Neobvyklé předsevzetí pro tento školní rok: Chci toho dělat míň.

Do prvního školního týdne pokaždé vstupuji s lehce staženým žaludkem a jen velmi nejasnou představou, jak proboha časově skloubím všechny kroužky, které navštěvují mé děti (k hodinám piana, malování a taekwonda nám letos přibude ještě flétna), psaní domácích úkolů s čerstvým prvňákem, návštěvy v logopedické ordinaci, psaní blogu, svoje běhání a tisíc dalších věcí s faktem, že bych měla minimálně osm hodin denně sedět v práci.

Nejde to. Prostě to nejde, říkám si.

Tedy, ono to vždycky nakonec nějak jde.

Většinou to jde za cenu, že pokoutně utíkám z práce, na všechny kroužky dobíhám s dětmi pozdě a zchvácená. Že spím šest hodin denně nebo míň. Že píšeme úkoly v půl osmé večer. Že pořád někomu telefonuju a omlouvám se, že to odevzdám později.

Nedávno mě na blogu Cala Newporta, profesora na univerzitě v Cambridge, doslova nadchl dva roky starý otevřený dopis přepracovaným studentům, kterým radí, aby toho dělali míň (a tím pádem lépe).

Dělat toho míň je nesmírně osvobozující představa.

Zároveň jsem si ale uvědomila, že rozhodnout se dělat míň je daleko těžší než opak – tedy dělat víc. Čeho přesně bych se měla vzdát? Co bych měla z rozvrhu vyškrnout, když každá jednotlivá věc má nějaký důvod a zdá se mi svým způsobem nutná?

Rozhodnutí dělat míň má spoustu různých důsledků. Tak například: Odmítat příležitosti, které (tak mi to alespoň vždycky připadá) se neodmítají. Říkat ne na nejrůznější nabídky, které jsem dřív automaticky přijímala. Smířit se s tím, že třeba budu mít míň peněz. Akceptovat, že moje dcera po pěti letech přestane hrát na piano, i když je v tom docela dobrá. Vzdát se některých ambicí a plánů a odolat nejrůznějším pokušením.

Tuším, že by to za to stálo. Přesto se mi zdá, že předsevzetí dělat toho míň je jedno z nejtěžších, které jsem si kdy dala.

Reklamy

6 comments

  1. Připojuji se, a zároveň slibuji, že v době kdy chci pracovat se na to úplně soustředím – je to ale obtížný závazek.

  2. Báro mluvíte mi z duše! Děkuji za váš blog, je pro mě vždy takovým malým osvěžením po celodenním shonu 🙂 Kdyby jste si někdy vyšetřila trochu času, mám pro Vás knižní tip 🙂 Právě čtu knihu „Kráva, která plakala a jiné buddhistické příběhy o štěstí“. Autor má tak trochu podobný styl jako vy – humorným způsobem vypráví o hledání štěstí. Jsem přesvědčená o tom, že by se Vám moc líbila, na mne půspobí podobně jako Váš blog 🙂 Přeji nadále hodně štěstí při hledání štěstí!

  3. Tak to má mám předsevzetí poslední jen jedno – chodit dřív spát a nechat si na spaní aspoň 8 hodin. Ono se pak všechno lépe zvládá, když je člověk vyspalý a duševně svěží. Bohužel se mi také nedaří dodržovat.

  4. Fuf tak toto sadlo…je naozaj ťažké zvoliť si priority a čo je pre nás najdôležitejšie. Ale vraj sa to dá, dokonca, vraj sa dá stihnúť absolútne všetko, pretože čas je len relatívny…Mne sa to však ešte nepodarilo, ale cesta možno vedie práve tadiaľto, robiť menej vecí a dôslednejšie…juj pre mňa asi tiež najťažšia výzva :-/

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s