Postavit se na hlavu je způsob, jak být šťastnější… a dalších 5 důvodů, proč jsem začala cvičit jógu.

yoga01K józe jsem byla vždycky dost nedůvěřivá. Hlavně proto, že se při ní nehopsá, neposkakuje ani nešlape do pedálů. Prostě žádné opravdové cvičení. 

Cvičením mého mládí byl aerobik, později posilovna s rotopedy a běhacími pásy, takže jóga se svými pomalými pohyby a podivnými pozicemi, při nichž se jogíni tváří, jako by se nechumelilo, mi přišla jako takové módní ulejvání s duchovní omáčkou. Představa, že bych měla se zavřenýma očima mumlat „óm“ a vydávat to za nějaké cvičení, mi přišla poněkud legrační. Navíc jsem četla knihu Jíst, meditovat, milovat, která mi byla neuvěřitelně protivná, a zdálo se mi, že z lekce jógy je jenom krůček k tomu, vydat se ve stopách její hrdinky.

Pak ale józe propadla moje kamarádka Monika. Tak dlouho chodila po Praze s karimatkou přes rameno, vyprávěla o „ásánách“, „bojovníkovi“, „spodním psu“ a „pozici mrtvoly,“ až jsem se přistihla, že jí to vlastně závidím. Stejně jako tak trochu závidím každému, kdo dělá to, co dělá, naplno a s nadšením.

Když jsem se poprvé vypravila na jógu spolu s ní, mou hlavní motivací byl příslib, že se potom půjde do hospody. Ale zjistila jsem, že jóga je i pro mě způsob, jak být šťastnější.

  • Vždycky, když se přiměju vyzkoušet něco, co „bych nikdy neudělala,“ je ta zkušenost pro mě ohromným zdrojem energie a většinou i radosti. Ať to znamená ochutnat chobotnici, namalovat si pusu hrozně červenou rtěnkou, oslovit na ulici cizího člověka… nebo si vyzkoušet svůj první pozdrav slunci.
  • Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že jóga je všechno, jen ne ulejvání. Během několika minut jsem pochopila, že jogíni ten svůj jakobysenechumelilo výraz musejí trénovat celá desetiletí. Můj výraz byl spíš něco jako: zarputile stisknuté čelisti a svraštělé obočí v červeném zpoceném obličeji.
  • Propadám euforii pokaždé, když dokážu něco, o čem jsem si myslela, že je to za hranicemi mých možností. I když v mém případě to znamená třeba jenom skoro se dotknout hlavou svých kolen nebo nadzvednout nohu o dva centimetry výš. Ten stoj na hlavě rozhodně neudělám.
  • Jóga je skvělý způsob, jak trénovat soustředění na přítomný okamžik, být teď a tady, ve svém těle. Ve chvíli, kdy balancujete na jedné noze s druhou nohou a rukama divně propletenýma a snažíte se pootočit o pár stupňů doprava, vám nic jiného ani nezbývá.
  • A ano, když na konci lekce došlo na mumlání „óm,“ pořád mi to připadalo dost legrační. A tak jsem nemumlala pokud jsem si stihla všimnout, nikoho to nijak zvlášť nepohoršilo.
Advertisements

7 comments

  1. Nedávno jsem s jogou taky začala a úplně souhlasím 🙂 s předsudky i způsobem, jak být šťastnější 😉

  2. Před pár lety mě potkala power jóga, té jsem propadla. Jógu pro těhotné jsem dala až do 36. týdne a bylo mi skvěle 🙂 Mám teď kamarádku, která je na tom podobně jako Vy – vždy aerobic, tanec, zumba, hodně hudby, hodně skákání a před měsícem zkusila jógu a 30min mi telefonovala, jak to bylo skvělé a jak úžasně se protáhla a co ji pak všechno bolelo :-)). Kdo nezkusil, neuvěří 😀 Tak vítejte do klubu :-))

  3. Jógu jsem také zkoušela a to často způsobem: chvilku jo, chvilku nic. Ty doby „chvilku jo“ byly dost šťastné doby a já si stále kladu otázku, proč alespoň já se tomu „šťastnému“ vždycky úspěšně nakonec vyhnu :-))) Když byla malá hodně malá a já na mateřské, cvičila jsem powerjógu (to jsem měla na powerjógu čas, zlatá mateřská, nikdy bych nevěřila, kam všude vás to dítě nedonutí jít). O malou se starali v jiné části tělocvičny a my cvičily. Ona viděla na mě a já na ni, super. Ale jóga u mě nakonec vždycky skončila u toho, že se u té „meditace“ a pocitu „teď a tady“ musím i trochu hýbat. Ono se to potom i snáz přenáší do běžného života. A tak teď cvičím čchi-kung. Orla v hnizdě. Pro ty z vás, co to slyší poprvé, je to něco jako tchaj-či. I když pravda, máme tam kromě pohybů i postoje, na semináři klidně i 45minutové. To je snad lepší si sednout a proplést nohy :-)))))

    1. Čchi-kung je výborný i tchaj-či, to je moje parketa 🙂 Ale chápu, že někdo miluje jógu, zkrátka všichni nemůžeme cvičit jen jedno 🙂

  4. Když mě před pár lety přemlouvala kamarádka,(celoživotní jogínka), ať s ní jedu k moři na jógový kurz, zděsila jsem se. Moje jediná zkušenost s jógou byla ta, že jsme několikrát točila rozhovor s jógínem. Jela jsem s tím, že to zkusím, když tak se budu týden válet u moře.Zkusila jsem….a už jsem nikdy nepřestala.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s