Jak je možné, že mi všechno trvá o tolik déle, než jsem předpokládala?

Když jsem se včera ráno podívala do diáře, zjistila jsem, že můj plán na nadcházející den vypadá asi následovně:

  • 7:30 odvést děti do školy
  • 8:00 jsem objednaná ke kadeřníkovi
  • 9:30 přicházím do práce, kde dodělám ten článek, který jsem měla odevzdat už předevčírem
  • 12:00 jsem objednaná s Rozárkou k zubaři, pak ji odvedu zpátky do družiny
  • 14:00 tiskovka
  • 15:00 jsem zpátky v práci, kde napíšu ještě jeden článek a možná si připravím něco na příští týden
  • 17:00 vyzvedávám děti z družiny
  • 18:00 vařím dětem večeři, děláme úkoly, cvičíme na flétnu a věnujeme se logopedickým cvičením
  • 19:00 jdu běhat
  • 20:00 čtu dětem před spaním
  • 21.00-23:00 píšu blog a připravuju si témata na následující dny.
  • 23:00 jdu spát, abych zítra nezaspala

„Ha ha,“ řekla mi na to realita. Ve skutečnosti můj den probíhal zhruba takhle:

  • 7:40 vybíháme s dětmi do školy. Autobus v 7:47 nám samozřejmě ujel. Utěšujeme se tím, že pan učitel Křeček stejně chodí na první hodinu vždycky pozdě.
  • 8:07 uřícená dorážím ke kadeřníkovi. Omlouvám se za pozdní příchod.
  • 10:15 zchvácená dorážím do práce. Omlouvám se za pozdní příchod. Snažím se pracovat na tom článku, ale moc mi to nejde. Volám k zubaři a přesouvám naši návštěvu na jiný termín.
  • 14:00 jsem na tiskovce. Včas. Po půl hodině čekání se dozvídáme, že očekávaná celebrita je už na cestě z letiště, jenom se převlékne v hotelu a v cuku letu dorazí. (Mám škodolibou radost, že v tom nestíhání nejsem sama. Ale tak dlouho čekat fakt nemůžu. Vracím se do redakce.)
  • 15:00 jsem zpátky v práci. Konečně dodělávám ten článek, který měl být hotový předevčírem. Volám manželovi, jestli stihne vyzvednout děti z družiny.
  • 18:30 vařím dětem večeři
  • 19:30 cvičíme s Rozárkou na flétnu. Kňourá u toho, protože je ospalá. Já taky. Na běhání už dneska nemám sílu.
  • 20:30 čtu dětem před spaním. A usnu společně s nimi.
  • 23:00 probouzím se. Potácím se do kuchyně a připadám si trochu jako zombie. Vařím si kafe a hodinu mžourám do počítače. O půlnoci se rozhodnu, že dneska už to fakt nedám. Jdu spát.

Nevím přesně, kde se můj pomýlený optimismus ohledně časového plánování bere, protože moje životní zkušenost ho snad ještě nikdy nepotvrdila. Ale jisté je, že jím trpí skoro všichni. V rámci jedné americké psychologické studie měli studenti vysoké školy odhadnout, za jak dlouho budou mít hotovou svou diplomku. Každý z nich měl uvést dva odhady: jeden realistický (za jak dlouho jsou podle svého nejlepšího mínění schopni práci dokončit) a jeden pesimistický (za jak dlouho by práci dokončili v případě, kdyby se pokazilo všechno, co se pokazit může). „Realistický“ odhad studentů činil v průměru 34 dnů, zatímco ten „pesimistický“ okolo 48 dnů. Ve skutečnosti však studenti diplomku odevzdali v průměru za 56 dnů.

Zdá se, že se pokazilo všechno, co se pokazit mohlo, a ještě něco navíc.

Reklamy

13 comments

  1. Mám ten samý problém a bohužel se s tím nedá ani nic dělat, jelikož nikdy nevíme co se v blízké budoucnosti může stát. Proto si už nic neplánuji tak detailně a vše dodělám, tak jak se mi to hodí, což tedy není někdy dobře :D..

  2. som na tom podobne 🙂
    najviac ma pobavil ten koniec, keď sa vysoškolákov pýtali na optimistický a pesimistický odhad, AJAJAJ, že ešte dlhšie im to trvalo…
    A s týmto optimizmom nie si sama čo má problém. Ja som bola dlho nedochvíľna práve preto, že som sa preceňovala a myslela si napríklad, že za 15 minút stihnem sprchu, fén, žehličku, obliecť sa a tak ďalej :)… a podobne aj s inými vecami. Nedávno ma zaujala niekde v nejakom článku ohľadne timemanagmentu, že mám plánovať len na 60% ten deň, lebo zvyšných 40% sú neočakávané veci, ktorým nezabránime. Takže teraz som sama k sebe tolerantnejšia 🙂

  3. Velice důvěrně to znám. Vzhledem k tomu, že dojíždím do Prahy, tak často nestíhám vlak. A to je pro mě hodně velký průšvih, když další jede až za hodinu :D.

  4. Super článek, moc díky, mám to často velice podobně..
    A to včetně té večerně – noční etapy – usnu s dítětem, proberu se před půlnocí, jdu dělat, něco dělám, leč nic moc výkon, odpadám.. a ráno zase nanovo – s podobně optimisticko – nerealistickými plány :-))

  5. Jestli to není tím, že kdybycho si dali trochu benevolentnější denní plán, nakonec bychom neudělali nic. Takhle sice nestihneme všchno, ale aspoň něco a to se počítá 🙂

  6. je to zajímavé, ale 30 let pracuji a nikdy jsem tento problém neměla, samozřejmě na nějaké vyjímky…co dělají lidé dnes špatně?…-) podotýkám, že rodinu jsem měla a mám také, péči o rodiče a koníčků nepřeberné množství..k tomu psy a další povinnosti

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s