Zkoušet něco, co vůbec neumím, je taky způsob, jak být šťastnější

Od září trávím každé pondělí ve večerním kurzu kreslení a malování. Není to taková legrace, jak jsem si myslela. Upřímně řečeno, obávala jsem se – už vzhledem k ceně kurzu (drahý) –, že naše učitelka nám bude bezostyšně lichotit, chválit naše šišaté vázy a křivé židle a umatlané květiny, a tvrdit, že to je to pravé umělecké sebevyjádření.

Nedělá to. Naopak, je přísná. Chce po nás, abychom stále všechno měřili, kreslili, jak to skutečně vypadá a dodržovali perspektivu. Je tak přísná, že když mezi námi prochází a opravuje nás, mám chuť postavit se před svůj stojan a schovat svůj výtvor, protože se bojím, co zase řekne. Předtím jsem si myslela, že kreslit docela umím, ale zjistila jsem, že neumím nic.

obrázek 2

Pro pobavení: tohle jsou mé výtvory z prvních pár lekcí. A samozřejmě, že jsem vybrala ty nejpovedenější!

obrázek 1

 

 

 

A to je právě to, co mě na tom baví.

Dlouho předtím jsem dělala jen věci, o kterých jsem věděla, že je už umím. Věděla jsem předem, jak asi dopadnou. U kreslení a malování to nevím nikdy. Je to dobrodružná cesta s nejistým výsledkem. Nejdřív mírná úzkost před prázdným balicím papírem a prvních pár neobratných tahů. Pak zděšení, že to vypadá úplně blbě. Druhý pokus. A potom ten euforický, osvobozující pocit, když zjistím, že moje kedlubna na obrázku začíná opravdu vypadat jako ta kedlubna, která leží před námi na podstavci.

Naše učitelka, kromě toho, že je přísná a nepříjemná, v nás taky probouzí odvahu. Nutí nás míchat spoustu barev dohromady a patlat je na papír v množství, které bych si sama nikdy netroufla. Odvázat se a dojít někam jinam, než kam jsme původně mysleli. Oprostit se od obav, studu a perfekcionismu. I když výsledek je stejně často šišatý a umatlaný, ta cesta je zábavná.

A to je možné právě jen proto, že malovat ještě neumím.

Reklamy

13 comments

  1. Kreslení jsem nikdy nezvládala, o to víc oceňuji, když se do něj někdo pustí. Můj problém je, že když po nějaké době v oblasti, do které se pustím, nepocítím nějaký pokrok, mám tendenci spíš propadat depresi a marnosti, prostě další věc kterou nezvládám… Závidím těm, co se dokáží tzv. zakousnout a nepustit.

  2. Tak to jste vystihla krásně! Já se sice kreslení věnuji už od malička docela intenzivně, ale ten počáteční pocit, že ,,to vypadá blbě“ znám moc dobře – dokonce se dostavuje skoro pokaždé, když něco nového začnu. Ale právě to je na kresbě úžasné – naučilo mě to nevzdávat věci hned. Ze spousty obrázků, které jsem na začátku chtěla vzdát, pak vyšlo docela dobré dílko, které mě povzbudilo v dalším malování. Tak přeji hodně vytrvalosti, ale především radosti z každého tahu štětcem, tužkou, křídou…

  3. Je krásne v živote skúšať nové veci, vyjsť zo stereotypu a zistiť čo všetko sa dá robiť, čo všetko nové na nás čaká.

    Podľa fotiek vidím, že ti to naozaj ide, ja by som nebola schopná nakresliť ani z polovice to, čo si vytvorila ty. Sú to pekné práce, len v tom pokračuj! 🙂

  4. Dobrý den pani Barboro,

    Můžete mě napsat kde se může koupit Vaše knížka.
    Chtěl bych ji koupit manželce k Vánocům.
    Píšete o věcích které rezonujou i teď po takové dlouhé době od rodné hroudy.

    Hodně štěstí, ale to už máte „build in“ ve vašem jméně Vám přeje,

    jhrdlicka@cogeco.ca

  5. Můž se prosím komentujících zeptat, zda autorka blogu někdy reagovala na jejich komentáře? Nikde jsem na její reakce nenarazila…

    Děkuji a přeji šťastný den!

    Marcela Wenigerová

    1. ale ano, reaguje, a docela často, ale samozřejmě ne na každý příspěvek, to by snad ani nešlo. A svou radost ze zájmu čtenářů také často zmiňuje, třeba v rozhovorech, a dává ji najevo například svou vydanou knížkou (o kterou si musím napsat ježíškovi :))
      Olga

      1. Olgo, dekuji moc za odpoved :o) Na blog a knihu jsem narazila v jednom časopise. Přesto, že teď nežiji v ČR , knihu jsem si objednala a už se na ní moc těším. Blog jsem proběhla zatím jenom zběžně, proto ten můj dotaz.

        Ještě jednou děkuji za odpověď! ♡

        MaWe

  6. Jsem na tom celkem podobně. Začala jsem chodit na lekce streetdance (ikdyž se mi tenhle druh hudby nikdy nelíbil a myslím si, že tancovat neumím). Zjistila jsem, že mě strašně baví objevovat a učit se nové věci. I ty, které se ke mně vůbec nehodí.

  7. Moc hezký článek. :)) Já zase v září viděla na Mammutovi cedule „nábor“, tak jsem si řekla:“Proč ne?“ teď lezu v oddílu a sice nic extra, zas tak moc mi to nejde, ale je hezký pocit vědět, že každou hodinu překonávám samu sebe a dělám něco, co bych do sebe nikdy neřekla.

  8. Jsem na tom podobně, jen mám pocit, že moje obrázky vypadají hůř a že jsem si nikdy nemyslela, že kreslit umím. A ještě je tu jeden rozdíl – mám milou a příjemnou učitelku, která se vždy snaží najít aspoň něco pěkného… bez toho bych to asi dávno vzdala.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s