Kolik je ve vašem životě místa pro spontánnost?

Mám ráda plánování. Dělají mi radost věci, na které se můžu těšit týdny nebo i měsíce dopředu. Svým způsobem mě uklidňuje, že zhruba vím, co budu dělat příští pondělí nebo příští rok v lednu, kde oslavím Silvestra a kam pojedu na Velikonoce.

Události, které se dějí bez přípravy a z okamžitého nápadu, pro mě ale mají ještě úplně jiné kouzlo. Spontánní večírky, zrozené z náhodného setkání na ulici a z momentálního popudu, bývají sice méně sofistikované než ty připravené, ale zato v sobě mají osvěžující radost z překvapení. Dokonce i práce, která mi spadne na hlavu nečekaně a musí být hotova do osmačtyřiceti hodin, má něco do sebe: vžene mi do krve trochu adrenalinu, donutí mě přemýšlet jinak než obvykle a výsledky občas stojí za to právě proto, že jsem neměla čas nad nimi týdny ospale přemýšlet.

Pokud mám ale spočítat, kolik je v mém každodenním životě prostoru pro spontánnost, stačí mi dvě slova: strašně málo. Na cestě mezi školou, prací, kroužky a domovem se sice můžu spontánně rozhodnout, jestli si dám kafe s mlíkem nebo bez, jestli pojedu tramvají nebo metrem, jestli si vezmu sukni nebo džíny… ale to je tak všechno. Ty větší a opravdu spontánní počiny, vklíněné do každodenního režimu, mívají obvykle katastrofální důsledky, ze kterých se vzpamatovávám ještě několik dní: Kocovinu. Nevyspání. Nenapsané domácí úkoly. Odložené povinnosti. Nepřijaté telefonní hovory.

Navzdory tomu vím, že spontánně a bez přemýšlení se zrodila většina mých nejlepších životních rozhodnutí. Spontánně jsem začala psát tenhle blog (první příspěvek byl na webu asi dva dny poté, co jsem ten nápad dostala). Spontánně jsem začala chodit se svým mužem (asi pět minut poté, co jsem ho poprvé v životě uviděla, jsem věděla, že to tak nějak dopadne). Spontánně jsem se přihlásila na divadelní školu a stejně spontánně z ní ve čtvrtém ročníku odešla.

Nevím sice, jak to udělat, ale chtěla bych si nějak uchovat pro spontánnost víc místa. Gretchen Rubin na svém blogu píše o tom, že je dobré mít pořád někde v bytě jednu prázdnou přihrádku nebo šuplík. Já bych ho chtěla mít v životě.

Reklamy

7 comments

  1. Pěkný článek. 🙂 Pro mě je na spontánnosti kouzelná právě svoboda volby – teď nebo nikdy, ano nebo ne, tohle nebo ono. Většinou jsou tahle rozhodnutí ta, která jsou opravdu naše, neovlivněná okolím. 😉

  2. Já mám ten problém, že strašně moc přemýšlím, přemýšlím o sebevětší kravině, všechno si plánuju ( sice nic nevychází ale plánuju 😀 ).. Mám mnoho času ale jsem dítě lenosti a tak stejně nic nedělám, jen přemýšlím a plánuji stále a stále dokola..

  3. Děkuji za tento článek, máme to všichni asi podobné. Já například vedu boj proti spontánnosti tím, že dělám (co nejčastěji) věci, které jsem ještě nikdy dřív neudělala (a nebo si to nepamatuji). Zavážu si na 45 minut oči, jedu na ryby, pochválím prodavačku, zúčastním se projektu DailyPortrait, a spoustu dalšího.. Pomáhá mi to od toho chmurného pocitu – nic nestíhám, nic nezažívám, a dělá mě to šťastnější.. Píši o každé příhodě blog a hádejte kdo mi byl inspirací – ano, vy! Děkuji Vám za pomoct při hledání mého štěstí 🙂

    (http://poprve.blogspot.cz/)

  4. já jsem naopak naprostý chaotik. neplánuju nic, protože mi to nejde a stejně to vždycky dopadne špatně. nejlepší je, když zafunguje chaos magie a všechno se tak nějak propojí a dopadne to tak, jak má 🙂 ale ne vždy to tak funguje. jo manželova půlka rodiny z téhle mojí vlastnosti má osypky…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s