Nemám tak moc práce a tak málo času, jak si většinou myslím

Momo VS los hombres de grisV mojí oblíbené knize Děvčátko Momo a ukradený čas vystupuje holič Fusi, který má na každého zákazníka spoustu času. S každým při stříhání poklábosí, a stihne ještě nakrmit andulku a starat se o svou starou matku a nemocnou kamarádku. Není to žádná hvězda mezi kadeřníky, ale ve své ulici je oblíbený. Jenom někdy ho přepadne pocit, že by měl žít tak nějak jinak. Líp.

„Můj život je celý pochybený,“ říkal si pan Fusi ve dveřích krámu. „Jsem nula. Jsem bezvýznamný holič. Byl bych někdo úplně jiný, kdybych mohl vést život jaksepatří. Ten opravdový život!“
Jenomže Fusi dost dobře nevěděl, jak si takový opravdový život zařídit. Jen si tak představoval, že by to už muselo být něco, rozuměj něco luxusního, něco na ten způsob, jak to vídal v obrázkových časopisech.

„Bohužel při mém povolání na to nezbývá čas,“ uvažoval dál mrzutě. „Protože opravdový život vyžaduje čas. Člověk nesmí mít něco na práci. A já? Já už budu nadosmrti trčet mezi nůžkami, žvásty a mýdlovou pěnou.“

A pak ho jednou navštíví „muž v šedém obleku“ a navrhne mu, že by se svým časem mohl začít šetřit. Každá vteřina, ušetřená na klábosení se zákazníky a jiných zbytečnostech, se mu prý někam uloží na později, jako peníze v bance. Stačí si začít počínat efektivně.

A tak Fusi začne žít jinak: přestane se vybavovat s lidmi v krámě, prodá andulku, matku dá do starobince a přestane navštěvovat nemocnou kamarádku. Jenže ušetřený čas někam mizí.

„Jeho nervozita i neklid stále rostly, protože jedna věc byla vskutku zvláštní: Opravdu mu nezbyla nikdy ani chvilka ze všeho nastřádaného času. Čas, který ušetřil, prostě záhadně zmizel. Neexistoval. Jeho dny se čím dál tím víc krátily. Než se rozhlédl, týden byl pryč, pak měsíc, pak rok a ještě jeden rok a další.“

Taky se mi často stává, že podobně jako holič Fusi, nemám čas na opravdový život. Mám pocit, že všechen můj čas se nějak rozplyne mezi práci, hledání neděravých punčocháčů, vyzvedávání dětí z družiny a čekání, až se začne vařit voda v rychlovarné konvici. A musím si připomínat, že právě tohle je ten opravdový život. Jiný nemám.

Nejmíň času mám ve dnech, kdy si řeknu, že toho „mám moc“ a musím spěchat. Tak se například rozhodnu, že nemám čas jít ráno běhat, protože musím být brzo v práci. A opravdu, podaří se mi být v práci už o hodinu dřív než všichni ostatní. Uhodnete, čím tu hodinu strávím?

Ano, přesně tak. Já taky nevím. Nějak se ta hodina rozplyne mezi Facebookem a snahou rozdýchat stres z děsně uspěchaného rána.

Americký sociolog John Robinson měl tolik času, že si pořídil rozsáhlou sbírku starých diářů nejrůznějších lidí. A tvrdí, že dost času prý máme všichni: „Pocit, že máme tolik práce, až nám to přerůstá přes hlavu, je velmi populární,“ říká. „Ale když se lidem podíváte do diářů, nevypadá to tak. Je to paradox. Když lidem řeknete, že mají třicet nebo čtyřicet hodin volna každý týden, nikdo tomu nechce věřit.“

Je možné, že nemáme čas, jenom proto, že si pořád říkáme, že nemáme čas?

Reklamy

13 comments

  1. Já tomu věřím, jak říkala Halina P. – Mám čas a všichni mají čas, chtějí li….
    Nejlepší jsou pak řeči na pohřbu, já jsem se za ním/ní zrovna chtěl/a stavit, nějak nebyl čas, škoda…kdyby, kdyby, kdyby…

  2. Pocit, že máme tolik práce, až nám to přerůstá přes hlavu, je velmi populární,“ říká. „Ale když se lidem podíváte do diářů, nevypadá to tak. Je to paradox. Když lidem řeknete, že mají třicet nebo čtyřicet hodin volna každý týden, nikdo tomu nechce věřit.“

    Souhlasím, i když říkat – nestíhat, je oblíbené…:)

  3. Článek jako víno :-)) Tu o holiči Fuchsovi a ztrácejícím se čase neznám… ale to je asi tak, když přestaneme být spokojení s tím, co máme, a začneme hledat něco luxusního 🙂 A přitom to klábosení mi přijde jako ta nejlepší náplň času :-)))))) Pravda, pro samé klábosení už pak nebývá čas na nic jiného…. 🙂 Ale komu to vadí??? 🙂

  4. Momo a ztracený čas je jedna z těch knížek pro děti, co nejsou až tak jenom pro děti… moje velmi oblíbená… díky za připomenutí, zrovna dneska jsem to fakt potřebovala…

  5. pro každého je důležité něco jiného a podle toho se má zařídit, aby byl aspoň nějak šťastný. Také se neustále babrám v povinnostech a přemýšlím, co je nutné a co ne a co mi dělá radost a na co, případně na koho se vykašlu. A to je pro mě nekonečný příběh ….:o)) A vůbec mi není blbé sedět někde s kafem v ruce a nic nedělat, zrovna teď zjara je to hodně často… :o))

  6. S tímto článkem nejde nesouhlasit. Tu knihu o holiči neznám, ale když jsem se seznámila s mým manželem, dal mi přečíst povídku Roberta Bloma – Vlak do pekla. Povídka o člověku, který se žene za ideálem dokonalého štěstí. Hrdina, Martin, dostane na počátku povídky za svou duši od ďábla hodinky, které mu jednou jedinkrát umožní zastavit navěky čas. A tak Martin pátrá po té jediné a dokonalé chvíli, kdy si bude moci říct – to je ono, tohle je ta chvíle, kterou chci prožívat navěky znovu a znovu. I já si mnohdy říkám, zda by nebyla ta správná chvíle zastavit čas. Přeji krásný den.

  7. Občas se přistihnu, že kadeřnicím závidím právě proto, že můžou vykonávat své povolání a přitom klábosit a upíjet kafe. Samozřejmě záleží, kde pracují. Existují kadeřnictví, kde si pod přísným pohledem šéfové ty holky za celý den nestihnou dojít ani na záchod.
    Určitě platí, že když si na něco opravdu chceme udělat čas, uděláme si ho. Jen je potřeba umět si srovnat priority – uvědomit si, co je důležité.

  8. Ó, áno, niekedy si tiež pripadám ako ten holič na začiatku príbehu. A mám pocit, že by som asi mala stíhať viac.. Ale čas sa ušetriť nedá, dá sa len minúť – rozumne, alebo s radosťou a láskou. 🙂

  9. Paráda, moc děkuju za knižní tip – ukázkami z knížky o děvčátku Momo a zlodějich času jsem strávila půlku noci, stálo to za to a knížku už mám objednanou 🙂

  10. Skvělý článek. Poslouchala jsem audioknihu Zen a Hotovo od Lea Babauty a ta je právě o time-managementu. Hlavně v práci. A to mě osobně asi pomohlo nejvíc. Nyní v práci stíhám a mám čas pro sebe i své blízké. Čas, který skutečně věnuji jim. A jsem spokojená.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s