Jsme díky Facebooku šťastnější, nebo smutní a osamělí? Obojí!

Raději tady nebudu prozrazovat, kolikrát nakouknu na svou facebookovou zeď poté, co na ní něco zveřejním. Vlastně to sama nevím. A přesné číslo ani nechci znát – stejně jako radši nechci vědět, kolik přesně jsem včera vypila vína nebo kolik bonbonů za týden zkonzumují mé děti.

Jistě ale vím tohle: pokaždé, když někdo pod mým příspěvkem klikne na tlačítko „to se mi líbí,“ mám radost. Tak trochu si v duchu povyskočím. Někomu se to „líbí“, někdo s tím strávil pár vteřin času, někdo ví, že existuju, a dává mi to najevo. Ve skutečném životě to nic neznamená, ale je to opojné – a návykové. (Před mnoha lety jsem si dopisovala s jedním klukem, který žil ve Francii. Bylo to fakt dávno, byly to opravdové, papírové, poštou posílané dopisy. A vzpomínám si na tu netrpělivost, s jakou jsem se chodila dívat do schránky i dvakrát denně, jestli tam nebude obálka. Tohle je podobné, jenom nesmírně zrychlené.)

Díky Facebooku jsem tedy někdy šťastnější. Podle studie psychologů Jeffreyho Hancocka a Amy Gonzales nám dokonce pohled na naši vlastní facebookovou zeď dokáže zvednout sebevědomí. Je to místo, kde si můžeme připomenout všechny ty krásné obrázky z dovolené, roztomilé fotky našich psů, úspěchy našich dětí a naše vlastní ostrovtipné postřehy, které olajkovala spousta lidí… Něco jako osobní vzpomínkové album, ze kterého jsme vypleli všechno negativní a vyšperkovali ho pro oči veřejnosti.

Ale má to i svou odvrácenou stránku. A tou jsou facebookové příspěvky těch druhých. Jiná studie psychologa Ethana Krosse totiž ukázala, že čím víc času na Facebooku trávíme, tím větší je pravděpodobnost, že se z toho budeme cítit smutní a osamělí. Propadáme pocitu, že ostatní jsou šťastnější než my: to oni právě tráví víkend v Lisabonu, to oni něco podnikají se svými psy a dětmi, chodí na vernisáže, sbírají čerstvě spadlé kaštany, fotí si povidla, která právě uvařili ze švestek z farmářského trhu a tak dále. Zatímco já tady jenom sedím u počítače, závidím jim a užírám se tím.

Neříkám, pojďme se všichni teď hned odpojit od zlého Facebooku. Ale nepotřebuji výzkumy z amerických univerzit na to, abych věděla, že trávit čas s ostatními lidmi naživo má účinek přesně opačný.

Advertisements

4 comments

  1. Nemohu soudit, na FB netrávím moc času, i když každý den se tam objevím. Většinou mě naplňuje štěstím… like se mi také líbí, obrázky ostatních mě spíš inspirují nebo se tak nějak „napojím“ na to jejich štěstí a užívám si to s nimi. U mě by spíš otázka zněla, zda je to užitečně strávený čas, který mě naplní štěstím, nebo jestli bych třeba nebyla šťastnější, kdybych ten čas trávila někde nevirtuálně :-)))

  2. Neviem, či také debaty vedieš aj ty, ale ja sa občas zapájam do debát na facebooku v skupinách ľudskoprávnych spolkov a tiež „čakám“ na to, až mi niekto dá like. Lebo ako ty píšeš, nielenže si ma všimol, on so mnou aj súhlasí. Svojím „like“ dáva najavo že zdieľa názor. Takže v ňom nie som sama na svete. (BTW, v týchto „hádkach“ som vždy na strane utláčanej menšiny, nie som tam na strane xenofóba, homofóba, nácka alebo čo…) Takže „like“ pre mňa znamená „ak teraz umriem, je ešte jeden človek na svete čo vidí tú nespravodlivosť, môžem umrieť v pokoji“. 🙂 Takže dávam „like“ tvojmu príspevku. 🙂

  3. Facebook má prostě, asi jako všechno ostatní na světě, svou temnou i světlou stránku. Zažívám úplně to stejné, co popisujete v článku – stačí pár „lajků“ nebo komentářů k mým fotkám či statusům a jsem v sedmém nebi. Pak ale přijde páteční večer, na Facebooku je mrtvo, já trčím doma a připadám si jako kůl v plotě. Facebooku se ale rozhodně zbavit nehodlám, bylo by to, jako bych se odřízla od světa úplně. 🙂

  4. Na Facebooku mě nejvíc štve, že se mnoho lidí neumí odpojit. Pár mých známých jde do hospody, vyfotí se tam a postnou to hned na fb s titulkem „jsem v hospodě“. Ale zapomínají, že my tam jsme taky a rádi bychom si i s nimi něco řekli :/ Někteří dokonce tráví víc času na facebooku než se skutečnými lidmi a z toho je mi smutno.
    A pak nastávají taková drobná společenská faux-pas, kdy se o lidé baví o něčem, co napsal někdo na Facebooku a my o ničem nevíme…
    Skoro jsem pro zakázat facebook! 😀
    Na druhou stranu, mám tam přátele, které nemám možnost vidět, protože jsou z daleka a tímto způsobem zůstáváme ve spojení a víme o sobě něco.
    Prostě s Facebookem je to jako s čokoládovým dortem. Ano, ale ne moc často 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s