Štěstí není jen pocit. Je to to, co právě dělám.

Nedávno se mě někdo zeptal, jak dokážu být „šťastná“ i v situacích, kdy je všechno blbě. Věci nevycházejí tak, jak bych chtěla, někdo mě štve nebo někoho štvu já, je hnusné počasí (to si zrovna dneska umím představit jen stěží), špatná nálada vylézá ze všech koutů. Jak si to prý v takových chvílích dovedu přešaltovat v hlavě tak, abych byla šťastná a spokojená.

Odpověď zní: to nedovedu.

Ani zdaleka nejsem takový mistr zenu, abych se dokázala klidně usmívat, když mi dítě v kombinéze na sjezdovce uprostřed mlhy a mrholení oznámí, že se mu chce hrozně čůrat, když ráno marně hledám jediné neděravé punčocháče, když mi volá skryté číslo nebo když se jedno z dětí začne ve spaní zběsile drbat na hlavě, takže si musím přiznat, že (už zase) mají vši. A vlastně bych se ani nechtěla pořád jenom klidně usmívat.

Myslím si, že „být šťastná“ není jen pocit ani způsob pohledu na svět. Není to umění převrátit si v hlavě realitu naruby tak, aby se mi líbilo něco, při čem se normálně člověk vzteká, brečí nebo ječí.

Štěstí, jak já si ho představuju, je něco jiného. Je to činnost. Akce. Aktivní úsilí, ze kterého se většinou nakonec zrodí pocit radosti, energie nebo aspoň úleva.

Skoro v každé situaci se dá vyzkoušet některý z následujících způsobů, jak být už za chvíli šťastnější.

  1. Jump-1149081536Být s někým. S někým, komu to můžete říct.
  2. Čelit problému. To je samozřejmě to nejtěžší, ale pomáhá mi představit si, jak se budu cítit potom, až to budu mít za sebou.
  3. Něco někomu dát nebo někomu pomoci. Je to paradoxní, ale když se mi poštěstí někomu pomoci, přestanu si pak sama připadat jako úplný chudák.
  4. Cvičit. To funguje, i když se mi opravdu vůbec, ale vůbec nechce.
  5. Uklízet. Není mi to úplně vlastní, ale opravdu to může být způsob, jak se zbavit balastu – v sobě i kolem sebe.
  6. Pít víno. Tahle rada je asi trochu kontroverzní, ale nebylo by fér, kdybych to sem nenapsala. Používám ji totiž dost často a funguje. Ideálně ve spojení s bodem 1.
  7. Zkoušet nové věci. Probouzet zvědavost a objevovat, co ještě neznám, stojí trochu energie, ale je to jeden z nejúčinnějších způsobů, jak být dlouhodobě šťastnější.

Netvrdím, že se mi tohle všechno vždycky daří, ale když se přemluvím, stojí to většinou za to.

Reklamy

5 comments

  1. Na všem se dá najít něco pozitivního. Často mi k tomu pomáhá můj pes. Jsou dny, kdy nestíhám do práce, kdy jsem večer unavená a nejradši bych nevstala z gauče nebo mám příšernou kocovinu a to poslední, na co mám náladu, jít blbnout do Stromovky a házet klacky. Ale vždycky to odpadne stejně – nakonec jsem šťastná, že jsem ven šla, protože je tam tolik super věcí k vidění (a i ta kocovina pak odejde rychleji:). Viz třeba článek na: http://doggiecherry.blog.cz/1403/jak-me-cherry-zachranila

  2. Na druhou stranu, kdyby nebyly ty okamžiky, kdy si člověk nepřipadá šťastný ani za mák, jak by mohl správně vychutnat ty opravdu šťastné? Ale s tím „děláním“ můžu jen souhlasit. Jen to chce někdy překonat nepřekonatelný odpor a začít.

  3. Takže nakonec přijmete to, co Vás štve, jako fakt… a jdete něco udělat (dát si s přáteli víno, nebo uklízet :-)). Ono i to vztekání je vlastně nějaká činnost 🙂
    Ono dokud na světě existuje něco, co nás štve (a ono je to většinou pořád to samé dokola, alespoň u mě ano), něco, co chceme, ale zrovna nám to proklouzlo mezi prsty (třeba dnes mně ta „pitomá“ tramvaj :-)), tak si o štěstí můžeme jen nechat zdát…. minimálně na ten okamžik, kdy nás to „NĚCO“ doběhne. Pak můžeme být o to šťastnější – přesně jak psala Zarox21 (kdyby nebyly ty okamžiky, kdy si člověk nepřipadá šťastný…). Dítě nepotřebuje čůrat, hurá 🙂 Ale já si osobně myslím, že štěstí je do značné míry otázka změny pohledu na svět (dost často ve spojitosti s emočním rozpoložením v daném okamžiku) – to vnímám vždy, když mě něco, co by mě jindy nechalo v klidu, vytočí (dcera by mohla vyprávět :-)). Nedostatek nadhledu, nedostatek smyslu pro humor, nedostatek trpělivosti. Ono není možná ani třeba se neustále usmívat jak ten Buddha, ale možná se spíš popadat smíchy za břicho 🙂 Taky to vždycky neumím… ale snažím se. Celý tento rok mám naplánovaný jako jednu velkou cestu za popadáním se smíchy za břicho nad nejrůznějšími zlozvyky, svými i těch druhých (www.stestizlasky.wordpress.com), takovou svou cestu za štěstím. No, snad se někam doberu, než zemřu :-))))))

  4. A ja som myslela, že je to pocit. Keď mám šťastný život, cítim sa šťastne takže sa mi môže aj dieťa pocikať, pes pokadiť na koberec, treba utrieť prach z police…Ako môže taká banalita zničiť pocit šťastia? Možno aktuálnej spokojnosti… ale šťastia? Takmer vždy keď to tu čítam, tak s vami nesúhlasím, ale aj tak sa sem vraciam, nie aby som tu písala kritiku, ale preto, lebo sa nad rôznymi vecami zamýšľam vďaka Vám, hoci súhlasiť nemusím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s