Kde najdete ticho uprostřed Prahy?

Mám ráda ruch velkoměsta, zvukovou kulisu permanentního cvrkotu, a líbí se mi být jeho součástí. Přesto mám ráda ty nečekané okamžiky, kdy všechny zvuky náhle ustanou. Místa v samém centru města, kam (skoro) nedolehne cinkání tramvají, policejní sirény, všudypřítomná hudba ani vemlouvavý tlampač „vezeme vám mléko, mléko z farmy“. A najednou je ticho. Ticho na psaní, ticho na přemýšlení, nebo jen na koukání do blba. Ticho skoro hmatatelné, ve kterém si najednou mnohem víc uvědomíte sebe sama, roztěkané hejno myšlenek přestane poletovat a klidně usedne.

Kde se dát v centru Prahy najít ticho?

Ticho v knihovně je naplněné šustěním stránek, tlumenými šoupavými kroky, známou vůní starých knih a šuškáním knihovnic.

Ticho v kavárně. Tichých kaváren, kde nepouštějí hudbu, je málo, ale existují. Před časem jsem narazila na tichou oázu přímo uprostřed Václaváku v kavárně v prvním patře knihkupectví Academia.

Ticho v kostele je skoro dokonalé, pradávné, chladivé, trochu přísné. Kostelů, které mají otevřeno i přes den mimo bohoslužby, v Praze sice není moc, ale existují: Svatý Josef na Náměstí Republiky, Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí nebo kostel Svatého Kříže Na Příkopě.

Ticho v galerii, střežené obvykle starší dámou v kalhotovém kostýmku někde u dveří.

Ticho na ulici v neděli brzo ráno. Zní úplně jinak než ve všední den. Je slyšet jen vzdálené vyzvánění a plácání křídel holubů. Možná občas nějaký zapomenutý opilec ze včerejšího večera.

Ticho v antikvariátu, trochu zatuchlé a skryté přítmím, ve kterém můžete v klidu hledat poklady.

Ticho na hřbitově nemusí být nijak depresivní. Zní v něm šustění listí pod nohama a vítr.

Reklamy

11 comments

  1. Za necelý měsíc se do Prahy stěhuju a právě z toho ruchu a cvrkotu a mumraje mám strach a trochu klaustrofobii… Takže půjdu ve Vašich stopách a budu si taky hledat „svoje“ tichá místa a útočiště, ideálně ještě kdyby k tomu byla i nějaká příroda 🙂 Snad najdu a snad si zvyknu.

  2. Díky za připomenutí,i sama myšlenka na ticho je nějak plná ticha:-)miluju ticho ve studovně Klementina,úplně to tam dýchá minulostí. Ticho ve Wannieck gallery, uprostřed těch velkých pláten bylo také uchvacující.Doslova.A vyhledávám i všechna ta ostatní místa ve Vašem seznamu. V Londýně jsem ráda chodila do parků.A divadlo.Nedávno jsem byla na baletu,tam je to ticho uprostřed hudby téměř hmatatelné.Návrat do 19.století:-) Kdepak století páry,století ticha:-)

  3. Miluju ticho knihoven a to z neděleních a (sobotních) rán. Líbí se mi, jak je tu popsáno to ticho se vzdáleným vyzváněním a plácáním křídel holubů…

  4. Mluvíte mi z duše. Myslím si, že hlukový smog je ještě horší nežli ten ve vzduchu.

    Je zvláštní, jak při absenci podnětů jednoho ze smyslů se okamžitě aktivují ty další. Najednou více cítíme, vidíme a koneckonců paradoxně i slyšíme.

    Já jsem si to nedávno dost silně uvědomil v „Kavárně potmě“. Návštěvu všem doporučuji a to nejen z oněch humanitárních důvodů a pocitů, které jsou jistě dostatečně silným argumentem. Ale i z lepšího poznání sebe sama.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s