5 důvodů, proč se tak často rozhodneme špatně

  • Snímek obrazovky 2014-01-23 v 22.42.30Mám si pořídit psa?
  • Mám jet na služební cestu, když má moje dcera koncert v hudebce?
  • Mám se učit francouzsky, když mi všichni říkají, že je to jazyk na nic a jedině němčina má budoucnost?
  • Mám vstoupit do druhého pilíře?
  • Mám se s ním rozejít, a co když už třeba nikdy nikoho nepotkám?
  • Čokoládovou nebo vanilkovou?

Na výše uvedené otázky jsem si v různých obdobích života odpověděla „ano“, „ne“, „ano“, „ne“, „ano“ a „obojí“. Někdy jsem se rozhodla dobře, někdy jsem po čase zjistila, že jsem se rozhodla špatně. Ale ať už to dopadlo jakkoli, vždycky jsem si v danou chvíli byla jistá, že se rozhoduji správně, zodpovědně a na základě důkladného zvážení veškerých dostupných informací.

Jenže to jsem se právě spletla.

Ve skutečnosti naše rozhodování ovlivňuje spousta vskrytu působících sil, o kterých nemáme ani tušení.

  1. Myslíme si, že bereme v úvahu všechna fakta. Ve skutečnosti za „fakta“ považujeme nejrůznější báchorky, které jsme kdy slyšeli od rodičů a kamarádů. Tak například v jednom průzkumu měli obyvatelé USA odpovědět na otázku, jaké zvíře ročně zabije nejvíc Američanů. Nejčastější odpověď zněla „žralok,“ asi proto, že se moc často dívají na Čelisti. Ve skutečnosti je největším zabijákem Američanů kráva.
  2. Myslíme si, že spravedlivě zvažujeme všechna pro a proti. Ve skutečnosti při rozhodování vždycky nadržujeme tomu, do čeho jsme už investovali čas, peníze a city. Ať je to kluk, nudná, ale jistá práce nebo rozestavěný dům.
  3. Myslíme si, že uvažujeme víc logicky než jiní lidé. Ha ha. To si o sobě myslí většina z nás. Podobně jako (podle jedné studie z roku 1986) si o sobě 80% lidí, kteří usedají za volant, myslí, že jsou nadprůměrní řidiči. Ale když jsme všichni nadprůměrní, kdo potom vytváří ten průměr?
  4. Myslíme si, že uvažujeme objektivně. Zatímco všichni ostatní se nechávají svést svými subjektivními zájmy.
  5. Myslíme si, že dokážeme předvídat své reakce. V tomhle se já osobně pletu asi nejvíc. Nejmíň tisíckrát v životě jsem si myslela, že nějaký muž, nová práce, zhubnutých pět kilo nebo nové boty mi zaručí štěstí až navěky. Nebyla to pravda. Ani jednou.

Když o tom tak uvažuji, čím dál víc mám pocit, že jsem měla obrovské štěstí, když se mi občas podařilo rozhodnout se správně.

A jestli mě všechna ta špatná rozhodnutí nakonec dostala tam, kde jsem teď, tak jich vlastně taky nemusím litovat.

 

Advertisements

9 comments

  1. Já mám tedy tendenci všechno děsně rozebírat… samozřejmě objektivně, že 🙂 Ale čím dál častěji se mi osvědčuje se rozhodovat prostě podle toho, kam mě to táhne (pokud je to aspoň trochu rozumné :-))… protože když se pak to rozhodnutí ukáže jako špatné, vím, že jsem nijak jinak prostě volit nemohla. A pak už jen věřím, že to k něčemu bylo dobré… a on už si rozum najde nějaký důvod (říká se tomu racionalizace), proč to bylo to nejlepší rozhodnutí na světě, Chachá :-))

  2. Já jsem fatalista a věřím, že všechno v našem životě se děje z nějakého důvodu. Proto jsem nikdy nelitovala těch špatných rozhodnutí, protože mě nakonec navedly dobrým směrem. 🙂 Třeba díky mizernému vztahu se špatným mužem jsem nakonec potkala ve správnou chvíli toho pravého, se kterým jsem šťastná. 🙂

  3. Právě mám před sebou ,,velké“ rozhodnutí, které se týká cesty do zahraničí… Tak pro mě docela aktuální článek, děkuji! Zvlášť s poslední větou musím souhlasit.

  4. Ja jsem zjistila, ze u spousty veci spravne, to nespravnejsi rozhodnuti predem, nelze udelat. Jestli bylo spravne se pozna az potom, kdyz clovek vyuziva a proziva to co nasleduje po nasem rozhodnuti. Napriklad pri pouzivani nove veci. Musela jsem rozhodnout jaky koupit kocarek. V obchode je takova obrovska nabidka, ze rozhodnout se a rozhodnout se spravne, je opravdu nadlouho. Vybrat to co je nejlepsi. NELZE ! Neco koupite a pak teprve zjistite jake to je: jestli to funguje jak ma, jestli vam to maximalne vyhovuje, jestli jste za to neutratili prilis, jaka ta kvalita vlastne je zjistite to zkratka az pouzivanim. Pak, pozdeji take zjistite jestli jste se rozhodli spravne….. Proto se snazim netrapit se prilisnou zodpovednosti nad svymi rozhodnutimi. Rikam snazim se 🙂 Martina

  5. Moje kamarádka mi říká: „Dospělost se pozná tak, že se umíš rozhodnout a umíš za své rozhodnutí nést odpovědnost.“ Je mi 24 a podle této teorie nebudu rozhodná a správně zodpovědná asi nikdy 🙂

  6. 6. Myslíme si, že nebere v potaz názory ostatních a jejich nároky na nás. Ale přesto to v nás vždycky zahlodá… neublížím tím někomu, když si dovolím být jednou sobecká? nebo: Co tomu řekne moje matka?

  7. v životě jsem udělala moc špatných rozhodnutí a teď vím, že některá jsou neodpustitelná. odmítají mě moje d
    ospělé děti, ztrácím milované duše…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s