Proč je čekání ve frontě takové utrpení?

Chvíle, kdy můžu jen tak někde sedět nebo stát a civět mi nikdy nepřipadají ztracené. Stát/sedět a jen tak koukat mi vůbec není proti mysli. S jedinou výjimkou, a tou je stání ve frontě. V okamžiku, kdy se mám zařadit na její konec a čekat, až na mě přijde řada, začnu nervózně přešlapovat, rozhlížet se a netrpělivě odhadovat, jak dlouho to asi bude trvat těm přede mnou. V tu chvíli se neumím soustředit ani na čtení nebo poslouchání hudby. Jediné, co dokážu, je hypnotizovat začátek fronty a rozčilovat se nad tím, proč to té staré paní (nebo té skupince cizinců nebo té úřednici s hromadou doporučených zásilek) tak dlouho trvá. Nevím přesně, proč si čas strávený ve frontě neumím užít podobně, jako bych třeba seděla na lavičce v parku nebo se opírala o zábradlí na terase s výhledem na Prahu. Nicméně jisté je, že v tom nejsem sama. Richard Larson, nejspíš největší světový odborník na psychologii front, tvrdí, že čas strávený ve frontě se nám zdá v průměru o 36 procent delší. Stání ve frontách se podle něj řídí spoustou pozoruhodných zákonů. Tak například:

  • Dlouhá fronta, která postupuje rychle, je snesitelnější než krátká fronta, která se skoro nehýbe.
  • „Rychlejší“ fronta je vždycky ta vedle vás. Ta, ve které právě stojíme, se nám nevyhnutelně zdá pomalejší než ty ostatní.
  • Lidi ve frontě bývají postiženi vybičovaným smyslem pro spravedlnost. Studie fanoušků ve frontě na lístky na koncert U2 ukázala, že předbíhání, které se odehrávalo ve frontě za nimi (a tudíž na jejich čekání nemělo žádný vliv) je pohoršovalo stejně, jako by někdo předběhl je samotné.
  • Když se fronta těsně před vámi zasekne (třeba proto, že zákaznice před vámi teprve u pokladny zjistí, že ty tablety do myčky nejsou ve slevě), je to horší, než kdyby postupovala pomalu celou dobu.
  • Největší utrpení je fronta s nejistým výsledkem. Třeba když nevíte, jestli vás úřednice stejně nakonec nepošle čekat k jinému okýnku. (Dodnes svým dětem vyprávím o frontách na banány, ve kterých jste nikdy nevěděli, jestli na vás zbyde, ale cítím, že je to pro ně pohádka ze stejné kategorie jako Andersenovo Děvčátko se sirkami.)

Největší euforii posledních dnů jsem zažila ve frontě v Intersparu. Smířeně jsem se zařadila na její konec – přede mnou stály samé rodiny s vozíčky plnými víkendových nákupů – když najednou ke mně spiklenecky přistoupila prodavačka a tajuplně mi všeptla do ucha: „Jděte na třináctku!“ Sprintovala jsem k pokladně číslo třináct, kterou pokladní právě otevírala – a byla jsem tam první!

Advertisements

12 comments

  1. Já vyrážím do města, na nákupy, k lékaři na poštu a do všech front s časopisem, knížkou, hudbou (do ucha). Fronty mě pak trápí míň protože mám víc času si něco přečíst nebo poslechnout. Taky mi tedy hodně pomáhá nebrat s sebou děti, s nimi je fronta jakékoliv délky moc dlouhá :o)

  2. Jednou se mi povedlo, v domnění, že pokladní bude otevírat novou pokladnu, postavit se do nové fronty jako první a natáhnout za sebe další 4 lidi. Do původní původní (kratší) fronty jsem se z nich vrátil jako první hned poté, co jsem zjistil svůl omyl.
    Tímto se všem těm lidem omlouvám. 🙂

  3. Když jde druhá paní prodavačka otevřít druhou pokladnu, všichni na okamžik stichnou, ostražitě se rozhlédnou po ostatních lidech ve stávající frontě a čekají, ke které ze dvou prázdných pokladen si to ta ukrutně pomalá a líná ženská nakonec zamíří.

    Ve chvíli, kdy jste správně schopní odhadnout, ke které prázdné pokladně prodavačka jde, lze udělat cosi jako klamný manévr směrem k té špatné pokladně… v té chvíli se k ní všichni ti ostražití lidé s našponovanými nervy nahrnou a vy máte možnost se v klidu přesunout se k právě otevřenému prázdnému pásu.

    Doporučuje 5 ze 4 supermarketových nasíračů.

  4. To je jasný, prodavačka určitě hltá tvůj blog, poznala tě a měla jsi protekci. A já bloguju a píšu a fotím jak blázen už rok a prodavačky si mě VŮBEC nevšímají; ve frotně musím dál čekat jako „obyčejný smrtelník“. 😀
    Zdraví Vivi

  5. Momentálne mám brigádu, kde tri krát do týždňa čakám v rade na pošte a na sociálke. Naučila som sa rady nevnímať tragicky, čo som si vypočula niekoľko komentárov na moju adresu, prečo musím mať toľko pošty a pod. Väčšinou pozprujem ludí okolo, ako dokážu byť nervný z toho, že stoja v rade a znepríjemňovať si deň. Je to dosť smiešne 😀

  6. Slyšela jsem o nějaké studii, kde prokázali, že to, že nám sousední fronta přijde rychlejší než ta naše, je klam. Ale já přesto věřím, ba co víc, vím, že ta má fronta je vždy ta nejpomalejší!!! 🙂

  7. Ahoj, též si vždy vyberu tu pokladnu nejpomalejší a když náhodou nejkratší frontu, tak než příjdu na řadu něco se určitě přihodí. Ještě mám jednu teorii – nejpomalejší prodavačky jsou v Albertu – ten má také z pekla štěstí a nebo, že by je školil??? Pěkný den D.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s