Co mi dělá radost: Že mám poprvé v životě propíchnuté uši

Girl_with_a_Pearl_EarringNikdy v životě jsem nenosila náušnice. Ženy v naší rodině je nenosily po celé generace. Vlastně nevím proč. Moje babička nikdy neměla propíchnuté uši, ani moje máma. A mně je taky nedaly propíchnout, když jsem byla mimino. Později jsem na to sice brblala a záviděla holkám ve škole zlaté náušničky, ale celá desetiletí jsem na propíchnutí uší nesebrala odvahu a prožila svůj život až do dospělosti jako ta, co náušnice prostě nenosí. Nikdy se mi nepodařilo vypátrat původ téhle naší zvláštní tradice. Ale držela jsem se jí: když se mi narodily dvě dcery, nedala jsem jim propíchnout uši s odůvodněním, že v naší rodině se to nedělá.

Jenže asi před rokem mi Betynka s Rozárkou oznámily, že náušnice chtějí. Celé dlouhé měsíce se mi dařilo odkládat tu operaci na neurčito. Ve skutečnosti jsem se totiž propichování uší bála daleko víc než ony, během let jsem si vyslechla spoustu historek o hnisajících dírkách, červených napuchlých boltcích a narušených akupunkturních bodech. Ale když už jsem nakonec stanovila den D a objednala jsem je k doktorce, rozhodla jsem se, že to podstoupím s nimi.

Právě před měsícem jsme všechny tři stály v ordinaci s objednávkou: nastřelení šesti pecek z chirurgické oceli do šesti ušních lalůčků. Před dětmi jsem musela předstírat, že nemám strach, a zároveň jsem měla radost ze společného, byť poněkud bizarního zážitku. Takový malý rodinný iniciační rituál.

A zjistila jsem tři věci.

  • Za prvé, že nastřelení náušnic nebolí ani zdaleka tak, jak jsem si myslela.
  • Za druhé, že porušování rodinných tradic může být stejně zábavné jako jejich dodržování.
  • A za třetí, že zkoušet nové věci je opravdu jeden ze způsobů, jak být šťastnější. Přestože to je často nepohodlné, riskantní a někdy to i trochu bolí.

Ráda občas sama sebe překvapuji věcmi, o kterých jsem si myslela, že bych je nikdy neudělala. A tenhle týden jsem poprvé měla na sobě opravdové visací náušnice. Ty nejbarevnější a nejsvítivější, jaké se daly sehnat.

Advertisements

12 comments

  1. Úplně jako bych četla o sobě, až na to, že jsem do toho nešla s dětmi (zatím nemám), ale se svou kamarádkou, která si nechávala nastřelit třetí dírku. Já taky časem jen u dvou dírek nezůstala. Možná to čeká i Vás 😉

  2. Milá Bára,
    naušnicovým príspevkom ste ma veľmi oslovili! Tiež som pred pár rokmi prežívala podobnú dilemu, či si nechať prepichnúť uši až v dospelom veku. A podobne ako Vám mi to urobilo veľkú radosť 🙂

  3. Sice nejsem ve věku a fázi, kdybych řešila dcery, ale sama jsem si vyzkoušela podobné, aneb rodinná tradice „beznaušnicových“ žen. A porušit ji bylo vlastně hrozně fajn a najednou mi tento detail, coby krátkovlasé blondýně, dodal veliký pocit ženskosti! Náušnicím zdar, i těm mini peckám:D

  4. Já mám tedy náušnice od malička, takže se nemusím ničeho děsit, ale máme ve škole spolužačku, která je pořád nemá. Taky to u ní pořád odkládají. Jestli ji někdy uvidím s náušnicemi, bude to silný nezvyk. 😀

    Ale chápu, že člověku to dělá velkou radost. Já například na krku nosím dva přívěsky pořád. Náušnice však obměňuji podle oblečení a nálady. 🙂

  5. U mě bylo propíchnutí uší v dospělém věku symbolem překonání strachu. Komplikace sice po dvou měsících přišly, ale vyřešily se. A já jsem statečná holka, co to zvládla.
    A to určitě radost dělá 🙂

  6. Já jsem dceři nechala píchnout uši už když jí bylo asi 6 týdnů.Nebyla jsem u toho.Sestřička si ji vzala do ordinace a přinesla mi ji za chvilku a ona spala.Tak asi to ani nebolelo.A když měla 16let ,tak přišla s další dírkou,že si je píchly s kamarádkou, velkou jehlou na šití..až jsem se zděsila,ale přežily obě bez nehody..:-D

  7. Mam podobne skúsenosti, tiez u nás v rodine ženy nausnice nenosili a ked som bola mladšia ani som po nich netuzila, ale časom sa všetko zmenilo a ja si nechala uši prepichnut v tetovacom salone;-) a dnes nelutujem, je to doplnok ktorý dokáže skvele pozdvihnut oblečenie na daný deň a cítim sa v nich zenskejsie

  8. Já to mám naopak – v rodině ženy náušnice mají, ale vlastně je mi to jedno a neporovnávám se s nimi. Spíš s kamarádkami, protože dávám náušnice jako dárek ráda. A taky je snadné je vyrobit ahodně se na tom člověk vyřádí.

    Měla jsem náušnice jako mimino, myslím, ale pak mi uši píchali znova, když mi byly tři roky. Pamatuju si, že jsem v ordinaci čekala, kdy to bude, a oni mi řekli: Už můžeš jít, je to hotové.
    Takže to asi nebolí.

    V deseti ltetech na táboře jsem ztratila náušnici a dírky mi zarostly a byla jsem ráda. Nikdy jsem sice žádné potíže s dírkami neměla, ale obtěžovalo mě pořád hlídat, aby mi svetr bezatrhnul za náušnici. Vopruz.

    Tak jsem ráda, že je nemám a mít je nikdy nebudu.
    Protože popravdě řečeno pro mě je nesmysl dělat si díry do těla. Mně to připadá jako sebepoškozování, narušování tělesné integrity.Je mi to odporný, nechci to.
    Ale jsem ráda, že hodně lidí ty dírky chce – mám jim co dávat jako dárky 🙂

  9. Měl to být projev originality a osobnosti, ale časem se z toho pod tlakem společnosti stejně stane „problém“ a zátěž. A tak když to dojde do stádia, že už si to člověk neužívá a namísto toho to pořád jen řeší a vnímá sám sebe jako divného, pak je asi lepší do davu zapadnout. Nakonec tohle nás nikdo ve školách neučil: Umět se vypořádat s vlastní odlišností. Takže buď si ten člověk prožije zbytek života se špatným pocitem, že „nezapadá“, anebo v rámci spokojené duše podnikne kroky k tomu, aby zapadl. A když to udělá, zjistí, že to stejně nebylo tak hrozné (se změnit) a že vlastně o nic nepřišel. (tím že se stal jedním z mnoha).. Nesluší se ani tu situaci posuzovat rozumem, protože tady jde o něco víc, tady dotyčný vyšel vstříc svému dobrému pocitu. A cítit se dobře, je apriori to nejdůležitější na světě. S dobrým pocitem se vám totiž daří, jste šťastní, a život si užíváte. Se špatnými pocity je to přesně naopak.

  10. A za třetí, že zkoušet nové věci je opravdu jeden ze způsobů, jak být šťastnější. Přestože to je často nepohodlné, riskantní a někdy to i trochu bolí.
    to som potrebovala počuť…

  11. My jsme si nechaly ty akupunkturní body vyhledat – tedy volné místo mezi nimi, kam šla dírka. Plus se dírky pak promazávají např. Framykoinem, aby se nezanítily, do úplného zhojení.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s