Proč radši nikdy nechci říkat: „Už aby bylo zítra!“

5351038539_54d2a8160fV hitparádě nejsmutnějších pohádek Hanse Christiana Andersena určitě vede Děvčátko se sirkami a hned za ním Malá mořská víla. Mně osobně se ale ještě víc dotýká jeho povídka o vánočním stromečku. Jmenuje se Smrček. Pokud si na ni nevzpomínáte, tak jen pro připomenutí:

Ach, kdybych už jen byl tak velký jako ostatní stromy!“ vzdychal smrček. „Mohl bych pak rozprostřít větve daleko kolem a vrcholem se rozhlížet do širého světa!“

Sotva smrček trochu povyroste, už se chce dostat z lesa. Dozvěděl se totiž, že ty nejkrásnější stromky jsou každý rok vybrány k tomu, aby se z nich staly vánoční stromečky.

Zdalipak jsem se i já zrodil pro toto skvělé poslání?“ jásal smrček. (…) „Kéž by už byly Vánoce! Jsem teď vysoký a rozložitý jako ty, které odvezli loni! – Ach, kéž bych už byl na voze! A v tom teplém pokoji, ve vší slávě a nádheře! A potom? Potom jistě přijde něco ještě krásnějšího, proč by mě jinak zdobili? Musí pak přijít něco ještě většího, ještě nádhernějšího…!“

Jeho přání se mu splní a za pár měsíců se opravdu ocitne v roli vánočního stromku v jedné bohaté rodině v Kodani. Svůj velký Štědrý večer, když ho ozdobí svíčkami, hračkami, zlatem a ovocem, si ale moc neužije. Pořád myslí na to, že zítra to bude jistě ještě krásnější a svou úlohu splní podruhé ještě líp.

Zítra se už nebudu chvět!“ sliboval si. „Budu se plně radovat ze své nádhery.“

Jenže následující den ho čeledíni odnesou na půdu a odklidí do temného kouta. Smrček tam stráví skoro celý rok a pořád čeká, kdy znovu přijde jeho Štědrý den. Až jednoho rána ho vynesou na dvůr.

Zas začíná život!“ říkal si smrček; ucítil svěží vzduch, první sluneční paprsky. „Teď budu zas žít!“ jásal smrček a rozepjal široce větve. Ale ach – byly uschlé a zežloutlé. A ležel v koutě mezi plevelem a kopřivami. Na vrcholku mu dosud trčela zlatá papírová hvězda a leskla se v jasné sluneční záři.

Co mě na téhle povídce tak rozesmutňuje? Připomíná mi, kolik chvil promarním tím, že, stejně jako Andersenův smrček, žiju stále s pohledem upřeným někam jinam, než kde právě jsem. Dnešek beru jako přípravu na zítřek. Jako by to, co je teď, bylo jenom nanečisto. A přitom si nevšimnu, že právě teď mě míjí to důležité.

„Už aby byl víkend,“ říkám si v pátek. „Už aby byly Vánoce,“ když se strkám v davu lidí v obchodech při shánění posledních dárků. A potom: „Už abychom jeli na hory.“ A potom: „Už aby bylo jaro.“ A pak zase: „Už aby byly prázdniny.“

Smrček mi připomíná, že každý den je důležitý. A nemusí to být zrovna Štědrý den.

Pokud dnes nebude konec světa, přeju Vám krásný pátek!

Advertisements

16 comments

  1. S tímhle nemám problém, právě naopak. Žiju hlavně přítomností, ale díky tomu třeba neumím šetřit. Nespořím si na důchod, na příští Vánoce, ani na příští měsíc. Když mám po výplatě chuť vyhodit si z kopýtka, tak to udělám, užiju si a další tři týdny prostě suším hubu. Stejně tak se netrápím problémy, které by mohly nastat… ale ouha, když přijdou, tak je sice řeším v tom okamžiku, ale nejsem na ně připravená, nemám promyšlené důsledky několika různých řešení. A o to víc mě ničí a ubíjí práce, která mě nenaplňuje.. Každý den si totiž uvědomuju, že právě teď, v tomhle okamžiku marním čas, marním život a naprosto vědomě se upínám k večerům a pátkům, což je mi vlastně hrozně nepřirozené…
    Asi je nejlepší najít zlatý střed – vědět a předpokládat věci budoucí a zároveň si užívat to dobré, co právě prožíváme.
    Krásné Vánoce!

  2. Tú rozprávku som kedysi čítala aj ja, a naozaj je smutná a pravdivá zároveň. Hoci mi vtedy bolo smrečka ľúto, akosi som si to doteraz nespájala s reálnym životom. Vďaka za pripomenutie! Hezké Vánoce všem! 🙂

  3. Již pět let vím, že nic neodkládat, říkat vše, kdy nás to napadne a žít každý den na plno, MŮŽE TO BÝT totiž TEN POSLEDNÍ! Škoda jen, že se musí něco strašného stát, aby si to člověk uvědomil. Proto mi ani letos vůbec nevadilo, když přišla nemoc, že nemám nic uklizené, nachystané na vánoce. Zůstala jsem v nemocnici, pustili mě 21. a já s klidem přijela a vánoce byly i přes šílené vychystávání!

  4. Také jsem si to dřív říkala. Ale časem přišly události, kvůli kterým není jisté, jestli bude zítřek skvělý nebo smutný. Proto neplánuju. Zatím jsou zítřky skvělé, ale dnešky ještě hezčí. A až budou smutné, nejak se s tím poperu.
    Nese to s sebou ovšem i nevýhody…třeba že nejsem s určitostí schopná říct, jaký bude můj program za dva dny. Ale s tím se dá žít. 🙂

  5. ….Ještě si pamatuji, jak jsem četla malé dceři z Andersena pohádku O dívce se sirkami. Je tak smutná ale krásně napsaná, tak aby dítě nepolekala, ale bylo jasné, že happyend se nekonal..Ta o stromečku mi neuvízla v paměti, přesto se její poselství snažím naplnit – někdy se to daří lépe někdy hůře. Jednoznačně mě to ale naučila vážná nemoc – no jak jinak…Přeji Vám vše NEJ v novém roce 2013 – plno splněných snů a každý den naplněný.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s