Jaká je vaše tolerance vůči nepořádku?

Uklízení je pro mě jeden ze způsobů, jak být šťastnější. Je to jedna z těch činností, které mi dělají radost a dobíjejí mě energií i přesto, že se mi do nich původně nechtělo. Naopak byt zavalený nepořádkem mi svým způsobem energii vysává.

Přesto mi můj muž denodenně opakuje, že jsem bordelářka. Zásadně se totiž lišíme v tom, co si představujeme pod pojmem „bordel“. Pravda je, že kdyby se senzibilita vůči nepořádku dala objektivně změřit jako atletická disciplína, on by pravděpodobně usiloval o medaili na olympiádě, zatímco já bych se neprobojovala ani na okresní přebor. Pokaždé, když přichází z práce domů, skenuje celou domácnost neviditelným radarem a okamžitě identifikuje zóny nepořádku, které já jsem přehlédla s optimistickým pocitem, že už je uklizeno. Pod mým prahem rozlišovacích schopností se často nachází například…

…drobky na kuchyňské lince

…rozházené boty v předsíni

…kartáč na vlasy na jídelním stole s chumáčem vlasů zamotaným mezi štětiny

…svetr, ve kterém jsem přišla domů, pohozený na posteli

…hrnek od čaje na podlaze vedle postele, který tam stojí možná už dva dny a tudíž tak nějak začíná vypadat, že tam patří

…dětské (a, no dobrá, asi i moje) pantofle, zakopané pod gaučem.

V mých očích jsou to jen takové drobné pihy krásy, které se úplně klidně vejdou do škatulky „celkem uklizený byt“. Úplně klidně se dokážu vedle nich posadit a číst si (právě teď, když píšu tenhle článek, se vedle mě na jídelním stole srocují dva hrnky od snídaně, neotevřený dopis ze spořitelny a několik Betynčiných písemek z matiky). Když mě můj muž takhle přistihne, propadne spravedlivému rozhořčení. V jeho očích je to totéž, jako bych klidně seděla a četla si vedle dřezu plného několik týdnů neumytého nádobí a hnijících zbytků.

Přesto si nemyslím, že jsem doopravdy bordelářka. Souhlasím s myšlenkou, že uklidit si okolo sebe pomáhá tomu, abyste si udělali pořádek i v duši.

Uklízím ovšem jenom ten nepořádek, který dokážu vidět…

Advertisements

19 comments

  1. U nas zalezi na situaci, pokud jsem sama doma tyto veci me vadi, tak v tom bych byla asi jako vas muz. Co je kde navic, nebo se vali nekde…napred uklidim na sve misto a pak si teprve zapinam pocitac, piju kaficko atd. Kdyz jsme, ale doma cela rodina, musim ten prah posunout. Mit vse pod kontrolou neni v tu chvili mozne a proto na nejake usporadavani veci trosku kaslu. Tem ostatnim to totiz nevadi a ja se radsi prizpusobim vetsine, nez abych za kazdym chodila a hned po vsech uklizela- kdyz jim to, vcetne meho muze, zas tak moc nevadi…To bych byla blazen. Ale treba nadobi to nemeji kazdy hrnecek hned, cekam az je toho vic a uplne mi lezou na nervy hospodynky co vam berou talir zpod nosu, aby ho rychle bezeli umyt. Kdyz mame navstevu, nadobi se meje zasadne az kdyz navsteva odejde……….Preji hezky den 🙂

  2. Nevadí mi ten pracovní nepořádek, kdy se mi na stole u počítače hromadí hrnky od čaje a kafe, které pak vezmu a umyju všechny najednou. Nemám ale ráda poházené věci po celém bytě, zmiňované drobky na lince, rozkopané boty po předsíny, špinavé umyvadlo, plný dřez neumytého nádobí a další a další. Úklid mě baví, ovšem ve chvíli, kdy vypigluju celou kuchyň, přijdu za 10 minut a spolubydlící se mi mezitím postarali o další práci, vraždila bych a je mi až na brek. Navíc s přítelem to máme tak, že jeho stanovisko je, že uklízet (utírat prach, mýt záchod a koupelnu) stačí 1x za měsíc, takže u nás vznikají dohady naopadk kvůli tomu, že podle něj uklízím až moc 😀

  3. Vtipné, čtivé…. 🙂 Většinou to slýchám naopak, proto mě o to víc těší vědět, že je na světě ještě jedna žena jako já 🙂

  4. Dokud jsem bydlela sama v malém bytě, ráno odcházela do práce a večer se vracela, bylo všude čisťoučko… aktuální situace je ta, že oba s manželem pracujeme doma a navíc máme dvě malé děti plus aktuálně už „jen“ dvě kočky… a je tu… no ehm, tvůrčí chaos… 😀 Pokud potřebuju pracovat u stolu, musím nejprve odhrnout hromady časopisů, hraček, dokumentů a cd, abych měla vůbec kam postavit hrnek s kafem… co se dá dělat….

  5. myslím, že to má každý nastavený jinak. mě třeba vadí ta kuchyňská linka a nádobí ve dřezu (pořád ji čistím :), stejně tak nevysátý koberec. Ale neumytá okna mě rok nechají chladnou, podobně jako svetr na posteli nebo pantofle pod gaučem 🙂

    manžel by měl zažít šokovou terapii (spolubydlící s rozbaleným máslem v posteli, hrající rádio i televize a ona? v práci 😉

  6. Tak zase jako u nás:)…jsem schopna luxovat, drhnout umyvadla a toalety, ale hrnek u gauče? Boty v předsíni? Pchaaa… to se mnou nic nedělá. Bohužel můj muž to má přesně naopak. Když si nějaká pořádkumilovná žena stěžuje na muže bordeláře, co já bych za to dala! Možná bych musela po něm trochu víc uklízet, ale ten klid:)

  7. Ahoj Báro, nemá Váš/Tvůj muž Obsedantně kompulzivní poruchu? (Musela jsem si vygooglit, jak se to jmenuje česky a český název mi příjde hrozně podivný, pro mě to navždy bude prostě OCD = oucídí).
    Žila jsem posledních pár měsíců s osobou, která touto poruchou trpí a třeba ty boty, nebo drobečky na ní přesně sedí! 🙂 Když si jen chystám svačinu, nebo i jen sypu chipsy do mističky, musím pak otřít kuchyňskou linku, jinak je zle.
    Bohužel, moc se s tím asi nenadělá a pokud to je jenom trochu, tak to není až tak děsivé :). A Vy/Ty určitě nejste/nejsi bordelářka! Já nepořádek nenávidím, ale v naprosto skvěle uklizeném místě bych se cítila velmi nesvá.
    Zdraví věrná čtenářka z USA, moc děkuji za tento blog a za každý nový příspěvek, dokáži se ztotožnit s mnohým.

  8. Hřeben v kuchyni bych neprodejchala. Jsem drobně hysterická už jen z toho, že tam smí i psi. Kupodivu mi jejich přítomnost v ložnici a pracovně nevadí. Ale jinak…. v pondělí ráno projdu byt a posbírám svršky i spodky tak porůznu odložené a zapnu pračku. Pak projdu dům i dvůr a posbírám hrnky od kafe a talířky. Drahoušek si i keksík na jedno strčení do pusy dá na talířek, aby nenadrobil a odnese někam… kde talířek, občas i s keksíkem, nechá ležet… Boty nás znovu naučilo uklízet Štěně. Drobky na pracovních plochách vnímáme oba, častěji stírá manžel. Dle mé matky jsem bordelářka a špindíra, protože jsem se přiznala že žehlím jen v sebeobraně a prach utírám tak nějak jednou, dvakrát za měsíc a okna umývám dvakrát, třikrát do roka a ještě drze nemám ani záclony – proč taky? do ulice jsou žaluzie a do dvora a zahrady je škoda omezovat výhled. Přízemí vytírám denně – bezbariérový přístup na dvůr, patro vysávám tak jednou týdně, zpravidla při pondělku v rámci povíkendové debordelizace. Matka u nás ještě nebyla. Asi by se mohla kontaminovat milionem přátelských bakterií. Kamarádi se rádi vrací, mor ani cholera je ještě nesklátila.
    Povšimla jsem si ve vztahu k pořádku, že v páru víc vnímáme binec toho druhého, než svůj vlastní.
    Nejste bordelářka. To byste i jinak psala. Binec okolo se projevuje i ve vyslovených větách a volbě témat.

  9. Pravdivé:)
    Pro mě je pořádek, když není ulepená podlaha a nejsou nánosy prachu – tvůrčí nepořádek různě poházených věcí je přece v pohodě, ne? 🙂

  10. Máme doma takovou nepsanou dohodu – komu nějaký binec vadí, ten ho uklidí. V životě mi Ivan nevynadal za nějaký nepořádek, protože dle této dohody by ho musel uklidit sám. Nevím, jestli ho opravdu nevidí (včetně dva dny převrácené tašky uprostřed předsíně) nebo jen nechce uklízet. Ale já mám božskej klid.

    1. Ano, to jsem chtěl přesně poznamenat. Osobně mi přijde úchylné chtít po někom, aby uklízel bordel, který vadí mně…

  11. Děkuji za blog,velmi dobré postřehy.My doma to máme obraceně a oba pracujeme doma.Manžel nepořádek neřeší a já dělám co můžu ale pak nic neudělám než jen lítám s hadrou. Když má přijít k nám hosti tak prohlašuje že jsem se zbláznila.Má sestra má může puntičkáře a myslím si že se mam líp.S tím že Vás uklízení nabijí taky souhlasím …pak se na druhý den nic nechce dělat…to jak to přeženu

  12. Bohužel asi v každé domácnosti vznikají neshody ohledně pořádku/nepořádku… Chtěla jsem také nastopit „komu to vadí, ať to uklidí“, ale asi jsem ta nepořádnější a nedělala bych nikdy nic, takže občas nějakou tu výtku mého muže skousnu a uklidím. Než jsme spolu začali bydlet, bál se, že po něm budu chtít moc uklízet, ale už poznal, jak to s námi je…

  13. Ivčo nesouhlasím, deset let jsem neměl jedinnou neshodu. Když člověk o sobě ví co mu vadí (a co partnerovi nevadí) je už jen krůček od toho aby „se přizpůsobil“.

    Už to tu zaznělo, každý to máme jinak, někdo nesnese hřeben s chomáčem vlasů, někdo trochu vodního kamene na záchodové míse, někdo neumité nádobí.

    Uklízet musí ten, komu to vadí nejvíce (druhou možností je začít křičet). Je třeba se s tím smířit a ke konfliktům nemusí docházet. Nejhorší je pokud vás uklízení ubíjí a zároveň vám nepořádek vadí – tomu už se říká bezmoc a je třeba s tím něco dělat.

  14. Upratovanie ma celkom baví, ja som na poriadok zaťažená a asi sa zaradím medzi večne skenujúcich (tiež mi vadia omrvinky, pohár pri posteli) ale zase, pokiaľ sa neplazím po štyroch od únavy nemám problém, upratať takýto „bordílek“.

    A musím priznať, že upratovanie je pre mňa určitý únik, keď ma doma moji dvaja anjelikovia s rožkami vytočia 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s