Možná ty pondělky opravdu nejsou tak strašné, jak si myslíme

Minulé pondělí měl být údajně nejdepresivnější den letošního roku. Na 20. leden – tak jako každoročně na předposlední lednové pondělí – totiž podle vzorce britského matematika Cliffa Arnalla připadlo Blue Monday. Psala jsem o něm předloni i předpředloni, ale letos jsem na něj úspěšně zapomněla.

Místo toho jsem narazila na jinou, o dost optimističtější studii, tentokrát z Austrálie. Dvě stovky dobrovolníků měly po celý týden vždycky ráno a večer vědcům hlásit, jakou mají náladu právě v tu chvíli. O týden později je psychologové požádali, aby si vzpomněli, jak se cítili v pondělí, v úterý, ve středu a tak dále. Ukázalo se, že zatímco při zaznamenávání okamžitých pocitů se lidé ráno i večer cítili každý den zhruba stejně, v jejich vzpomínkách bylo pondělní ráno nejhorší okamžik z celého týdne. Co z toho vyplývá? Účastníci pokusu si po týdnu už nepamatovali, jakou měli doopravdy náladu. Ale protože šlo o pondělí, předpokládali, že asi dost mizernou.

Takže je dost pravděpodobné, že pondělí za naši pondělní depresi nemůže. Vyrábíme si ji sami, protože si myslíme, že to bez ní nejde.

Advertisements

6 comments

  1. Hmm…. zrovna 20.1. 2014 spáchala má kamarádka a studentka sebevraždu…. Pár dní po narozeninách… tak nevím, že by na tom opravdu něco bylo??? Ale myslím, že v tom hrálo mnohem víc zásadnějších faktorů než den v týdnu… ačkoliv kdyby nemusela jít v pondělí do práce, asi by se to opravdu nestalo zrovna tento den…

    1. To je mi líto. Na souvislost s pondělkem ani s žádným vymyšleným nejdepresivnějším dnem v tomto nevěřím, myslím, že ty nejsilnější emoce, které nás pohánějí, na kalendář neberou ohled… Hodně sil.

      1. Přesně tak… emocím jsou dny jedno. V tomto případě by se však, obávám se, souvislost právě s pondělkem jako prvním pracovním dnem zcela jistě našla. Nicméně děkuji. Jakkoliv jsem ji znala jen velmi krátce, sblížily jsme se snad víc než s některými mými dlouholetými přáteli. Mám teď na svém blogu projekt Absurdistán a ten týden měl mít téma Kámoš život… nabral však nečekané obrátky. Ale odmítla jsem to nakonec vnímat jako nesmyslnou smrt, jak to nazval kněz na pátečním pohřbu, ale naopak jako výzvu k životu pro mě i pro další lidi jí blízké. Jako memento toho, jak my sami se často k životu točíme zády a odmítáme ho opravdu žít – naplno a pozitivně. (http://zitjak.wordpress.com/2014/01/25/volime-zivot-nebo-smrt/) V tomto případě mi psaní velmi pomohlo… zlaté blogování…

  2. Co se pondělí týká, jsem opak. Tím, že pracuju doma, se na pondělí těším. Všichni vypadnou z domu (i se svými depresemi) a já mám nádhernej čas a prostor pro sebe a svoji práci. Hrozně si toho vážím. Čím dál víc.

  3. Na jedné autobusové zastávce v sídlišti Lhotka jsem při čekání zaregistrovala nápis, naškrábaný lihovou fixou.Bylo to už před rokem,ale dodneška si na ta slova pamatuju: „Pondělní rána nejsou zas tak špatná To tvoje práce tě ve skutečnosti štve.“ A je to tak. Protože třeba na dovolené je nám úplně jedno, co je za den. Takže je důležité, aby nás naše práce bavila a dělala nám radost. A pak se budeme na pondělí třeba i těšit.

  4. Já mívám třeba pondělkovou depresi v neděli večer. V pondělí už není třeba mít z něčeho hrůzu, už je to tady. To akorát o víkendu je prostě člověk zničenej z toho, že je ten víkend pryč a oni si ho neužil.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s