10 způsobů, jak netrapně oslavit Valentýna

Venice Couple

Svatý Valentýn je takový divný svátek. Podle výzdoby obchodů, článků v časopisech a všudypřítomných růžových srdíček a červených mašliček to vypadá, že nejmíň polovina lidstva se dnes nastříká sladkým parfémem, povečeří valentýnské menu s afrodiziakálními účinky (ústřice, šampaňské, avokádo, nebo taky srdíčka z párků  … uááá!), zkoukne romantický film, přičemž bude uzobávat z bonboniéry ve tvaru srdce, přitom bude mít na sobě erotické prádlo a na klíně ohyzdného růžového plyšáka s nápisem „I love you.“

Brrr.

Realita je ale trochu jiná. Osobně neznám skoro nikoho, kdo slaví Valentýna a je ochoten se k tomu přiznat. Moji přátelé ho jednohlasně považují za trapný, americký, umělý, komerční, k vysávání zákazníků zkonstruovaný svátek. Lásku bychom si prý měli dávat najevo během celého roku, a ne jen proto, že je 14. února.

Ale upřímně: opravdu to děláte?

Já mám ráda jakékoli svátky, i ty, které jsou trochu divné. A nechce se mi svatého Valentýna tak úplně zatratit jen kvůli růžovému nevkusu v obchodech. Už proto, že právě teď, v pustém studeném únoru, potřebujeme nějakou záminku k oslavě víc než kdy jindy. Proto jsem zkusila vymyslet pár způsobů, jak bych mohla Valentýna oslavit jinak, bez srdíček a plyšáků, trochu tajně a partyzánsky, takže by to třeba mohl ocenit i můj muž, který „svátek zamilovaných“ samozřejmě nesnáší.

  1. Vyžehlit mu jeho oblíbené tričko, aby ho nemusel vztekle lovit z hromady zmuchlaného prádla v prádelním koši.
  2. Stáhnout mu Terminátora 3, Big Lebowskiho a Kill Billa dvojku.
  3. Nepůjčovat si na běhání jeho sluchátka, i když jsou o hodně lepší než ta moje.
  4. Nesnažit se s ním rozebírat zásadní témata naší společné budoucnosti, když už (nebo ještě) spí
  5. Klíčky a papíry od auta dávat zpátky do košíčku a nenechávat si je v kabelce.
  6. A nenechávat tu kabelku na gauči v kuchyni.
  7. Uvařit koprovku, i když ji nemusím.
  8. Pořídit si vlastní pantofle, abych pořád nenosila ty jeho.
  9. Netvářit se ublíženě, když neví proč.
  10. Koupit mu kefír.

Já vím, tohle všechno bych samozřejmě mohla dělat i kdykoli jindy. Ale upřímně, moc často to nedělám.

Advertisements

8 comments

  1. Aha… tak já tedy jdu uklidit 🙂 To ho potěší nejvíc 🙂 Mě ostatně taky… čas od času mít útulný byteček … to já ráda 🙂 Ale bohužel jsem spíš ten roztržitý „vědec“, než hospodyňka

  2. 13. ráno jsme se po probuzení jako obvykle objali, a můj milý vytáhl ze skříně bonboniéru se slovy: Valentýn je až zítra, ale já ho nemám rád. Ale tebe rád mám! No, bylo to milý 🙂
    a on ode mne včera po příchodu z práce dostal klobásu a plzeň a kouli jsme na Krokodýla Dundeeho, a bylo to fajn. Bonbóny i klobásy či pivo si dáváme i v průběhu roku 😉

  3. Jaképak kukátko to máte, žes ním vidíte až na dno mojí duše (mysli)? Alespoň jednou do roka bych svému milému tohle všechno „provedla“. Skvělý nápad. Díky!

  4. Článek se mi líbí (a přečetla jsem si ho, i když jsem se článkům o Valentýnu a zamilovanosti chtěla v únoru úplně vyhnout). Musela jsem se pousmát nad větou: „Nesnažit se s ním rozebírat zásadní témata naší společné budoucnosti, když už (nebo ještě) spí.“ Taky bych to mohla někdy dodržet 🙂 Valentýna neslavíme. Vážně se snažíme dokazovat si lásku po celý rok. A je to podle mě lepší, když jednoho z nás něco milého nečekaně překvapí, nějaká maličkost, než něco očekávat na Valentýna.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s