Svět je malý – a znovu a znovu mě baví se o tom přesvědčovat.

800px-Six_degrees_of_separation.svg

Tenhle diagram znázorňuje, jak se A (zcela vlevo) a B (vpravo) znají přes 6 spojovacích článků – a všechny ostatní kuličky v diagramu také.

Znáte tu teorii, že všichni na světě se navzájem známe přes maximálně šest lidí?

Vždycky mi udělá radost, když se potvrdí v praxi. Mám ráda ty momenty překvapení, když zničehonic vyjde najevo, že Betynka už několik let jezdí na tábor s dětmi mé dávné spolužačky z vysoké školy, jejíž manžel kdysi chodil do práce s mým mužem. Anebo že manžel jiné mojí spolužačky vede na UMPRUM ateliér, ve kterém studuje dívka, která nám hlídala děti. Anebo že majitel mé kdysi oblíbené videopůjčovny chodí ke stejnému zubaři jako já. A protože Praha je o dost menší než „svět“, a vždycky se najde někdo, kdo s někým chodil do školy, stává se mi to docela často.

Tohle náhlé objevení společných známých většinou nemá žádný praktický význam, na našich vztazích se tím nic nezmění, ale přesto mě těší to vědět. Už pro ten moment prchavého spiklenectví, které na okamžik vznikne: máme něco společného, o čem jsme do té doby nevěděli. Jako bych si se všemi lidmi, kterých se to nově nalezené propojení týká, byla trochu blíž. Jako by svět byl v tu chvíli útulnější, přátelštější, bezpečnější, prostě – menší.

Mimochodem, u zrodu oné teorie, že všichni se známe přes šest lidí, stál experiment, který v 60. letech provedl psycholog Stanley Milgram. Třem stovkám náhodně vybraných lidí v Nebrasce poslal dopis, který měl být doručen jednomu pánovi z Bostonu. Osobně ho neznali a neměli po něm ani pátrat – stačilo, aby dopis poslali někomu, koho sami dobře znají a o kom si myslí, že by mohl znát někoho, kdo zná někoho, kdo zná adresáta dopisu. Ke svému cíli nakonec doputovalo celých 64 dopisů – a mezi původním odesilatelem a adresátem většinou bylo právě šest spojovacích článků.

Jeho studie se proslavila pod názvem „small world experiment“. Svět je fakt malý. Díky internetu se od té doby nejspíš ještě dost zmenšil. Ale objevovat nové spojovací články je stále zdrojem radostných překvapení.

Advertisements

7 comments

  1. To je zajímavý experiment. Vnímám to úplně stejně, ten pocit propojení. Nedávno jsme třeba u nás v rodině zjistili, že matkou přítele mé neteře (dcera mé sestry, aby to nebylo tak složité) je holka, která chodila s mou sestrou do školky. Na fotce jsou dokonce vyfocené vedle sebe 🙂 Já zažila i akčnější příběh: kdy jsem v Celetné potkala jednoho Jordánce, se kterým jsem ještě před pár týdny (?) v Jordánsku mluvila a jehož rodina se o nás, studenty, úžasně starala. Neříkal, že plánuje cestu do Prahy 🙂

  2. Sama mám vždy takový zvláštní pocit, když se s někým znám a zjišťuji, že se zná s někým, koho by za normálních okolností znát neměl. Tuto teorii jsem sice neslyšela, nečetla, ale něco na tom přece jen je! 🙂

  3. Můj muž je Slovák a žijeme v Praze. Když syn nastoupil do školky, potkal se můj manžel se svým spolužákem z Bratislavy v brance mateřinky. Oba vedli kluky do stejné třídy. Manželovi to přišlo úplně normální, ale já z toho byla fakt šťastná, ani nevím, proč :). Miluju taková setkání, díky Báro!

  4. Ja tu nechcem byť nejaký „buzzkiler“, ale keby si zverejnila aj tú kritiku tej štúdie, tak by z toho ten svet taký milý a útulný a priateľský nevyšiel. Ako, je fajn, že si z vecí vyberáš to pekné a dobré(hoci mne sa to zdá až naivné, ale to je môj problém, nie tvoj) ale zrovna štúdie by si zaslúžili byť prezentované objektívne, a nie len „jéé, to sa mi hodí do krámku a je to milé, čo na tom, že je to asi blbosť“. Pardon, na správne interpretácie štúdií som háklivá.

  5. Taky mám jeden hezký příběh na tohle téma. Kamarádka chodila s jedním klukem a po pár týdnech, zjistila, že jeho tatínek se jmenuje stejně jako ona (dost nezvyklé jméno). Doma to nadšeně sdělovala mamince a ta se zeptala, jestli se náhodou maminka toho taťky nejmenuje Alexandra. Jmenuje. Tatínek kamarádčina přítele byl kamarádem kamarádčiny maminky z dob, kdy jako malá holčička jezdila na chalupu do Krkonoš. Zvláštní jméno dotyčného se jí líbilo natolik, že se po 15 letech rozhodla svoji dceru pojmenovat stejně, přestože dotyčného pak už nikdy neviděla.
    Ve zkratce: Kamarádka je pojmenovaná po otci svého přítele.

  6. podle aktuální verze této teorie se počet těch, kteří nás rozdělují od kohokoli jiného na celém světě, snížil na 4. Kvůli Facebooku, větším možnostem cestování atp. Přijde mi to úžasné, že ke každému mám takhle blízko :).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s