Byla bych o moc šťastnější, kdybych si nemyslela, že umím číst myšlenky

she sees all knows all„V kolik dneska přijdeš z práce?“ zeptal se mě v úterý do telefonu můj muž.

Než jsem jeho otázku zpracovala – trvalo to asi vteřinu – prolétlo mi hlavou následující: „Asi se ptá proto, že je naštvaný, protože jsem včera přišla pozdě. Možná taky zapomněl, že dneska má děti z družiny vyzvednout on. Anebo to nestíhá. Jenže já mám dneska odpoledne tiskovku, takže to taky nestihnu. Co teď?!“

„Tak já zavolám Karolíně, aby je vyzvedla,“ vyhrkla jsem.

Nepochopil to. Narozdíl ode mě totiž nečte myšlenky. Odpověď, kterou očekával, byla: „V šest.“ Nebo: „V půl osmé.“ Nebo: „Nevim, asi o půlnoci.“

Problém je v tom, že ani já neumím číst myšlenky. Jenom si to o sobě často myslím. A nevinným větám, které lidi kolem mě utrousí, podsouvám nejfantastičtější – většinou katastrofické – významy.

Když moje kamarádka, která se staví na návštěvu, o půlnoci řekne: „Jsem hrozně unavená, už musím jít domů,“ – a navíc si u toho zívne -, slyším: „Mě to tady nebaví.“

Když mi někdo na konci e-mailové konverzace napíše: „Měj se krásně,“ interpretuji si to jako: „A už mi prosímtě aspoň tejden nepiš, kdo to má pořád číst.“

Když mi redaktorka z nakladatelství napíše: „Zatím jsem neměla čas si váš rukopis prostudovat,“ jsem si naprosto jistá, že to znamená: „Na otravné grafomany tady nemáme čas.“

Ve čtení myšlenek jsem asi tak stejně dobrá jako ty paní z pořadu Volejte věštce v předpovídání budoucnosti. Moc mi to nevychází, ale zabývám se tím neustále. Psychologové tomu říkají „kognitivní distorze“, neboli překroucené interpretování zjevných skutečností. Například u patologických hráčů se projevuje tím, že mají pocit, že mohou nějak ovlivnit štěstí ve hře. U pachatelů sexuálních deliktů je to zase takové to „ona si o to říkala“.

Ráda bych přestala číst myšlenky, ale někdy mi to prostě nedá.

Advertisements

17 comments

      1. byl to test na určení míry zapojení a pravé a levé hemisféry a v některých částech mi vyšlo, že mám uvažování spíš jako muž… třeba zrovna v té, o které píše autorka.

  1. Vítej do klubu „čtenářů černých myšlenek“ 🙂 Ale zase to má i pozitivní dohru – člověka pak můžou příjemně překvapit (ty poměrně časté) situace, kdy se zmýlil.
    Kamarádka pak někdy později řekne „Ale jak jsem u tebe ve čtvrtek byla, to byla parádní akce! Škoda, že sem byla tak vyřízená z práce.“ Nebo redaktorka řekne: „Ten váš rukopis jsem delší dobu odkládala, protože jsem se na něj chtěla fakt soustředit a pořádně si ho vychutnat, ne to jen prolítnout jako většinu toho odpadu, co mi sem chodí.“ 🙂

  2. Já zase znám lidi, kteří si myslí, že ví, co já si myslím a jsou na mě naštvaní kvůli tomu co si myslí že si myslím, i když si to nemyslím 🙂 Následně dochází k zajímavým situací, kdy ona osoba je naštvaná, protože se jí vysmívám nebo ji zesměšňuju…To je dokonale vysvětlení pojem zrcadlení… je jedno, co říkáme, ten člověk naproti si z toho stejně vezme to, co on chce a to nezávisle na nás 🙂

    1. Pravda pravdoucí, Jolano05 :-). Také mám takové zkušenosti. Kdyby se každý zabýval vlastní hlavou a nehrál si na vševědoucí, to by ten svět a vztahy v něm byly hned veselejší :-).A nejhorší je, když si „čtou“ myšlenky lidi v manželství. To je na vel vel velmi dlooooouhé povídání 🙂 :-). Hezký den.

  3. Na druhou stranu by se ve čtení myšlenek mohla trochu pocvičit i druhá strana. Když jdu kolem cukrárny a zeptám se protějšku, jestli nechce zmrzlinu, odpoví ne. Vůbec nepochopí, že já bych si jí dala… 😀

    1. 🙂 Osobně nejraději takový dotaz formuluji malininko jinak: „Miláčku, nedáME si zmrzlinu?“ 🙂 Je to hezky řečené, žádný sobecký rozkaz, dává to prostor k diskuzi… a jemu se na to daleko hůř říká „NE“ – protože to není už jenom o něm 🙂 🙂 Ale je fakt, že za těch 14 let už mě zná jako svoje boty, takže stačí říct: „Hele, cukrárna!“ – a hned následuje „no jo, tak dem…“ 🙂

  4. To je tak výstižné… u nás doma se k tomu říká: Nejde o co, co jsi řekl, ale JAK jsi to řekl 🙂
    Čtení myšlenek a předpokládání (že víte, jak to druzí myslí) je podle mé zkušenosti nejčastejším zdrojem konfliktů…

  5. Tohle znám. Většinou si musím e-mail přečíst raději dvakrát. A začala jsem se soustředit na to, co bylo opravdu řečeno, ne na výplody mé fantazie a je mi o moc líp 🙂

  6. Pokud druhá strana ví, že vy „čtete myšlenky“, měla by s tím počítat a otázku vám přizpůsobit (a konfliktu tak předcházet), tak aby to co naznačuje nevyznělo jinak než chce. Bohužel lidé jsou líní (a přizpůsobují se neradi) a často nepřemýšlí o tom co říkají (a na co se ptají). Často se tak ptají na věci, které je nezajímají a naopak to co je zajímá si domýšlí z poloviční odpovědi… Stalo se vám někdy, že položením správné otázky jste zjistili, že odpověď vlastně znáte?

  7. Myslím, že to je specialita většiny žen – to mi připomnělo ten vtip:

    ŽENA:
    Leží vedle mě, vůbec mě neobejme.
    Kouká do stropu.
    Kdo ví, nad čím asi přemýšlí.
    …Jsme spolu už dva roky.
    Je to příliš dlouho – zřejmě je nejvyšší čas vyměnit mě za mladší.
    Přece jen – za ty dva roky jsem dost přibrala.
    Teď se zamračil – to není dobrý.
    Myšlenkama je úplně někde jinde.
    Ztrácím ho, už pro něj asi nic neznamenám.

    MUŽ:
    Moucha na stropě. Jak to kurva dělá, že nespadne?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s