Jak je vůbec možné „zapomenout“ se najíst?

„Měla jsem toho v práci tolik, že jsem se zapomněla najíst.“ Když tohle slyším, připadám si trochu jako z jiné galaxie. Jak se dá zapomenout na jídlo? Já na něj myslím skoro pořád. (I teď, v téhle chvíli přemýšlím, jestli v plechové piksle na poličce nezbyl ještě kousek čokolády… Ano! Byl tam.) Zapomenout se najíst mi připadá podobné, jako bych zapomněla mrkat. Zapomenout přestat jíst, to ano, to už se mi stalo, ale opačný stav si moc neumím představit.

Jídlo cloumá s mými emocemi neustále. Dodnes si vybavuji ten úplně hmatatelně konejšivý pocit bezpečí, který mě obklopil, kdy jsme doma měli k obědu pečené kuře s nádivkou a bramborovou kaší. Nebo dekadentní potěšení z oschlého šunkového chlebíčku, který zůstane v lednici jako vzpomínka na včerejší večírek. Euforii z prvního jarního nanuku – ten můj musí mít čokoládovou polevu a bílou smetanovou náplň, jinak to není nanuk, neuznávám ty neónově zbarvené zběsilosti, které si vybírají mé dcery. Malou radost každé ráno nad čokoládkou z adventního kalendáře, zatajený dech nad prvními vanilkovými rohlíčky, vytaženými před Vánoci z trouby, nebo útěchu a zadostiučinění nad talířem špaget s boloňskou omáčkou.

Dá se na tohle všechno vůbec na chvíli zapomenout?

Advertisements

24 comments

  1. jistě že dá: ve stresu, depresi a silném prožívání kritické situace. tam čokoláda nepomáhá ani neláká.

    1. Tak to Vám zavidím: první, co mě vžycky napadne, že si „ulehčím“ svou situaci muffinem z pekárny u mého bytu 😀

  2. Jistě, že dá, mě jídlo otravuje a obtěžuje, ač je to zvláštní. Byl by to krásný den a bylo by spousta času na jiné věci, kdybych se nemusela zaobírat obědem, snídaní, atd. Možná to není úplně v pořádku, ale i tak to může být. Znám spoustu jiných potěšení, které jsou mi milejší. Přeji pěkný den, Jana

    1. Presne! Keby to nebolo nutné k životu, kľudne by som sa každodenného jedla vzdala. Povedzme len občas si dať niečo dobré pre chuť. Ale každodenné chystanie a premýšľanie čo si pripraviť a jesť… – strašná otrava a strata času, ktorý by sa dal využiť zaujímavejšie. 😉

      Dokonca aj v článku spomínaný adventný kalendár som si otvárala zo zvedavosti aký obrázok tam dnes bude. Čokoládka bola až druhoradá a nikdy som nechápala deti, ktoré boli schopné celý kalendár otvoriť naraz. 🙂

  3. Ja naň tiež nezabúdam, práve som si dala výbornú marlenku – guličku, a poškuľujem po banáne, a la desiata a teším sa na obed. V práci ho nazývame svetlým bodom dňa!

  4. tak tak, jídlo je požitek 🙂 taky si s ním ulehčuju život, těším se na něj, přemýšlím, co si dám za chvíli, kuchtím jen tak pro radost.. 😉

  5. Souhlasím! Ráno se zalepenýma očima a s kartáčkem v puse už přemýšlím, co dneska budu jíst, kde všude se po cestě do školy zastavím a jak budu mlsat. Tyhle úvahy mě provázejí po celý den méně či více, podle toho, jaký denní chod se právě blíží. Když tak nad tim přemýšlím, tak nejvetsi oblast, které během dne věnuju své myšlenky je právě jídlo.. Bohužel, podle toho taky vypadám 😦

  6. Mně se to stává dost často-a vůbec to nemusí být nadbytkem práce. Jídlo je nepříjemná nutnost, kterou holt čas od času podstoupit musím, abych neumřel.

      1. Z chmelu a tabáku 🙂 Ale ne, jednou denně se obvykle najím. Ale někdy zapomenu i na to. Organismus mi to vrací tím, že mě tak jednou za půl roku donutí vyžrat ledničku, klidně i nákup na tři dny 🙂

      1. No já se taky najím, ale doháním to kávou, ta mi k obědu stačí. Je fakt, že jsem zas dosti unavená…. no ale to jídlo je stejně otrava a nesmírně mě těší číst tady podobné názory. V mém okolí jsem za exota 😀

  7. Ačkoliv také jídlo miluji, dokáži na něj zapomenout docela snadno. Když se zhaberu do fantasticky zábavné činnosti… zrovna dnes jsem o tom psala na svém blogu naprosto nezávisle na Vás. A nebo když se mi konečně podaří ponořit do práce.

  8. Úplně jde mimo mě, když někdo řekne, že jídlo je zbytečnost. Já to mám zase naopak :D. Ne , že bych se musela cpát čokoládou, ale když je chuť, tak je chuť :D.

  9. Jéžiškovane, to by bylo na samostatný článek! Ano, jídlo je nutnost, které se musím podrobit, protože musím mít režim. Ano, jídlo je sváteček, na který se chystám, těším se už při vaření představou, jak to banda slupne a bude si rohnit, když už se sejde. Ano, jídlo je báječná pohoda, když s někým někam zapadnu a dáme si baštu a jsme spolu. Je fuk, jestli rodina nebo kamarádka, Jídlo je extréní potěšení, když se rozhodnu, že si zasloužím enbo si foukám na bolístku, prostě pro radost. zastav se a nadechni, to je ta skvělá součást jídla. A může to být vedle extrovních menu skvělá dršťková z Kaprovky nebo Koněvovky, může to být báječný langoš nebo jen piroh s nivou z bufíku na Jinonické. Ta chvíle spočinutí, kdy se hladím po jazyku a po duši, která patří jenom mně nebo i těm, které mám ráda. Klidně chroupání mrkve 😉

  10. Nemyslím na jídlo celý den,jím až mám hlad…A moje okolí nechápe, že nemám potřebu smutky zajídat čokoládou- tu totiž nemám ráda… zato takový bramborový placek s česnekem,ten já můžu kdykoli :))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s