Máte výčitky svědomí, když nedočtete knihu, která vás nebaví?

Snímek obrazovky 2013-09-26 v 3.12.38Podle statistiky stránek Goodreads.com celých 38 procent čtenářů dočte každou knihu, i když jim připadá nudná.

Já k nim sice nepatřím, ale pravda je, že odložit knihu dokážu jen s velkými výčitkami svědomí. Obvykle to vypadá tak, že se se čím dál tím pomaleji prokousávám stránkami. Pak nechám knížku pár dní ležet vedle postele. Potom začnu (s pocitem viny) číst něco jiného, ovšem s předsevzetím, že k rozečtené knize se později vrátím. No… a už nevrátím.

Je mi to vůči té knize ale takové hloupé. Možná proto, že lituji času a energie, který jsem do ní investovala. Možná mi připadá, že jsem se měla víc snažit. A taky nemám ráda ten pocit nedokončenosti. Jako bych někde na věčnosti měla za každou nedočtenou knihu nějaký vroubek. Nastane-li někdy nějaký den zúčtování, přijde si to se mnou vyříkat třeba Pán prstenů (vzdala jsem to na začátku Návratu krále), Doktor Živago nebo Dostojevského Běsi.

Za poslední rok jsem nedočetla:

  • Život Keithe Richardse. Prostě jsem se nedokázala prokousat přes prvních pár desítek stránek jeho nudného dětství v Dartfordu.
  • 50 odstínů temnoty. První díl – 50 odstínů šedi – jsem přelouskala ze zvědavosti za jediný víkend. Ale u pokračování jsem si asi na straně padesát uvědomila, že další líčení superkrásného Christiana Greye a Anastasiiných podlamujících se kolenou už asi neskousnu.
  • Hledání ztraceného času. Což by bylo celkem pochopitelné. Ale musím přiznat, že narozdíl od 50 odstínů jsem nedočetla ani první díl.
  • 2666 od Roberta Bolaňa. Ta kniha doplatila na to, že byla tak strašně tlustá. Nevešla se mi do žádné tašky, abych si ji mohla číst v tramvaji cestou do práce.

Podle zmíněné statistiky Goodreads.com se prý celých 28 procent lidí drží pravidla, že knihu smíte opustit po přečtení tolika stránek, kolik je 100 mínus váš věk. Nevím přesně proč. Znamená to, že mladší by se měli víc snažit? Nebo že starší už nemají tolik času, aby ho mohli věnovat nudným knihám?

Mimochodem, momentálně nejčastěji nedočtenou knihou je prý Prázdné místo od J. K. Rowlingové. V all-time žebříčku nedočtené klasiky pak vede Hlava 22, Pán prstenů (no vida!) a Joyceův Odysseus. 

Advertisements

26 comments

  1. Možná je to těmi kvanty odborné literatury, co musím kolikrát přečíst, že jsem si už tak navykla číst jen to, co zrovna potřebuju, co mě zrovna zajímá… a všechno ostatní velmi brzy odkládat, pokud mě to nezaujme nebo nevidím žádný smysl v tom to číst. Zcela bez výčitek svědomí 🙂 Tento výzkum mě vážně překvapil… i to, že lidé mají výčitky svědomí z nedočtených knih. Zajímavé.

    1. Mě potěšilo, že nejsem jediný, kdo má výčitky z nedočtených knih. Stává se mi to zřídka, ale stává.

  2. To je hezkej nápad:
    „Jako bych někde na věčnosti měla za každou nedočtenou knihu nějaký vroubek.“

    38 % lidí že dočte každou načatou knihu, to mě překvapuje; připadá mi to hodně. Ovšem taky jde o to, kolik knih tito lidé v životě začali číst; třeba jsou to u některých jen čtyři knihy v dětství a pak už nic :)) To bychom krom podílu museli znát i počty těch knih, aby to dalo celkovější obraz.

    Já bych myslela, že kniha nejčastěji nedočtená je Bible.
    Kdo ji četl úplně celičkou? I s tšmi popisy stavby svatostánku atd. a se všemi jmény v rodokmenech…

    Je to zajímavý: Bible je kniha nejprodávanější a zároveň bude nejčastěji nedočtená. Bez ohledu na to, že někdo řekne, že bible se přece nečte od začátku do konce jako román.

  3. Výčitky určitě nemám. Pokud pro mě není kniha dostatečně zajímá (v jakémkoliv směru), odložím ji, možná se chvíli tvářím, že ji později dočtu, ale až z ní začnu utírat nános prachu, založím ji zpět do knihovny . Musím souhlasit s tím, že 50 odstínů temnoty na mě bylo už také příliš a knihu jsem asi ve třetině odložila…

  4. donedávna neexistovalo nedočíst rozečtenou knihu… stejně jako neusínám u filmu, musím vědět, co se stane a jak to celé dopadne… je to mor… poslední dobou jsem párkrát snahu vzdala, pokud mě ani po cca 100 stránkách kniha nechytla… já mám spíš opačný problém, úplně se do četby ponořím, přestanu vnímat a pak najednou koukám, že jsou dvě ráno a muž je na mě naštvaný, že pořád jenom čtu…

  5. Výčitky už som odložila… skôr sa na to pozerám tak, že nedočítanú knihu som stretla v nesprávnej chvíli a proste som ešte nedospela do fázy, aby bola užitočná. Nie je to nikoho chyba, že si vzájomne nemáme čo povedať (niečo ako vzťahová analógia)

  6. Často mám trochu jiný názor nebo zkušenost, ale tady s tebou souhlasím do posledního písmena. Komín z nepřečtených knih už začíná padat a moje svědomí je černé.

  7. Já se snažím dočíst vždycky všechno a všechny díly různých sérií, což je někdy dost úmorné, ale trpím pocitem, že mi něco unikne, nebo že třeba kniha najednou bude dobrá 🙂 Nicméně přes pár knih jsem se neprokousala a je to právě Hlava 22 a Pán prstenů.

  8. Já tedy patřím mezi ty, co výčitky mají. Často se knihu přeci jen donutím dočíst a mnohdy to za tu začáteční nudu nakonec stojí. Totiž, některé knihy se po pár stránkách zdají sice nudné, ale když překročíte určitou hranici zjistíte, že je to supr čtení. A tak mi přijde zajímavá ta rovnice 100 – věk, možná ji začnu praktikovat. I když je to trochu pakárna, mít nějaký cíl není špatný! =)

  9. Mojou poslednou nedocitanou knihou je Dostojevského Idiot. Potom som si povedala, ze nemá zmysel čítať niečo čo mi nič nedá len preto aby som mohla povedat že som to čítala. Radšej ten cas vyuzijem na prečítanie viacerých kníh z ktorých nieco budem mať ako sa lopotit a tou jednou z ktorej nakoniec nic nebude.

  10. tak ještě než jsem se dostala ke konci, chystala jsem se napsat, že jsem nedočetla právě Casual Vacancy od JK Rowling, ale napsala jste to v závěru a já se tomu vůbec nedivím, prostě ne a ne se do té knížky dostat, pak ležela na nočním stolku a já četla jiné a pak prostě jen putovala zpět do knihovny…výčitky mám, jako ostatně vždy, když něco nedotáhnu do konce…

    1. S výčitkami to je zajímavý; naopak jsem si v tom blíž s avespasseri z 1.komentáře. Nemám je. Není to žádné moje nedokončení. Protože to nebyl žádný můj job, úkol, můj projekt, moje věc, moje tvorba aktivní. Byla to aktivní činnost ze strany autora, takže abych já si dělala výčitky, že jsem nedočetla něčí knihu, pro mě není relevantní. Asi jako si nedělám výčitky, že nedojím patku chleba, která už je týden tvrdá.

      Jó, kdyby bylo moje povolání nějak spojeno se čtením beletrie, tak to ano, to bych mohla brát jako svoje nedotažení své činnosti.

  11. Výčitky už jsem opustila, není na ně čas a knih je tolik. Dřív mě to štvalo nedočítat, ale jsou knihy, do kterých se nevečtu, ať dělám, co dělám a v poličkách mezitím čeká spoustu zajímavějších kousků, takže se nenutím. Jednou z nich je třeba také 2666.

  12. Výčitky mívám. A mojí opakovaně nedotčenou knihou je 1984. Stále se k ní vracím, abych zjistila, jestli už jsem na ní dost zralá. Nejsem.

  13. Takový problém jsem měla s Hlavou XX a Egypťanem Sinuhetem. Odložila jsem je s tím, že na ně nejsem ještě dostatečně „vyzrálá“ a jednou se k nim URČITĚ vrátím. 🙂

      1. Je to Hlava Hlava XXII t.j. 22 nie 20. Asi ste nedočítali ani len nadpis.

  14. Stává se mi to. Málokdy, ale stává. Zrovna mi takhle teď leží už dva týdny na nočním stolku Rok v Provence. Není to špatný, ale prostě nějak nemám důvod to dočíst… Výčitky jsem mívala. Dřív. Ale už před pár lety mi tak nějak došlo, že můj čas je příliš drahej na to, abych ním plýtvala čtením něčeho jen z pocitu povinnosti 🙂

  15. Upřímně, doufám, že se mnou do hrobu nepůjdou mé nedočtené knihy, to by ta rakev byla asi dost těžká :).Ale některé knihy se dají dočíst i po letech, takhle se mi to stalo s jednou : Svět podle Garpa. Dočtena po dvaceti letech, poprvé čtena v sedmnácti, tenkrát jsem na ni asi byla ještě moc mladá 🙂

  16. Když se v knize ztrácím, deptá mne, nebo výsostně nudí, tak:
    nejdříve čtu vždy jen 1. větu v každém odstavci – někdy se dokonce znovu začtu.
    V opačném případě přecházím na čtení pouze prvních vět na každé stránce, chci se přece jen s knihou seznámit. Pak už následuje listování po 10 – 20 stránkách. Předčasně knihu odkládám málokdy, spíše musím-li v určitý den něco odnést do knihovny vrátit, tak přiberu mimo těch přečtených i několik dalších se kterými jsem marně bojoval.

    1. Máte podobný systém jako moje máma. Začne knihu číst a když ji nezaujme, otevře ji v půlce, když ji nenadchne ani poté, zkusí si přečíst posledních pár stránek a když ji ani to ne, definitivně ji odloží.

      Můj vlastní přístup je 50. stránka a dost. Kdysi jsem poctivě četla skoro vše (a měla výčitky, když ty povinné kusy nedočetla či je vzala takovým rychločtením), tenkrát jsem si totiž myslela, že když už si někdo dal tu práci a napsal to, další to vydal a vytiskl, že to vážně musí stát za to 🙂

  17. Prázdné místo od J.K. Rowlingové je skvělá knížka, trvá nějaký čas než se začtete, ale poté to stojí zato. Hodně lidí ji nedočte, protože se začne ztrácet v množství postav, možná tomu dejte šanci.

  18. Párkrát se mi to stalo. Čtenář jsem velký, vzhledem k zaměstnání čtu zvláště odbornou literaturu z oboru historie a příbuzných věd. Z beletrie jsem kupř. opravdu nedávala Pána prstenů, prostě mi to nesedlo, skončila jsem snad v půlce prvního dílu a ty ostatní už spíše jen prolistovala. Přitom fantasy čtu vcelku ráda. Tak tady mám takové černé svědomí z toho, že mne nenadchl jeden z klenotů tohoto žánru. Ale co už…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s