Pustit si to znovu je ještě hezčí (a smutnější) než slyšet to poprvé

A001117_PEK_TOPOL2_VNěkterou hudbu mám spojenou s některými obdobími ve svém životě. Psí vojáky jsem nejvíc poslouchala okolo roku 1995. Pouštěla jsem si Žiletky staré ohrané kazety do sluchátek, když jsem jezdila nočním autobusem pětset pětkou na kolej na Jižním Městě, sledovala obrysy paneláků za okny a utápěla se v krásném sebestředném smutku, jaký může člověk zažít, jen když je hodně mladý a připadá si hrozně nepochopený.

Naživo jsem ale Filipa Topola viděla poprvé až minulý měsíc. 9. května v žižkovské Akropoli. Kamarádi říkali, že koncerty kdysi bývaly lepší. Divočejší. Ale pro mě byl tenhle ten jediný. Zdálo se mi, že Filip Topol nechal na pódiu kus svojí duše –  celý svůj příběh od rozervaného puberťáka po životem unaveného čtyřicátníka. Publikum v narvaném sále šílelo.

Když jsme po koncertě postávali před Akropolí s a domlouvali jsme se, do které hospody vyrazíme, prosmýkla se kolem nás drobná postava. Byl to on. S očima zapíchnutýma do chodníku se rychle propletl mezi lidmi, kteří ho před pár minutami znovu a znovu vyvolávali na pódium, a co možná nejnenápadněji zmizel kdesi v ulicích Žižkova. Ještě před chvílí sdílel s fanoušky pomocí hudby svoje nejintimnější pocity. A teď byl evidentně celý nesvůj z toho, že tam nějací fanoušci vůbec jsou. Pospíchal, s rukama vraženýma do kapes, aby už mohl být sám.

Už ho nikdy neuvidíme. Ale pustit si to znovu můžeme vždycky.

Moje oblíbená je tahle.

Advertisements

7 comments

  1. Díky moc za krásný článek… ještě pořád se z toho nemůžu vzpamatovat, mám pocit, že jsem ho znala osobně, tak moc se dalo s jeho písněmi ztotožnit…
    Snad už je mu dobře…

  2. Ano, take jsem na to koncerte byla a take jsem si se svymi kamarady rikala, ze driv ty jeho koncerty byvaly divocejsi. S pivy i lokty oprenymi o podium jsme tentokrat uprene zirali na toho drobneho pana za klavirem.
    A take jsem vas tam videla, jak se s kamarady rozmyslite, kam pujdete do hospody:] a rikalajsem si: neni to Barbora? A ted, ted jsem rada, ze jsem je stihla videt jeste predtim, nez se tohle stalo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s