Dá se vůbec někdy dospat spánkový dluh?

rousseau-sleeping-gypsyMezi všemi způsoby, jak být šťastnější, které jsem až dosud vyzkoušela, je jeden mocnější než většina ostatních: spánek. V mém případě aspoň sedmihodinový. Dá se to říct taky naopak – když spím šest hodin nebo míň, všechny mé pokusy o šťastnější život jsou poněkud na houby. Je úplně jedno, jestli jsem dlouhý večer předtím strávila v baru nebo u počítače, stejně mě celý den provází něco jako mírná kocovina. Musím vynakládat spoustu energie na základní fungování, je mi zima, a přepadají mě záchvaty vlčího hlavu. A večer jsem tak unavená, že se nedokážu přinutit, abych vstala a šla si vyčistit zuby. Takže sedím, tupě koukám na televizní věštkyni z karet a okrádám se o další spánek.

Pokud dlouhodobě spíte méně než sedm hodin denně, nevíte, jaké to je, být doopravdy vzhůru,“ napsal spánkový expert Tony Schwartz. Tak přesně takhle nějak to mám i já.

Mám-li několik dní po sobě narůstající spánkový dluh (někdy si skoro myslím, že už na mě přijde nějaký spánkový exekutor a pošle mě do spánkového bankrotu), vždycky si říkám, že to dospím o víkendu. Jenže ani to tak úplně nefunguje. Dopolední vyspávání – na rozdíl od poctivého nočního spánku – mi totiž způsobuje spíš oblblou malátnost než opravdové osvěžení.

Navíc, jak nedávno zjistili výzkumníci z lékařské fakulty Penn State University, spánkový dluh se takhle rychle splatit nedá. V rámci svého experimentu zavřeli třicet dobrovolníků do spánkové laboratoře, kde jim navodili podobný režim, jaký vede mnoho z nás v běžném životě: šest dní po sobě je nechali spát jen šest hodin denně, a následující tři dny (hurá, prodloužený víkend!) potom deset hodin denně. Přitom sledovali jejich ospalost přes den, hladinu stresového hormonu kortizolu a inteleukinu-6, který signalizuje vznik zánětů v těle, a schopnost soustředění. Během šesti dnů zkráceného spánku se zhoršilo všechno. Při prodlouženém spánku se vrátily do normálu první tři uvedené hodnoty… kromě soustředění.

Napravit zhoršenou schopnost soustředění, o kterou jsme se připravili nedostatečným spánkem, tedy nedokáže ani prospaný víkend. A přitom právě dokonalé soustředění na to, co právě dělám, je pro mě jedna z nejjistějších cest ke každodenním radostem.

Co s tím? Jediná možnost je dát sbohem televizní věštkyni a chodit dřív spát. „Jiná možnost neexistuje,“ říká Tony Schwartz. „Vstávat později nemůžete. Už teď patrně vstáváte v tu nejpozdější hodinu, jaká je pro vás přijatelná.“ 

Reklamy

24 comments

  1. Ano, trpím tím i já, středoškolačka.Nedokážu si představit, až budu chodit na vejšku, a pak dokonce do práce. Já tu schopnost- soustředit se- snad nadobro ztratím. 😀
    Tak snad toho stihneš naspat co nejvíce. (Kartářku nech kartářkou.) 😀

  2. Nevím, zda Tony Schwartz bere v úvahu i sportovce, ale jednoduchá poučka říká, že za každou hodinu sportu je třeba hodina spánku. Na což přijde velmi rychle každý, kdo se snaží „dostat do kondice“. Bez spánku to totiž nefunguje. Hrají zde roli právě ty stresové hormony, které „budování kondice“ naprosto zablokují. A namísto dobrého pocitu ze cvičení se dostaví příšerná únava, která následnou bdělost ještě více zhoršuje.

    Schválně někdy zkuste zrušit budík a otočit vše ve svůj prospěch. Zhruba po měsíci „bez budíku“ jsem si začal budík nastavovat zejména na víkendy – to abych si užil to volno 🙂

  3. Jo, spánek. To je téma. Vykládám o tom své dceři (nediv se, že se ti nechce ráno vstávat do školy, když chodíš večer pozdě spát), píšu o tom na svém blogu (už dokonce dvakrát, tak mě to bere :-))… a stejně půjdu dnes zas spát kolem půlnoci, i když bych potřebovala nejlépe v 10. Nejdéle v 11.
    Kdybych věřila konspiračním teoriím, tak bych si snad myslela, že ty zatrachtilé elity se v nás snaží ranním vstáváním a večerními bary, případně zajímavými pořady v TV (zajímavé je, že v osm tam většinou neběží nic tak zajímavého jako po desáté…), úplně zblbnout :-)))

  4. Mám to podobně, komplikováno tím, že se mi nejlíp pracuje a nejlíp mi to myslí v noci. Ale ráno se synem stejně vstávat musím. Takže od půlnoci do šesti… max. Většinou jednou týdně jsem už tak vyřízená, že s ním usnu v 8 večer a vydržím až do rána – trochu to pomáhá…

  5. Jéje, to mi povídejte. Každé ráno se sotva vyhrabu z postele s tím, že večer půjdu brzy spát, abych byla po ránu čilejší. Jenže večer se mi samozřejmě nechce jít spát tak brzy nebo nemůžu vůbec usnout, jelikož mám hlavu plnou různých myšlenek. No a pak se divím, že celý den prozívám.

  6. Ja by som asi Tonyho Schwartza šokovala, ale už vyše roka spávam asi len 5 hodín. To už by som mala byť mŕtva alebo totálne zdevastovaná, nie? Kto vie, možno kvôli tomu umriem ešte než stihem zostarnúť. Ale nič mu nehovorte, lebo na mne začne robiť pokusy alebo čo… 🙂 Možno z ľudí ako ja vyrábajú baterky Duracell. 🙂

    1. Já už sedm let (to je doba, po kterou pracuju ve školství) spím méně než pět hodin denně. Většinou tři, čtyři. Potom ve dne usínám kdekoli, když si sednu (po práci v kabinetě, v metru, v autobusu). Důvod, proč nespím, je, že jsem velmi úzkostný typ a dělám si pečlivé přípravy do hodin – aby byly na úrovni a zároveň je chci zábavné pro děti. Jelikož dojíždím daleko do práce a vracím se večer, ty přípravy přicházejí na řadu v noci. A když jsou hotové, zase mi je mozek před usnutím stále dokola probírá. Pracovní výsledky mám pěkné, ale tento podzim jsem zjistila, že jsem si asi narušila něco velmi vzácného – imunitu. Protože jsem poněkolikáté v krátké době velmi nastydlá a i obyčejné rýmy jsem se naposledy zbavovala přes dva týdny. O tom, že se snažím o případné založení rodiny, ani nemluvě. Organismus je asi vyřízený. Tak zvažuju priority, ale to jsem dělala i dřív, kdy situace nebyla tak kritická. Stejně jsem nakonec vždycky z obavy špatných hodin dala přednost práci. Manžel se na mě pokaždé zlobil, že si odrovnávám zdraví. Bylo by teď hold načase, zase si to zdraví začít hýčkat. Tak vám uvádím svůj asi extrémní případ nespaní a kam to vede… Bez spánku se to prostě nedá.

  7. Mám moc dobře ověřené, že když spím pravidelně 8 hodin, cítím se dobře, vitálněji, mám lepší náladu. Navíc mi přijde, že jsem díky tomu odolnější – vůči stresu i vůči nemocem. Spánek je tedy něco, na co si nenechám sáhnout. Od té doby, co jsem si to uvědomila, si hlídám, abych doopravdy spala dostatečně. I ta jedna hodina navíc dá člověku hodně 🙂 Naopak přespávání (9 hodin a víc) sebou nese stejně negativních příznaků, jako nedostatek spánku…

    1. Souhlas. Spánek je můj oblíbený sport a bez ohledu na nedodělanou práci prostě v půl desáté zavírám krám a připravuju věci do práce na druhý den, abych mohla v deset usnout. Horší je, když mám třeba rozpečenou buchtu nebo jede pračka – to pak sedím u trouby a hypnotizuju ji, aby už už konečně bylo hotovo. Nebo před odjezdem na důležitou akci, kdy musím vše nachystat.
      A TV naštěstí nemám 🙂

      M.

  8. Ano, vím, že bych měla chodit spát dřív, ale já prostě dřív neusnu. Můžu být sebevíc unavená, ale před jedenáctou ani náhodou (bohužel často o dost déle). A koukat se hodinu, dvě do stropu? To si raději budu číst nebo dělat něco užitečného. A vzhledem k tomu, že se navečer i mnohem lépe soustředěním, napadá mě mnohem víc nápadů, tak je pro mě i lepší nechodit spát v deset. Pak ale to vstávání.
    Pro mě by byl ideální spánek tak od tří do jedenácti. To bych ale nejdřív potřebovala nějakou školu pro noční sovy.:-)

  9. Mám to taky tak, aspoň sedm hodin je nutnost, jinak jsem mátoha. A mátoha jsem tak bohužel často, protože mám večer pocit, že přeci nemůžu zabíjet čas spaním, když je toho potřeba „tolik“ udělat. To „tolik“ jsou ale vesměs blbosti a možná ten spánek by byl ideálnějším společníkem. Ono se nedostatkem spánku běžně mučilo (v 50. letech v Koreji, ale třeba i v NDR) a je to mučicí nástroj silnější než třeba hladovění. Nedivím se.

  10. Skvelý článok, ale bohužiaľ som vďaka nemu zistila, že mám veľký spánkový dlh, ktorý asi tak ľahko nenapravím. Bohužiaľ, kvôli škole musím veľmi skoro ráno vstávať a domov sa dostanem neskôr večer, takže aby som niečo stihla urobiť, chodím neskoro spávať. Je to zamotaný kruh. Už sa neviem dočkať prázdnin 😀 😀

  11. Věčný téma u mě. Minulý rok jsem každý den musela vstávat v 5.15 a byla jsem permanentně nevyspaná. Tento rok vstávat nemusím, ale zas o to později chodím spát. Tahle rovnice prostě nemá řešení. 😀

  12. Pokud vám nestačí 6 hodin spánku, máte v nepořádku jídelníček 🙂 Tělo pořádně neodpočívá. Celý život mi nestačilo 9 hodin spánku. Teď mám energie jako nikdy a spím tak 6, maximálně 7 hodin, ale i někdy i 5 hodin. Bez poruchy soustředění, naopak, stihnu a udělám toho tak 5x víc než dřív. Takže spát déle než 6 hodin považuji za ztrátu času. Jaký si to uděláš, takový to máš 🙂

  13. Někde v psychologické literatuře jsem četl o někom, kdo dlouhodobě experimentuje se 2 hodinami spánku denně. Aby to fungovalo, je potřeba dodržet dvě podmínky: lehnout, jakmile na člověka přijde únava (spánek neodkládat) a vstát, jakmile se poprvé otevřou oči (spánek neprodlužovat). Je ovšem těžké takový režim skloubit s docházením do práce 🙂
    Jednu dobu jsem jel v podobném režimu (asi 4 hodiny denně) a cítil jsem se tehdy líp než při současných pravidelných 7-8 hodinách (hlavně ta pozornost mi teď funguje hůř). Ale taky jsem tehdy neměl rodinu a rozestavěný barák, takže příčina dost možná bude úplně jinde 🙂

  14. Jo, jde to, ale ne vždy to efektivně pomůže. Já se kolikrát po více hodinách spánků cítím víc unaven. Matrace jsou dobrým řešením, jak si přijít na své, ale měly by být kvalitní.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s