Co mi dnes dělá radost: otvírání pokladů na Velký pátek

BIZ-TREASURE-CHESTTolik stříbra, tolik zlata 
v podzemní tu leží skrejši!

Jenom hrstku z té hromady —a já byla bych bohata,

byla bych nejšťastnější, 
já i moje dítě tady!“

Jedna z méně známých Erbenových balad – Poklad – se odehrává právě na Velký pátek. Její hrdinkou je venkovská žena, která cestou na páteční mši objeví v lese jeskyni plnou pokladů. Odloží dítě, které nesla v náručí, a hrabe zlato a stříbro do zástěry…

Dnešek je vůbec jedním z nejmagičtějších dnů v roce. Zatímco v kostelích se přesně ve tři odpoledne začínají číst pašije, připomínající poslední hodiny Kristova života, na různých nepředvídaných místech se podle dávných legend ve stejnou dobu otevírají poklady.

Jak je ovšem zjevné z té Erbenovy balady, s těmi poklady je to trochu komplikované. Kdo jim propadne příliš, tomu se doma v truhle zlato a stříbro z podzemní skrýše promění v kamení, hlínu a suché listí. Navíc se mu snadno může stát, že přitom na chvíli zapomene na své blízké a bude z toho průšvih – přesně jako se to stalo té venkovance z Pokladu, která dítě v jeskyni na chvíli nechala samotné:

A hle, stříbro matka nese! 
Dítě se tu na ni třese:

Mama!“ volá, „mama, mama!“
chytajíc ji ručinkama.


Mlč, synáčku! mlč, mlč, hochu! 
počkej tuto jenom trochu,


hned tu bude zase mama!“

Přesně takhle jsem si připadala před pár lety u regálu se zlevněnými punčocháči v Tescu. „Mami, kdy už půjdem,“ dorážela na mě otráveně tehdy tříletá Rozárka, která stála vedle mě, zatímco jsem se přehrabovala v krabičkách a hledala černé neprůhledné ve velikosti L. Zdálo se mi, že jsem objevila poklad. Punčocháče za šedesát korun! „Počkej, hned to bude,“ odbyla jsem ji. A potom už Róza neříkala nic a já jsem byla ráda, že se můžu v klidu věnovat honu na punčocháče. Když jsem se konečně asi o pět minut později rozhlédla, Róza byla pryč. Prostě tam nebyla.

Samozřejmě, že by se ve mně v tu chvíli krve nedořezal. Samozřejmě, že všechny zlevněné punčocháče na světě mě v tu chvíli přestaly zajímat. A se studeným potem na zádech jsem si zažila jeden z nejhorších okamžiků v životě. Vypadalo to nějak takhle:

Ha! jak se tu žena leká, 
jak se děsí, volá, hledá!


jak potom pahorku těká,
 těmi klesty, na smrt bledá!


Ha, ty zraky zufanlivé, 
ústa siná nad mrtvolu!

Měla jsem ovšem větší štěstí než Erbenova venkovanka, jejíž dítě zůstalo v jeskyni zavřené na celý rok. Rózu jsem objevila asi za tři minuty v oddělení podprsenek v doprovodu ochranky. Ale na punčocháče mě přešla chuť.

Nebudu tady tvrdit, že když by se přede mnou dneska ve tři odpoledne otevřela jeskyně plná zlata, stříbra a drahokamení, nechala bych ho tam jen tak ležet. Jenom chci říct, že poklady mohou mít různou podobu, například:

  • …milá SMSka, kterou jste ani nečekali
  • …kopeček vanilkové zmrzliny (bez ohledu na šílené zimní počasí je o Velikonocích rozhodně čas na první jarní zmrzlinu)
  • …zčistajasna uvolněné místo k sezení v přecpané tramvaji.
  • …věc, kterou jste dávno považovali za ztracenou, se najednou naprosto nečekaně někde vynoří
  • …někdo vám vrátí knihu, kterou jste mu půjčili tak dávno, že už jste na to zapomněli

Já budu rozhodně dnes ve tři odpoledne dávat bedlivý pozor. 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s