Proč někdy ráda dělám věci, které bych nikdy v životě neudělala

kris-kristofferson-this-old-road3Můj táta je celoživotní fanoušek country. Já ne. Upřímně řečeno, nesnáším jakoukoli hudbu, jejíž interpreti nosí kovbojské klobouky a nohama stírají rosu na kolejích. Přesto se táta stále znovu snaží mi v tomto směru rozšiřovat obzory. Ví, že je to marné, ale stejně to dělá. Z vysněného výletu do Nashvillu, který podnikl letos v září, mi přivezl kovbojský pásek a červenou košili. Už mi chybí jenom ten klobouk.

Když jsem před pár týdny slavila narozeniny, táta mi oznámil, že je oslavíme společně. Na koncertě countryové legendy Krise Kristoffersona v pražském Paláci kultury. Spolkla jsem ironický návrh, že až bude mít narozeniny on, půjdeme spolu do kosmetického salónu. Krise Kristoffersona jsem znala jenom jako toho chlapíka, co vyrábí sérum pro Wesleyho Snipese v upírské trilogii Blade. Nevěděla jsem, že taky hraje country.

Když jsem ale 29. listopadu stála frontu u šatny v depresivně betonově rozlehlém foyer Paláce kultury, zjistila jsem, že to jsem asi jediná. Dostavila jsem se tam s rozpačitým očekáváním a preventivně ironickým výrazem v obličeji. Dost mi záleželo na tom, aby každému bylo na první pohled jasné, že já sem tedy nepatřím. Ukázalo se ale, že je to každému úplně jedno. Diváci – vesměs solidní pánové a dámy přes padesát – vypadali úplně jako publikum na koncertě vážné hudby nebo v Národním divadle. Žádné maskáče. Skoro žádné kovbojské klobouky. Jen pár prošedivělých plnovousů. Byla jsem téměř zklamaná.

Kris Kristofferson mě taky svým způsobem zklamal, protože nenaplnil mé očekávání megatrapného zážitku, který bych mohla druhý den sarkasticky líčit kolegům v práci. Hned od začátku ve mně vzbudil jistý respekt. V druhé půli koncertu jsem musela neochotně připustit, že se mi  jeho vystoupení vlastně… hm… docela líbí. Možná to není hudba, kterou bych si pouštěla v autě. Ani koncert, na který bych se vypravila sama od sebe. Ale už mnohokrát jsem zjistila, že činnosti, do kterých mě někdo zavleče víceméně proti mé vůli, jsou ty, které mi nakonec dělají radost. Protože mě donutí překročit svoje hranice a vyzkoušet něco, co bych sama od sebe nikdy nevyzkoušela.

Reklamy

One comment

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s