Mám ráda příběhy o lásce, ty skutečné

Svátek sv. Valentýna neslavím, stejně jako naprostá většina mých přátel. Mezi mými kamarády a vrstevníky se za jedinou přiměřenou reakci na tu hrozivou záplavu růžových srdíček, červených bonboniér a plyšáků s nápisem považuje zhnusený výraz, případně nějaká poznámka o komerčním, importovaném svátku, který u nás nemá tradici. Nejsme v Americe, takže valentýnská přáníčka a oslavy u nás nikdo nevyžaduje a nikoho nedeprimují (podle jednoho průzkumu je 64% procent amerických mužů z Valentýna ve stresu, protože vědí, že jejich partnerka stejně nebude spokojená s tím, čím ji v tento den obdarují). I když, abych byla úplně upřímná, kdyby můj muž dnes 14. února (nebo, když už jsme u toho, kterýkoli jiný den) přišel domů s kytkou a lahví vína (ani by nemuselo být růžové), asi bych se nenaštvala a nepřipadala bych si jako oběť kýčovité komerce. Vlastně bych byla ráda.

A také mě – na Valentýna, stejně jako v kterýkoli jiný den, nikdy nepřestane bavit poslouchat příběhy o tom, jak se moji přátelé, kteří dnes spolu mají školou povinné děti, platí hypotéky a hádají se kvůli nevyždímaným houbičkám na nádobí, zapomenutým rukavicím a nacákané vodě v koupelně, kdysi dávno seznámili.

Renata a Milan se seznámili v baru a čtrnáct dní poté jeli na radnici v Táboře, aby je tam oddali, ale nevyšlo to, takže nakonec se brali až 37 dní po seznámení.

Pavla si svého muže vybrala, ještě než ho poprvé viděla, podle jeho příjmení, které se jí zalíbilo tak, že ho chtěla taky.

Monika a Jirka se seznámili na gymplu a její maminka ho viděla poprvé, když ji přivedl domů v extrémně podroušeném stavu z jednoho večírku.

Mám ráda tyhle příběhy, protože náš život v nich na chvíli vypadal jako upoutávka na hollywoodskou romantickou komedii. Není v nich nic o houbičkách na nádobí a splátkách na hypotéku. Možná proto si je všichni tak rádi znovu a znovu vyprávíme. Kdyby se v pravou chvíli pustily titulky, mohli bychom si myslet, že to takhle bude už donekonečna. Ale není… a to je koneckonců taky dobře.

Reklamy

8 comments

  1. Každou příležitost k oslavě a troše romantiky je dobré využít. Ve všední dny si člověk občas těžko hledá čas a správnou náladu.

  2. Já letos slavil radši Valentýnu, Těreškovovou. Dokonce jsem si z tohodle blogu půjčil obrázek .. google je mocná čarodějka.

  3. Zaručeně originální valentýnské trenky s králíčkem playboy a podprsenka s růžovým chocholem posetým třpytkami… z tohohle se mi taky dělá nanic, i z reklam v televizi a kýčovitých výloh a přitraplých básničkových sloganů v nich…
    Valentýna taky neslavím, i když…neslavím takto, ale ráda na ten den obdarovávám, ale to spíš souvisí s tím, co jste psala – přece kdo by se zlobil za to, že mu chcete udělat radost a že chcete, aby si připadal milovaný? Akorát se stalo, že já si teď momentálně moc milovaná nepřipadám, protože…houbičky na nádobí? (pokud je tedy použijeme jako zástupný model hádek o ničem)…
    Píšete hezky a mile. Nejradši bych si teď z hlavy vytáhla začátky svého vztahu a pustila si je, v nekonečné smyčce, jako dlouhý romantický film 🙂

  4. Valentýna neslavíme, ale… dostala jsem čokoládu a jsem ráda :-). A můj přítel se nemusí strasovat ani pro příště – nečekala jsem od něj nic a něco malého dostala a byla moc ráda. A příběhy o seznámeních zbožňuju.

  5. Jedno seznámení do sbírky:
    Ehm, slečno, nejsou to Vaše klíče? Ne? Hmm, tak to budou asi moje… 🙂

  6. Moje seznámení s mým manželem bylo jako z novely…neuvěřitelné a romantické… ráda na to vzpomínám…byla to láska na první pohled a už nám trvá 12 let 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s