Proč nemám ráda větu: „Normální lidi to dělají takhle!“

nF-A0lBLPhM

  • „Normální lidi mají desky, do kterých si zakládají všechny zaplacený složenky.“
  • „Normální lidi si nečistí zuby v kuchyni!“
  • „Normální lidi drží chleba s máslem takhle, a ne tak jako ty!“
  • „Normální lidi nemají ve špajzu rozsypanou mouku!“
  • „Normální lidi s tím jdou k doktorovi!“
  • „Normální lidi si hned po příchodu z práce pověsí kabát na věšák.“
  • „Normální lidi dávají do štrůdlu rozinky, ale ne mandle!“
  • „Normální lidi nenosí na výlet sukni, ale džíny!“
  • „Normální lidi se hned nerozbrečí.“

„Normální lidi dělají to a to“ je věta, která mě vždycky tak trochu rozhodí. Vzbuzuje ve mně pocit, že většina lidstva vyznává jakýsi soubor tajných pravidel, o kterých nevím jenom já (a možná ještě pár dalších ztracených existencí), a že chybné držení chleba s máslem nebo čištění zubů v kuchyni jsou indicie, které mě automaticky zařazují na okraj společnosti. Normální lidi díky nim hned prokouknou, že k nim nepatřím.

Naopak ten, kdo říká, že „normální lidi dělají tohle,“ se jaksi automaticky zařazuje mezi normální většinu. Mezi ty, kteří vědí, jak to má být. Hlasatelé normálnosti působí většinou dost sebejistě, když říkají třeba že „normální lidi smrkají takhle a ne takhle!“ Já si tak jistá nejsem skoro ničím.

„Normální lidi“ se všemi svými příkazy a zákazy, týkajícími se jídla, oblečení, spánku, práce i zábavy působí jako dost nesympatická skupinka. Nicméně ve svém okolí neznám nikoho, kdo by jejich tajná přikázání dokázal dodržovat všechna najednou. Každý aspoň v něčem nakonec vždycky sklouzne do podivínské, vykolejené, pravidly nespoutané, chaotické, sympatické ne-normálnosti. Naštěstí.

Reklamy

20 comments

  1. Vidím to stejně. A není to jen čištění zubů. Svět kolem nás lidem neustále vnucuje jakýsi model, vzor který musí všichni následovat, protože tak je to „normální“, anebo „správné“. Jak má vypadat vaše oblečení, jaký máte mít životní standart, či snad dokonce, jaký má být váš správný partner. Vypadá to jakoby lidstvo přišlo na to, jak má vypadat váš život a různým popostrkováním a nátlaky se vás do té formy snaží dnes a denně napasírovat.

    Jsem alergický na slova: Normální, či správné. Takže jakmile o mně někdo prohlásí, že jsem blázen, nebo že vůbec nejsem normální, je to pro mě znamení, že jsem na psrávné cestě. Na té, která je moje, a nikoliv těch druhých.

  2. „normální“ stádo je jedno z vývojových stádií člověka, poskytuje, anonymitu, pocit bezpečí a sounáležitosti… když člověk dospěje, je připraven stádo opustit a s dychtivě objevuje dobrodružství všeho co přichází:-)

  3. Naštěstí kolem sebe nikoho „normálního“ nemám 🙂 Takže ani tyto poučky moc neslýchávám a když už, tak si o tom myslím svoje a stejně si to udělám po svém 😉

  4. U nás doma se zase kladly otázky: „Proč to nedržíš/nejíš/neděláš takto?“ nebo „Kde ses to naučila?“ jako kdyby mě vychovávali jinde a domů pak chodila na nějaké testy… 😀 ale jinak jsem měla docela krásné dětství a necítím se poznamenaná :-)))))

  5. Myslím, že když někdo říká „normální lidé“, myslí tím sebe, protože on to tak dělá a připadá mu to normální… Musím přiznat, že ze mě něco podobného občas vypadne, hlavně na adresu muže, ale je to přesně tak… já to tak dělám, takže ty jsi divnej 😀

  6. Myslím, že jsem normální – tedy běžná, obvyklá, atd.

    Co je to za úchyla, co Tě těma ujetejma větama tak nesmyslně rozhazuje?

    1. Já bych rovnítkko mezi normální a běžný, obvyklý nedával. Běžné je kouřit, být obézní, sledovat pravidelně televizi atd. Ale je to normální? Normální je řekl bych od slova norma, čili nějaký ideál. Ten má každý sice jiný, ale k ideálu tlusťocha u televize se asi nikdo nepřizná. 🙂

      1. Už v momentě, kdy jsem komentář poslala, bych „- tedy běžná, obvyklá, atd.“ vygumovala, kdyby to bývalo šlo.

        Ani mně tam to rovnítko nesedí. Napsals to trefně, Davide:

        Normální je od slova norma, čili nějaký ideál a ten má každý jiný.

  7. Já to vidím trochu jinak. To, že se nás naši blízcí snaží nějak vychovávat nebo nám tímto způsobem radit, je podle mě spíš dobře. Špatně se to poslouchá a určitě by se to dalo říct jinak, třeba jako: „když si budeš dávat složenky do šanonu, bdeš v nich mít pořádek a nebude tě to pořád tak otravovat“. Ale za radu by člověk měl být rád, i když ji nemusí vždy přijmout. Myslím, že je důležité často konfrontovat sebe s jinými, aby člověk nenabyl dojmu, že všechno ví a dělá správně tak jak ho to zrovna napadne.

    1. Podle mě i tyhle rady jsou dost nebezpečné. Na podvědomé úrovni tím druhému naznačujeme, že on to neví a že je tedy asi „blbější“ než my. Vlastně mu tak podsouváme obraz neschopnosti a živíme v něm pocit nízkého sebevědomí. Když se to totiž obejde bez toho poučování, srovnávání s normama, a všech těch komentářů „jak by“…, tak tomu druhému člověku prokazujeme důvěru. V něho samotného, v jeho schopnosti a rozum. A to je to nejlepší co mu můžete dát.

      Problém pak ale není v tom druhém člověku, „který to dělá špatně“, ale v nás, že máme tuto skrytou potřebu dávat najevo jak jsme „lepší“.

  8. Jé, tohle odmalička slýchám od tatínka 🙂
    Takže je to pro mne věta vlastně láskyplná. On tím samozřejmě myslí to, že dělám věci jinak než on, a že mu na mě záleží, proto se stará (ale trvalo mi skoro třicet let, než jsem pravý význam té věty odhalila a přestalo mi to jít na nervy). Já si dál dělám věci po svém a oceňuji zájem; beru na vědomí a nepřu se. Od té doby vycházím s rodiči mnohem lépe 🙂

    A i z druhé strany už to mám podchycené. Normální jsem přece já, u těch ostatních si tím jistá být nemůžu. Takže normální lidi dělaj věci jako já. Přece. 🙂

  9. Důkazem toho všeho je TV Nova 😀 ta dokonale pořád vnucuje lidem násilí a co je dobře a co není. Proto na zprávy v TV nereaguji a nedívám se na ně 😀 to bychom měli udělat všichni 😀

    1. Dost silným kafem jsou i všechny pohádky. Tam je to pokaždé všechno jasně definované – co je správné a co není. Kdo je hodný a kdo zlý. Ale je to i v seriálech, filmech, tv zpravodajstvích, jak už jste zmínil.

  10. Každý má nějakou úchylku, to nám tvrdí náš učitel ve škole a já si myslím, že svým způsobem je to pravda. Je nemožné být normálním, být stejným jako všichni, vždyť to ani nejde. Pořád mám na obličeji dvě znamínka a moje spolužačky ne. Takže tvůj článek se mi velmi zalíbil, vlastně jsem na tvůj blog narazila jen tak a jsem za to neskutečně ráda. Našla jsem konečně někoho se stejným smýšlením. Děkuji 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s