Číst si etikety na víně a popisy parfémů mi dělá radost, i když jim vlastně nerozumím

il_570xN.459828375_mioeObdivuji lidi, kteří si dokážou vybrat víno jen podle popisu na lahvi nebo v jídelním lístku. Já to neumím. Přívlastky jako „elegantní,“ „jiskřivé,“ „líbivé“, „mocné“ nebo „monumentální“ mi v souvislosti s chutí vína nic neříkají. Připadají mi jako zaklínadla psaná nějakým tajným jazykem. Neumím je rozluštit, ale o to radši si je čtu. „Aroma černých třešní,“ „noty muškátu a fialek“ nebo „jemný závoj pivoňky“ ve víně nikdy nedokážu najít, ale pokud si na etiketě přečtu, že tam jsou, uvěřím tomu a víno se mi pak opravdu zdá nějak lepší. „Upřímný nádech zralého ovoce“ nebo „stopy sluncem spálených hroznů“… nic si pod tím nepředstavím. Nebo vlastně ano. Představím si vyprahlou krajinu, trochu zarostlou vesnickou zahradu s plotem z rozpadlých dřevěných planěk, kde hrušky samy padají ze stromů, poslední horký den na konci léta. Neumím si to převést do chuti, ale fantazie pracuje na plné obrátky. Je to trochu podobné, jako když jsem kdysi podléhala kouzlu anglicky zpívaných písniček, jejichž textům jsem nerozuměla. 

Stejně tak mě fascinují příběhy, které se dají najít na obalech kávy nebo čaje: těší mě vědět, že obsah mého hrnku pochází z „horské zahrady obklopené terasami s rýžovými políčky“ nebo ze „sopečné půdy, která je zavlažována vodou z jezera v kráteru El Juncovo.“ I když o chuti mi to fakt nic neřekne.

Nejpodmanivější magii pro mě ale mají popisy parfémů. Nejmilejší, který jsem kdy měla, a jehož prázdnou lahvičku si schovávám už skoro dva roky, prý měl evokovat „vůni zaprášených knihoven a starých knih mistrně spojenou s bohatými tóny dubového mechu.“ No, nevím. Ten mech jsem v něm nikdy doopravdy nenašla. Ale vzpomínám si, že když jsem kdysi v Londýně vzala do ruky jeho lahvičku a snažila se rozluštit popis na přebalu, už kvůli těm „zaprášeným knihovnám“ jsem ho prostě musela vyzkoušet.

Další z mých oblíbených parfémů prý má vonět po „legendárním inkoustu vyráběném ve starých japonských chrámech, když zasychá na letním slunci“.

A ve vůni, která mě láká právě teď, se prý „třpytí všechny odlesky jasmínu.“

Všechno jsou to vlastně jen slova. Ale snadno jim podléhám.  Protože jim tak úplně nerozumím, provokují mě o to víc – a můžu si pod nimi představovat vlastně cokoliv. 

Reklamy

8 comments

  1. Báro …. úžasné ….. mě čeká plná chuť s pepřovými tóny (bílý pepř) s medovinou … tak to si představit i dokážu…. nicméně minerální tóny z Pálavy obsažené i ve vůni mi zůstávají záhadou …. tedy jen do večera :))

  2. Pro mě je největší oříšek, když dostanu něco podobného na překlad. Ať do jazyka nebo z něj, vždycky zjišťuji, že jsem naprosto bez fantazie. 🙂

  3. Skvely textik. …A velmi velmi by ma zaujimal nazov parfemu vonajucom po „legendárním inkoustu vyráběném ve starých japonských chrámech, když zasychá na letním slunci“.

  4. Dubový mech, kalk z anglického oakmoss, česky větvičník, latinsky Evernia. Extrakt není cítit ani mechem, ani dubem, ani ničím lesním, spíš je to takové příjemné teplé nic. Do parfémů se nepoužívá, protože samoregulační mechanismy rozhodly, že tento potenciální alergen by někomu mohl způsobit bebí.
    Ty věci se ve víně i ve voňavkách dají vyčuchat, chce to trochu praxe, ale třpyt čehosi překvapivě zasychajícího, to je ze všeho nejvíc reklamština.

  5. Zaprášené knihovny od MH? Stará dobrá Anglie má něco do sebe, pokud jde o vůně.

    Krásné čtení, díky :-).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s