Okamžik euforie: Když někde hrají „moji“ písničku

Jasně že si ji kdykoli můžu pustit doma z cédéčka. Anebo na Youtube. Anebo do sluchátek z empétrojky. Svoje oblíbené písničky mám po ruce skoro pořád.

Ale přesto, když procházím s košíkem mezi regály v Albertu, anebo si pustím v koupelně rádio, a z reproduktoru se ozve Perfect Day od Lou Reeda nebo třeba Into My Arms Nicka Cavea, mám pocit, že jsem dostala nečekaný dárek. Vlastně nevím proč, ale udělá mi to daleko větší radost než stisknout čudlík a tutéž písničku si pustit sama.

Možná proto, že do hry vstupuje šťastná náhoda, která mě a písničku svedla na stejné místo. Anebo proto, že si můžu alespoň namlouvat, že mou radost sdílejí další lidé (i kdyby to byl jenom znuděný DJ kdesi ve velíně samoobsluhy, který ji vpašoval mezi hlášení o zlevněném gothaji). Nebo prostě proto, že mě písnička zastihne nepřipravenou, je to překvapení, které mě na chviličku vytrhne z předvídaného běhu událostí.

Prostě nečekaná hudba má oproti hudbě, kterou si sami pustíte, ještě něco navíc.

Advertisements

4 comments

  1. Ja to mám podobne s filmami. Ešte nikdy som si nepustila film na DVD (a predtým na kazete), buď som ich videla v kine alebo som ich „chytila“ v telke. Ak som ho premeškala, tak som musela počkať na reprízu.

  2. Silne pochybujem, že by zrovna tieto dve zmienené piesne bolo možné počuť hrať v Alberte alebo v rádiu. Nič proti nim, ale nie je to zrovna typ piesní, čo by sa hral v supermarkete pri kupovaní točeného salámu. Dosť urvané od reality. V texte to vyzerá ako spomenuté len preto, aby to vyvolávalo nejaký dojem, zrejme nejaký (pseudo)intelektuálny.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s