Okamžik euforie: vytáhnout ze skříně teplejší kabát

Když jsem byla dítě, cítila jsem to přesně naopak. Prvnímu navlečení teplé bundy, punčocháčů, nasazení čepice nebo nedejbože šály jsem se zuby nehty bránila. Chodit bez čepice v mrazu jsem považovala za výsadu. Být „nabalená“ byla potupa, příznak toho, že jste považování za malé dítě. Ostřížím zrakem jsem ve školce nebo ve škole sledovala své vrstevníky, jestli náhodou nemají o jednu vrstvu oblečení míň než já. Čepice a šály jsem cpala do aktovky hned, jak jsem vyšla z domu. A dnes moje dcery se mnou každé ráno v předsíni vedou dlouhou diskusi o tom, jestli by si tu bundu nemohly vzít jenom do ruky a teprve podle venkovní teploty se rozhodnout, jestli si ji obléknout nebo ne (doufají, že venku se na bundu zapomene, cha!).

Zato já se každý podzim potichu raduji pokaždé, když sahám do skříně pro teplejší kabát, který jsem ten rok ještě neměla na sobě, a s potěšením se omotávám šálami, čím delší, tím lepší. Protože vím, že mi bude teplo (zatímco několik předchozích dnů jsem se klepala ve stále ještě letním oblečení). Protože to znamená začátek nového období, času kopání do kaštanů, brodění se ve vrstvách tlejícího listí a barev prosvítajících skrz rozechvělou ranní mlhu. Zdá se mi, že mám na sobě něco nového (i když to není tak docela pravda) a připadá mi, že i ten kabát se trochu raduje, že mohl opustit skříň a odstartovat novou sezónu.

Podobnou radost zažívám každý rok ještě jednou, na jaře, když kabáty zase odkládám do skříně.

Reklamy

3 comments

  1. Díky za pozitivní pohled na období, které bych nejraději prospala… Když už se mu nemůžeme vyhnout, tak proč se aspoň netěšit z malých radostí, že.
    Apropos – kam se poděla rubrika „Co mi dnes dělá radost“. Špatně koukám nebo skutečně zmizela? Byl to pro mě nevyčerpatelný zdroj všednodenní inspirace, motivoval mě koukat kolem sebe a usmívat se pod fousy nad maličkými odlišnostmi šedivé každodennosti, proč je pryč???
    Díky za hezký blog.

  2. Mám to podobně, akorát tuším, že to je také tím, že nyní mám čepice, které jsem si sama koupila a připadám si v nich jinak než jako sněhulák s hrncem na hlavě. Šály už nekoušou, ale jsou příjemně hebké, takže se k nim alespoň prostřednictvím šátků vracím i v létě. A místo trapných a nemoderních kamaší, které už tehdy nikdo nenosil, si dnes s chutí oblékám jemné a teplé silonky tloušťky 60 DEN.

  3. nejlepší je spodní košilka, která se dá pořádně zastrčit do kalhot a člověku nikam netáhne. A jak já ji nesnášela!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s