„…chjó“ a „dopr…!“: obojí přináší úlevu od stresu!

Cursing-womanKdyž jsem před lety pracovala ve filmovém časopisu, editor, který po mně četl moje články, seděl v redakci zády ke mně. Neviděla jsem na něj, ale velmi dobře jsem ho slyšela. Když se za mými zády začaly ozývat smutné, hluboké vzdechy, věděla jsem, že se potýká se zapeklitým článkem od některého obzvlášť tupého a líného autora. Jakmile se ozvalo vzdychání, nenápadně jsem se otočila a podívala se mu přes rameno: když jsem na monitoru jeho počítače uviděla svůj vlastní text, věděla jsem, že dřív nebo později bude chtít, abych něco přepsala.

Podle psychologů vzdychání u jiných lidí vnímáme jako výraz smutku, ve skutečnosti však jím vyjadřujeme spíš frustraci. To sedí. Můj muž vzdychá, když večer usedne na gauč a na televizním stolečku, na němž má podle jeho názoru ležet pouze ovladač (a jeho vlastní hrnek s čajem) najde hromádku gumiček do vlasů, vykousanou půlku pomeranče, několik sběratelských kartiček z Alberta, nedopitý hrnek (můj) od kafe, žákovskou knížku a ohryzek.

Dobrá zpráva je, že vzdychání skutečně pomáhá: psychologové z univerzity v belgickém Leuvenu zjistili, že krátké protažení plic, které je s jedním vzdechem spojeno, působí jako tělesný i mentální reset a skutečně přináší mírnou úlevu.

Ještě líp ale funguje klení, tvrdí pro změnu odborníci z britské Keele University. Při vyslovování nadávek se podle nich aktivují obvody v pravé polovině mozku, což pomáhá zmírnit nejen stres, ale i fyzickou bolest. Svou roli při odbourávání stresu hrají tvrdé souhlásky jako „r“ („dopr…!“), explozivní souhlásky „b“, „d“ a „g“ („debil!“) a sykavky (ono stačí i takové „zase…!“), obsažené ve většině nadávek. (Když se můj muž od toho televizního stolečku posléze zvedne, začne těkat po místnosti a „dělat pořádek“, v podstatě od něj neslyším nic jiného než „…rrr…!!“ Ten zbytek si, vzhledem k přítomnosti dětí, jen tak potichu šeptá.)

Nejsem si jistá, jakou roli v té psycho-úlevě hraje fakt, že vyslovovaná slova musejí být skutečně sprostá. Nějakou nejspíš ano. Já sama jsem se ke své škodě nikdy nenaučila pořádně dospěle klít. Prostě mi to nejde z pusy. A mám takový pocit, že moje „doprkýnka!“ nebo „to je práce!“ prostě nefunguje se stejnou úlevnou silou jako třeba „ku…!“

Reklamy

14 comments

  1. Přiznávám se, že: Do pr… (svaly, zejména sedací, kolem pánve) kur.. (hodně lacino prodejná ženština) fix, se na to už taky můžu vys…(vyloučit exkrement), případně několikrát za sebou nahlas vyslovené zaklínadlo Kur (no ta prostitutka), skutečně ulevuje od bolesti právě přervaných vazů v kotníku, lehce podrceného kloubu od úderu kladivem ( se to poví snadno, klepni do toho majzlu pořádně…) , černajícího a ohromnou rychlostí natékajícího palce na noze (kráva je opravdu těžká jak kráva a když plnou vahou dupne na sandál… ), stejně tak vrací tep i tlak do normálu po přestálém šoku. A docela jistě několikrát za sebou vyslovené zaklínadlo zaručí, že najednou se přestane trhat nit v šicím stroji, očka z pomocné jehlice přestanou v nejbližší hodině klouzat a mizet směrem k lemu, guláš se přestane připalovat….
    Taková „panenka Svatoskočická“, „Ježíšek na křížku“, dokonce ani „jejda“, „safra“ a ani „hímlhergot“ takovéhle oučinky nemá 🙂
    No jo, ale vysvětlujte pak, že jste v jádru slušná ženská a mušce byste pochroumané křídlo (za proslovu kur.. fix, cos dělala, hov– na to vidim, do pr… práce, netlačí tě ten obkladeček) ošetřila……….. To je marný, to je marný, to je marný.

  2. Ono to opravdu asi nebude jenom tím „r“ ve slově. Ještě jsem nikoho při uklouznutí na blátě neslyšel říct „tRojRozměRný pRoRektoR“ nebo „RozRezlý RemoRkéR“…

  3. No a řidiči za volantem, tam toho lítá. Uvolňovač uličního napětí 😉
    Když by to člověk dusil v sobě, ještě by měl žaludeční vředy. Musí to ven, a hezky jadrně 😉

  4. 😀 Tak tohle taky umím a moc dobře mi to jde.. pozoruju, že když jsem doma, nejsem tak sprostá, jako jsem bývala v práci. No ale stejně mám svoje chvilky, kdy taková slova s RRR nebo KKT pouštím do éteru. V autě mám jiná slovíčka než doma na práci a jiná jsou také pro lidi. Jen už musím opravdu brzdit, můj malý synek začíná být pozorný posluchač, tak dříve než něco zopakuje… asi bude jezdit autem s tatínkem 😀

  5. No nejlíp je provozovat klení v cizím jazyce. Tam mi to nepřijde takové společenské faux pas přitom ta kritická slova ulevují skoro stejně dobře … „Skoro“ ovšem podtrhávám, protože 100% úleva to přeci jenom není 😀

  6. Doporučuji dlouhé procítěné ječivé grrrrrrrrrrrrrRRRRRRR! (nepříjemnost zaviněná druhou osobou či vzdorným materiálem), případně neartikulované u-ííííííÍÍÍÍ-árgh (vlastní zavinění).
    Je to v našich končinách poněkud nezvyklé, ale co se týče odreagování, funguje mi to líp než nadávky 🙂 Snad je to tím, že je to mnohem delší.

    Kdo není na ječení, může jadrná slova mírnit kontextem, ve stylu „kurva šnek!“.

  7. „…vykousanou půlku pomeranče, několik sběratelských kartiček z Alberta, nedopitý hrnek (můj) od kafe, žákovskou knížku a ohryzek….“ Teda vy ste ale nechutné prasa. Ja sama som bordelár, ale zvyšky a odpadky z jedla, ktoré sa kazia nechávať na stole v obývačke, to je už za hranicou. Ruky po použití toalety si dúfam ale umývate, keď už teda odpadky nechávate v obývačke.

    1. Nadsázka je Vám cizí a zcela zjevně nesdílíte domácnost s normálními dětmi. Na proměnu čistého stolu na popsaný stačí pouhých pět minut po příchodu domů po trase: práce-školka-družina-obchod. Na uvedení stolu opět do normálu necelá minuta.

      1. Oldwomen: Popsaný stôl nie je to isté ako staré jedlo – ohryzok. To má ísť rovno do koša a autorkine deti nie sú také malé, aby nezvládli hodiť zvyšky ovocia do koša. Som si istá, že nie sú hlúpe a vedia, že veci, čo môžu hniť, nepatria na obývačkový stôl. A advokáta jej robiť nemusíte.
        Lenka R: To tu mám uviesť meno, adresu a rodné číslo aby som mohla prispieť do debaty? Vy to robíte? A ako hrdina sa necítim, ďakujem pekne.

  8. Mám s autorkou společnou vlastnost, že nám příliš sprostá slova nějak nejdou přes pusu. Podle mě to bude tím, že máme zakódováno, že takto se prostě nemluví a úleva použitím těchto slov by byla vykoupena vlastním zahanbením.

    Já si u těchto věcí vždycky vybavím Japonce ve filmu Knoflikáři…

    Aniž bych chtěl nějak otevírat genderovou otázku či chtěl moralizovat, fakt si nemohu odpustit, abych to nenapsal: ženy, sprosté slova vám – něžnému pohlaví – fakt nesluší!

  9. Přidávám se k Radkovi. Neslyšela jsem nikdy rodiče, sestru, kamarádky nebo někoho v práci taková slova používat a mne taky nikdo neslyšel. S občasným doprčic si bohatě vystačíme a nemám dojem, že bychom se tím ochuzovali o možnost zmírnit stres. Myslím, že nejsme vyjímka.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s