Co mi dnes dělá radost: olupovat strouhanku z řízku, jít krupicovou kaši do kolečka a další dětské rituály při jídle

-1

 

 

 

 

Krupicovou kaši jsem v dětství nejedla nikdy jen tak. Dodržovala jsem vlastní estetický rituál: Po obvodu talíře jsem ji postupně ujídala lžičkou do kolečka, až jsem se nakonec dobrala k tomu nejlepšímu místu uprostřed talíře, kde byla nejsilnější vrstva kakaa prosáklého rozpuštěným máslem. Můj bratr si kaši a kakao hned na začátku zamíchal do nechutné břečky, což jsem nesnášela.

Takových jídelních rituálů jsem dodržovala spoustu – a občas se k nim vrátit mi dělá tajnou, infantilní radost.

  • Řízek: Nejvíc mi chutnala opečená strouhanka, takže jsem ji oloupala a jedla zvlášť, až mi nakonec zbyl jenom ten nahatý kus masa, který jsem obvykle už „nemohla“.
  • Sušenky Disko: Rozlepila jsem je a napřed snědla tu suchou půlku, na které neulpěla skoro žádná náplň. Až potom tu druhou.
  • Párek v rohlíku: Vždycky mě frustrovalo, že nahoře z něj přečuhuje velký kus párku, který by měl člověk ukousnout jako první, a na konci potom zbývá samotná suchá špička rohlíku. Snažila jsem se to vyvážit tím, že jsem dolní špičku rohlíku hned na začátku ukousla a jedla ji s vykukujícím párkem. Ale obvykle to nedopadlo dobře. Dírou vespod začal vytékat kečup a za chvíli jsem ho měla všude.
  • Jablko: Protože se mi nechtělo nosit ohryzek do koše, jedla jsem ho celé, i s ohryzkem, až zbyla jenom stopka. Tu jsem pak někde odložila. Hm, to vlastně dělám dodnes, a můj muž z toho šílí.
  • Salám Junior: Kolečko jsem přeložila na čtvrtky a do jeho středu pak vykousla „ozdobnou“ kulatou díru. Jako když vystřihujete sněhové vločky z ubrousků.
  • Rohlík: Napřed jsem ukousla obě špičky, potom obvodovou křupavou kůrku. A z toho měkkého bílého, co zbylo, jsem si modelovala kuličky.
  • Vitacit: Lízala jsem ho z dlaně tak dlouho, až mi na ní zbyla jenom lepkavá červená nebo žlutá skvrna.

 

Reklamy

16 comments

  1. 🙂 pobavila jsem se .. kuličky z rohlíků dělám dodnes, z jablka stopku ukroutím jako první – ale sním je celé (okolí šílí). kaši děti jako malé zásadně odmítaly – ve vyšším věku připustily, občas. PS: dokola se jí, aby si člověk nespálil pusu – takže ji konzumujete naprosto „normálně“ ..

  2. Loupat vrstvy oplatek z hořických trubiček, rozebírat korbáčik na vlákna, okusovat „to bílé“ z kůry pomeranče…

    1. slyšela jsem, že co se kaše týče, lidstvo se dělí na „míchače“ a „nemíchače“ – já jsem míchač – kaši zcela neesteticky rozmíchám a jím zcela nekulturně jak mě napadne 😀

  3. Rohlík jsem dneska právě takhle okousala… 🙂 Když není po ruce sladkost, vždycky je dobrý rohlík 🙂
    Jen ten řízek jsem dělala právě naopak.. a dodnes většinou dělám. Hlavně od té doby, co jsem na střední zjistila, co za maso se skrývá pod strouhankou… v tom případě jsem ale nejedla raději ani to, ani ono :-))

  4. Díky za skvělé postřehy, většinu z toho dělám dodnes, A ještě mrkev – okousat „to okolo“ a nakonec vychutnat sladký vnitřek.

  5. Vidím se v tomhle popisu od začátku až do konce. Většinu z toho dělám dodnes, jen ten párek v rohlíku už jím správně a ke konci se dusím suchým rohlíkem 😀

  6. Haha, spoustu takovych ritualu mam take a delam je dodnes 😀 Napriklad u tech susenek To delam atejne a pak jeste okousu susenku kolem naplne 😀 Jist kasi dokola mi pripada normalni, na krajich preci rychleji chladne…Ale take si nechavam misto s nejvice kakaem nakonec 😀

  7. Řízky jsem taky svlékala, ale naopak jsem si tu dobrou strouhanku nechávala nakonec. Nevyplácelo se mi to, protože než jsem do sebe nasoukala maso, mamka mi ji uždibovala.

  8. Není to zajímavé, jak se po celé republice vyvinou naprosto stejné dětské rituály? To by chtělo větší průzkum 😀

  9. V tomto článku sa uplne vidím. Ja napríklad ak jem polievku tak najprv vypijem tú tekutinu alebo ako to mám nazvať a nakoniec zjem čisté cestoviny alebo zeleninu. Ked jem chlieb tak si najprv obkušem kôrku až potom zjem stred, to najlepšie nakoniec:) hihi

  10. Super článek, mám to podobně…strouhanka z řízků, tak ta je jasný favorit i u mě. K tomu ještě dělám dodnes něco podobného – když smažím karbanátky, ze všech oloupu a sním křupavé okraje. A rohlík jím zase tak, že prostředek vydloubu a sním až nakonec. Totéž s krajícem čerstvého chleba. Z polívky sním vodu, knedlíčky až jako poslední. No toho je 🙂

  11. To je teda fakt úžasný! Toto téma by zasloužilo větší sociologický průzkum. Já se s autorkou článku shoduji ve čtyřech bodech: vitacit, rohlík, řízek a disco. Rohlík už vydlabava i moje 2letá dcera.

  12. A do pizzy nejdřív vyříznout „okénko“ – cipek libovolného trojúhelníku, a pak odjidat od toho okénka k okraji. A do jablkové slupky vykousavat předními zuby cestičky. A chlebíčky jíst po vrstvách (resp. ojist všechny ozdoby a řešit, kam schovat věku se salátem….) 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s