„Co by udělalo moje ideální já?“ ptám se, když chci na sobě něco změnit

Einsle_Anton_A_Woman_Before_A_Mirror_largeMoje ideální já se od toho skutečného v zásadních věcech zas až tak moc neliší. Má stejného manžela. Stejnou práci. Stejný účes. Dobrá, je možná o něco hubenější, ale v zásadě vypadá stejně jako já. Liší se vlastně jen v drobnostech, ale jsou to právě ty drobnosti, ze kterých se skládá velká část mých všedních dnů. Moje ideální já například nenacpe svetr do skříně, ale předtím ho složí. Nemá drobky na dně kabelky. Neječí na děti, když v sedm ráno zhypnotizovaně zírají na Animáček, místo aby se oblíkaly. Nestojí bezmyšlenkovitě před ledničkou a nevyjídá nutelu ze skleničky. Čte klasické romány místo pitomostí na internetu, večer se odličuje, i když je ospalé a nezapomíná popřát členům rodiny ke svátkům a narozeninám.

Časem mi došlo, že když chci na sobě něco trvale změnit k lepšímu, na pevnou vůli přitom můžu rovnou zapomenout. Nemám jí prostě dost na to, abych se na ni mohla spolehnout vždy a za všech okolností. Nepodrží mě, když se mnou cloumá vztek nebo chuť na nutelu.

Daleko víc se mi osvědčila jiná strategie. „Co bych udělala, kdybych už teď byla taková, jaká bych chtěla být?“ ptám se sama sebe. A najednou to vím. Zdá se to tak snadné. Dokonce inspirující. Jasně, moje imaginární lepší já samozřejmě nemá žádnou moc mě donutit, abych udělala to, co mi doporučuje. Ale aspoň mě svým příkladem dokáže motivovat. A když se mi několikrát po sobě podaří opičit se po svém smyšleném lepším já, občas se jím tak trochu i stanu.

Moje ideální já má různé převleky. Někdy vypadá jako akční hrdinka s tváří Angeliny Jolie, která dokáže rozkopnout dveře a do krizové situace se vrhnout plavným kung-fu skokem s odjištěnou pistolí. „Co by teď udělala Angelina Jolie?“ říkám si, když si potřebuju dodat odvahy k jednání s úřednicí ČSSZ nebo přejet z pruhu do pruhu na ucpané magistrále.

Jindy vypadá jako Marilyn Monroe.

Anebo jako některá z mých kamarádek.

A někdy vypadá skoro jako já. Jenom o malinko líp.

Advertisements

6 comments

  1. Vy to všechno vždycky tak krásně podáte, ty nejobyčejnější věci co má každý v sobě přeměníte na to nejzajímavější čtení. Jste skvělá!

  2. Zrovna včera jsem četla (Kiyosaki, Cashflow quadrant) zajímavou teorii, že když chce člověk něco změnit (mít peníze, být štíhlý…), není efektivní soustředit se na „do“ (investice, diety…), ale „be“. Ža každé změně na poli akce (tedy „do“), musí podle něj nejdříve předcházet změna na úrovni „be“. Tj. opravdu se mnohem více zabývat tím, jací bychom chtěli být snažit se s tím ztotožnit (různě tu myšlenku propracovávat, měnit přístupy, postoje), než přejdeme k nějaké akci. Nazývá to be – do – have („have“ už je ten cíl ;). Tak mi to jen připomnělo, že je to vlastně jinými slovy totéž, co píšete Vy 🙂

  3. toto je pekne povedané..a je to len zrozumiteľnejšie podané, ako rôzne metódy na zmenu návykov a pod. Páči sa mi, že vlastne ak sa snažíme byť naše ideálne ja, tak sa máme za čo odmeniť a z nášho úspechu sa tešiť. To je asi najdôležitejšie 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s