Moje oblíbená neřest: usínat kdekoli jinde než ve své posteli

mat-8V noci na dnešek mě probudilo šátrání v předsíni a v kuchyni: můj muž se vracel z baru Žlutá pumpa, kde byl na zápasu Sparta- Chelsea. Ve tmě jsem najednou vůbec nevěděla, kde jsem, a teprve po pár vteřinách mi došlo, že ležím na patře v dětském pokoji, zapasovaná v mezeře mezi oběma matracemi svých dcer, s obličejem vtisknutým do rozevřeného výtisku Starých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Poslední, na co jsem si pamatovala, bylo, že jsem dětem řekla, že si musím jenom na chviličku odpočinout a že o Perseovi si dočteme zítra. Pak jsem se během několika vteřin propadla černou dírou do sladkého bezvědomí.

Seštrachala jsem se po schodech dolů. Připadala jsem si jako zombie z filmu Noc oživlých mrtvol se ztuhlýma, neohebnýma rukama a nohama. A letmý pohled do zrcadla v koupelně mě přesvědčil o tom, že tak taky vypadám. Na troubě v kuchyni svítily do tmy digitální číslice s časem 00:44. Napila jsem se vody z kohoutku, uvařila kafe a zapnula počítač. Pustila jsem se do psaní tohoto článku, který jsem chtěla mít hotový už v devět večer…

Nečekané a neplánované vytuhnutí kdekoli jinde, než v mojí vlastní posteli, je neřest, které propadám několikrát týdně. Usínám u dětí během čtení na dobrou noc. Usínám u televize. Usínám ve vaně, jako spolujezdec v autě, v kině, v práci, v baru, v tramvaji. Ten okamžik, kdy si řeknu, že si „jenom na chviličku zdřímnu“ – abych vzápětí usnula na několik desítek minut nebo několik hodin – je pro mě asi totéž, jako když si alkoholik řekne, že si dá „jen jednu skleničku“. Tomu bleskurychlému propadání do sladké tmy prostě nikdy neodolám. I když vím, že probuzení se ztuhlým krkem na opěradle v kině, se zdřevěnělýma nohama, zkroucenýma na gauči, nebo s klávesnicemi počítače obtisklými do obličeje, je jako malá kocovina.

Advertisements

12 comments

  1. Mám to stejně. Usínám kdekoliv a kdykoliv. Za hlučného hovoru kolegů v autě… V tramvaji mezi zastávkami. V křesle se zavrácenou hlavou, na poradách, školeních (to je obzvlášť prekérka, když se konají u „kulatého“ stolu a několik lidí kouká přímo na mě), s ksichtem zabořeným v knížce a dokonce i vestoje v tramvaji :-))

  2. taky se připojuju do klubu. dokonce jsem nedávno dvakrát přejela vlakem úplně jinam do dáli, manžel se vyjádřil, že už mě příště nikam nepustí… 🙂 ještě že to nejde v letadle, asi bych už byla na druhém konci světa. přeju hezké sny pro další usnutí!

  3. U dětí usínám pravidelně. Ale horší je, že usínám i v dopravních prostředcích a navíc – chrápu! A NAHLAS!!!
    Tak to je peklo – ale asi víc pro spolucestující 🙂

    Přeji hezký nadcházející víkend.
    MartinaK

  4. taky se propadám…nejčastěji ráno, když mám vstát do práce. Řeknu si – jen si na minutku zavřu oči – a půl hodiny v pr…. U pohádek jsem usínala permanentně, děti už to moje zívání nebavilo a naučily se číst pohádky samy 🙂 Usnu kdykoliv kdekoliv během pár vteřin…kdo to nezná, nepochopí 🙂 ))

  5. Báro, směju se. Tys totiž spala i na přednáškách na FAMU, a to i na těch, kde nás bylo jen pár. Nebo jsi pletla. Pamatuju se, že jednou jsem šla na zkoušku ze sociologie a Martinů se ptal, jestli jde ještě někdo po mně. Tak jsem řekla, že ty. A on si tě vybavil – aha, to je ta, co buď plete nebo spí. Jsi rozkošná!

  6. Ty jo, já neusnu ani u filmu, ani u knížky a usínám vždycky alespoň půl hodiny… nechápu, jak někdo usne po pěti vteřinách co dopoví větu 😀

    1. vimneok:
      možná někdy poznáš, v určité fázi života býfa psychické vyčerpání tak veliké že opravdu lehneš a spíš =) dokonce by se dalo říct, že usneš na povel 😛

      1. mám dvě malé děti, obě spaly celou noc poprvé ve dvou letech a když konečně spala starší, byla jsem těhotná s mladší a chodila v noci na wc… takže to znám moc dobře. o tom ale nemluvím. Já usnu, když si lehnu, že budu spát kdykoliv přes den. Ale neusnu u počítače, u knihy nebo u filmu. Musím si jít nejdřív lehnout…

  7. Zdravím Vás, mám manžela, který má ten samý problém….usne kdykoli a kdekoli….i třeba na návštěvě v živém rozhovoru…na koncertě Pražského výběru ve stoje, když dokrmil rybičky u akvária…o televizi a četbě dětem ani nemluvě:-) Jen mě už napadlo, zda by se to spíš nemělo léčit? co? Poradíte někdo? Já chápu, že je to pro Vás (i pro něho) slast spánku, ale mě se to moc normální nezdá :-))))

  8. Stává se mi to též. Pamatuji se, jak jsem kdysi usnula v 3D kině v Muzeu vědy v Paříži a můj společník mnou cloumal a syčel na mě:“Jak můžeš, proboha, spát, když to představení stálo 15 euro!!!“ 🙂

  9. 🙂
    Uf to se mi ulevilo, nejsem v tom sam. Jsem schopny usnout v pulce vety. Za studii mi kamaradi dokonce prezdivali „spacak“.
    Kdyz usnu u pohadky, nejdrive se ozve „cti!“, pak se ozve jecive „nespiiiiiiiiiii!“ a pak dostanu „facku“ na tvar.
    Vypozoroval jsem, ze kdyz se plne soustredim na to co ctu, tak vetsinou neusnu. Ale kdyz je to uz znama pohadka, tak soucasne premyslim i o jinych veceh a pak usinam.
    Hezky den.
    Jardis

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s