zůstal jen Váš blog, ten sleduji pravidelně, víc nepotřebuji. A Vaši knížku mám taky doma a už stačila putovat v rodině i mezi kamarádkami. Vím, že je všechny potěší a pobaví.
        Díky za inspiraci a za to jaká jste!
        Věra

  3. Mi když mám „blbej den“ pomáhá si zacvičit, zaběhat, prostě na blbé myšlenky vypotit, nevím proč, ale vždy se pak cítím nějak líp. Jinak hezky napsané, celej blog se hezky čte.

  4. Já to mám právě naopak. Když se zrovna hroutím pod tíhou pracovních povinností, jsem teď a tady zcela naplno. Naopak, právě u té dovolené u moře je pro mě leckdy těžké oprostit se od povinností, které na mě čekají doma. Nesepisovat si, že musím honem zalít kytky, zkontrolovat e-mail, protože co když mi někdo něco důležitého chtěl… právě v těch krásných okamžicích je pro mě těžší být teď a tady. Užívat si krásu cesty parkem, když jdu do práce, ačkoliv mám plnou hlavu deadlinů… to je pro mě těžké.

    Takže podle mě je to přesně naopak – jak žít přítomným okamžikem a užívat si krásu něčeho „bezvýznamně“ malého a nenechat se zavalit tím, co „musím“? Podle mě je těžké spíš užívat si květiny na stole a přitom vyplňovat daňové přiznání. Obvykle se spíš věnuju jen tomu přiznání. A zrovna tak i všem starostem – z minulosti, které mohou mít neblahé následky, a z budoucnosti. Místo abych se radovala, že zrovna teď se nic děsivého neděje.

  5. Erich Fromm v Umění milovat píše o tom, že to chce hlavně trénink. Pomáhá třeba mít ráno a večer dvacet minut někde v koutku jen pro sebe. Vydržet to, i kdyby měl člověk jen sedět a koukat na hodiny a čekat, až ta doba uplyne… ono totiž člověku v takové situaci nakonec nezbyde než být teď a tady 🙂

  6. Byt v pritomnom okamihu, byd bdely znamena aj uvedomovat si, co sa nam akurat deje. Ak sa vyvali voda z pracky – oukej – vyzva jak hrom – mam tu spinavu vodu, teba to ocistit a zaroven sa na to mozem pozriet „zvrchu“, pozorovat situaciu a uvedomit si suvislosti s mojim spravanim, s tym, co mi chce ta situacia povedat. Mozeme si to zodpovedat vzdy len sami (su aj pomocky na to, ale aj tak odpovede idu z nas) – pri tej pracke mi napada napr. co mam vo mne ocistit / co som si priala ze sa mi toto deje / co neakceptujem / co opovrhujem…atd.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s