17 věcí, které už dokážu dělat bez pocitu viny

Když mi bylo deset, ukradla jsem svojí pratetě z knihovny na chalupě tehdy nesehnatelnou knihu Saturnin a odvezla si ji z prázdnin domů. Měla jsem z toho tehdy hrozné výčitky svědomí. (A mám je dodnes, když někdo zmíní hausbót nebo házení koblihami.)

To byl myslím jeden z mála případů, kdy pocit viny doopravdy splnil svůj účel. Věděla jsem, že krást se nemá, styděla jsem se a znova bych to už neudělala.

Dnes mě ale pocit viny daleko častěji posedne v situacích, které s „dobrem“ a „zlem“ nemají nic společného. Obejme mě jako nejlepší kámoš a snaží se mě přemluvit, abych se styděla za to, co jím nebo nejím, s kým mluvím nebo nemluvím a jak trávím svůj čas.

Ale pracuju na tom, abych ho dokázala včas poslat do háje. Bez pocitu viny už dokážu dělat následující:

  1. heavy-luggage-pscheduweb.fr_

    S pocitem viny si prý připadáme těžší (doslova) než obvykle. 

    Nedočíst knihu, která mě nebaví.

  2. Sníst nejpěknější jablko z celé mísy, ne to natlučené, které by se už mělo sníst.
  3. Přes okraj právě rozečteného časopisu sledovat svého muže, jak v kuchyni zametá.
  4. Říct volajícímu z telemarketingu, že nemám čas na „krátký monitorovaný rozhovor,“ a ne, nebudu mít čas ani večer, ani zítra.
  5. Vzít si den dovolené a nikomu o tom doma neříct, abych mohla jít na jógu a pak sedět v kavárně a jen tak koukat.
  6. Zůstat sedět v tramvaji, i když přistoupí osoba, která je o deset, no, možná o patnáct let starší než já.
  7. Na večírek svých přátel gurmánů přinést víno, které jsem koupila v supermarketu. A bylo v akci.
  8. Nechat děti koukat na televizi, místo abych s nimi hrála Dostihy a sázky.
  9. Říct si v restauraci o víc tatarky.
  10. K snídani koupit rozpékací housky, i když ještě zbyly gumové rohlíky ze včerejška.
  11. Na narozeninovou oslavu přinést nejlevnější dárek ze všech, i když mám zrovna na sobě nové šaty.
  12. Koupit si lístek do kina a potom tam usnout.
  13. Říct asertivnímu výběrčímu v metru, že nepřispěju na záchrannou stanici pro sokolí mláďata (nebo na co to vlastně vybírá), místo abych ho obcházela velkým obloukem.
  14. Vyzvednout Rózu z družiny až v pět, i když jsem odešla z práce už v půl čtvrté, a mezitím jenom chodit po obchodech.
  15. Poslouchat při běhání disko hity z 80. let, protože se na prostě běhá líp než na Nicka Cavea nebo Toma Waitse.
  16. Na oslavě narozenin své dcery podávat jako občerstvení rozmraženou pizzu a kupovaný medovník a nepřipravit žádný sofistikovaný program, jako třeba bowling nebo minigolf.
  17. Říct komukoli, že teď nemám čas.

10 comments

  1. zkrátka dělat i věci pro sebe a nesnažit se udělat ze sebe dokonalou matku/manželku/kamarádku atd. To je cesta ke štěstí!🙂 Děkuji za váš blog!

  2. Milé dámy, přesně tak to je. Proč muž nemá pocit viny, když my žehlíme a umýváme nádobí a on kouká třeba na fotbal? A proč si neobrátit role, že? Velmi inspirující, musela jsem se neustále usmívat, protože částečně to taky tak dělám. Děkuji.

  3. Hm.. šťastný blog…a píšete ako nešťastná, neistá osoba čo je obeťou Stockholmského syndrómu. To je des, veď vyzeráte ako úspešná žena, ale čakala som že číslo 18 bude: trpím pocitom viny, že dýcham a míňam kyslík ostatným. Kúpiť lacný darček, požiadať o tatarku a nechať chlapa(a nie ženskú) upratať nie je dôvod k výčitkám. Toto by fakt chcelo poradňu a nie blog.

  4. „Říct asertivnímu výběrčímu v metru, že nepřispěju na záchrannou stanici pro sokolí mláďata (nebo na co to vlastně vybírá)“ ….😀 dobrý vtípek😀 ale někdy se doopravdy člověk pobaví na co všechno se takto vybírají peníze

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s