Začíná sezona mazání chlebů.

svačinaTak moji kamarádi říkají dlouhému období od září do června, kdy musíme okolo 6:30 ráno sebe i děti vykopat z postelí, rozlepit oči, najít čisté spodní prádlo a sudé ponožky, nepropadnout zoufalství tváří v tvář studenému šeru tam venku a… namazat svačinu do školy.

Mazání chlebů mi ale – na rozdíl od navlékání mátožných nožek do nekonečně dlouhých punčocháčů a rozčesávání zapomenutých dredů – dělá vlastně radost. Jako dítě jsem se na svačinu těšila. Byla jako nenápadné zamávání z domova uprostřed školního dne. Zároveň jsem si užívala okamžik překvapení: byla jsem zvědavá, co tentokrát mezi dvěma krajíci chleba nebo v rozkrojeném rohlíku najdu. Většinou to byl plátek šunky, „dietní“ salám (ten bez teček, co se mu dneska říká Junior) nebo trojúhelníčkový sýr Vítěz. Dodnes si vybavuju chleba, mírně zvláčnělý vrstvou másla, které máma krájela zastudena, takže se jí málokdy podařilo rozmístit ho po krajíci úplně rovnoměrně. U okrajů se mezi zuby občas připletl navlhlý ubrousek, což patřilo k věci.

A svačiny mých dětí dnes vypadají dost podobně.

I když sama sobě slibuju začít s kreativními svačinami podle časopisů – celozrnné muffiny, mrkvový salát, tortilla s kuřetem – ve všední den okolo sedmé ráno na kreativitu nemám. Většinou zase skončím u mazání chlebů.

Krásný nový školní rok!

Reklamy

14 comments

  1. Ubrousek, přesně 😀 To bylo u mých svačin takřka nezbytností, co si tak vzpomínám 😉 A jabko nebo pomeranč, co jsem do té školy nosila třeba osm dní po sobě, dokud už to nebylo jedlé, protože jsem to hrozně nesnášela.

  2. Právě navlhlý a přilepený ubrousek byl důvodem, proč mé svačiny trávily týdny uvězněné ve školní brašně, kde dozrávaly a nezřídka se halily do zeleného hábitu plísně. V hloubi duše jsem tiše (protože hlasitá závist je neslušná) záviděl spolužákům, dětem méně kreativních a akčních rodičů, kteří měli předplacené školní svačinky. Loupák bez lepkavého ubrousku a mléko v igelitovém sáčku. Bože! Co já bych za to tenkráte dal. Naštěstí se vše vyřešilo tím, že jednoho dne bůh řekl. Budiž školní boxíky na svačiny. A jak řekl, tak se i stalo. Od té doby mohou být rodiče stále kreativnější a zlé, lepkavé, umaštěné a nedobře stravitelné ubrousky byly vykázány do ústraní. Ovšem ruku na srdce. Občas je používám. Ať děti poznají pravé RETRO!

  3. jo jo… já mívala k svačině chleba moskva, namzaný herou… (rodiče už tenkrát vyznávali „zdravé stravování“). automaty nebyly, tak jsem svačila tak, že jsem si kousla té dobroty jménem normální svačina od několika spolužáků…

  4. Ještěže jsme zatím jen ve školce.) Tam je o svačinky a oběd postaráno, což mi velmu vyhovuje. Od známé z Holandska jsem ale třeba slyšela, že obědy ve školách jsou tam tak drahé, že radši každý den děti v poledne vyzvedne, dá jim doma najíst, a pak jdou zase do školy.

  5. Jak to tak čtu, budu se muset nad svačinkami do školy vážně zamyslet. Dcera dnes také vyrazila poprvé do školy… a já myslela, že ji odbudu nějakým tím ovocem 🙂 Ona tomu jídlu nikdy moc nedá. Ani já sama si z dětství nepamatuju, co jsem vlastně svačila… asi mi to bylo stejně fuk, jako to bude dcerce? No, uvidíme, uvidíme. Až přijde, že ji nebaví ubrousek, vím, že se mám zamyslet :-))

    1. Se vztahem ke svačinám je to vážně dost rozmanité. Moje mladší dcera ji sní skoro vždycky celou a ještě to nestačí. Ta starší ji zase donese ve zcela nedotčeném stavu domů, případně ji ještě dalších pár dní přechovává v tašce, takže se jí na dně hromadí nahnilé ovoce a spláclé chleby… brr.

  6. My měli předplacené svačiny ve škole. Chleba s pomazánkou byl super – kupodivu jeden čerstvě natřený krajíc chutná tak nějak jinak než ten, který je překrojený a splácnutý dohromady. Ale co jsem fakt neměla ráda byly ta čtvrtlitrová mlíka v igeliťáku s přidělaným brčkem… Brrr! Občas jsem ho nosila domů a tam se nějak spotřebovalo…

  7. Ubrousky jsem taky nesnášela, jak se rozmočily a přilepily k vyčnívajícímu salámu 🙂 Přešli jsme velice rychle na alobal. Měla jsem moc ráda chleba se sýrem a jablko – slané a sladké. Mamka to doteď nechápe :-). Na střední mi stačil suchý rohlík – šetřilo se na cíga :-)))

  8. Ano, ano ano! Řekla bych, že kromě téměř denní nutnosti vyzvedávání z různých kroužků a výtvarek je tohle asi tak nejvýznamnější aspekt začátku školního roku… Akorát že já tedy ne až v půl sedmé (co bych za to dala!), ale už před půl šestou…

  9. Ma skolni brasnicko s penalem drevenym, chlebem a maslem a salamem zelenym….
    Diky za tuhle zapomenutou vzpominku. Jo, tady v Holandsku se teply obedy zatim neujaly. Naopak, tradicni „skolni‘ svaciny si tu do prace nosi dospelaci.

  10. Už je mi 15 let, ale svačiny mi zatím pořád dělala maminka. Jen jsem zjistila, že často končí taky na dně tašky nebo u spolužáků, protože místo ubrousku mám problém s věcmi, co je do nich vkládáno. Člověku se po nějaké době přejí všech salámů, sýrů a tak. Ale miluji rohlík s játrovou paštikou, po tom bych se mohla utlouct. Rozhodla jsem se, že si svačinu začnu dělat sama… Ušetřím mámě čas a bude jisté, že všechno spapám. :3

  11. Tak prvňáčci mají krátký den, volitelné obědy (ze dvou jídel), proto si nedělám zatím hlavu a klidně dám jen pití, ovoce a kousek chleba. Ovšem bez taveňáku či komerčních masových paštik, tím se dítěti moc neprospěje. Bos.

  12. Já se letos budu muset pokusit o nějakou kreativitu, protože naše Beruška přišla loni ze školy s tím, že jí spolužačky přezdívají „Chlebarbora“ kvůli svačinám… 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s