Zaručený způsob, jak si prodloužit život

Když jsem byla malá, letní prázdniny se zdály přímo nekonečné. Připadalo mi přímo neuvěřitelné, že to moře volna by nakonec mohlo mít nějaký břeh. Trvaly tak dlouho, že nakonec jsem měla čas dokonce se začít těšit na návrat do školy.

Nicméně už řadu let mám dojem právě opačný: prázdniny a léto kolem mě prosviští. V jednu chvíli jsou teprve na začátku (a ano, pořád si namlouvám, že se zdají nekonečné) a v následující chvíli stojím v papírnictví se seznamem školních sešitů, obalů a trojúhelníků s ryskou. Teď už se dvěma seznamy: letos nastupuje do školy i Róza.

Jak je to možné?

Steve Taylor ve své knize Making Time tvrdí, že dítě toho od devíti ráno do půl čtvrté odpoledne stihne prožít tolik jako dospělý za nabitý den trvající dvacet hodin (takže od sedmi od rána do tří v noci; pracovní den pokračující hodně dlouhým večírkem). Proč? Protože vstřebávají mnohem víc nových informací. Tím zaručeným způsobem prodloužení času tedy je vyhýbat se rutině a zažívat nové věci. Čas se zpomalí…

Advertisements

7 comments

  1. Kdyby dospělý opět dokázal prožívat dny přítomným okamžikem, vnímal by tak jako když byl dítětem. Děti prožívají vše naplno a proto nepočítají čas – jak jednoduché 🙂

  2. Je to zajímavé; můj dojem je právě opačný. Čím více toho zažiju nebo udělám (a že toho v hektické dny bývá tolik, že si ani nepamatuji co bylo ráno a připadá mi, že se to muselo stát před několika dny), tím větší rychlostí den mizí v nenávratnu.

    Nevím jestli to platí pro děti, ale řekl bych, že dospělému by běh času zpomalilo jednak dělání méně věcí delší dobu, a pak důraz na pomalý čas. O tom píše Thomas Hylland Eriksen v knize Tyranie okamžiku (http://blog.wuwej.net/2010/10/26/thomas-hylland-eriksen-tyranie-okamziku.html) a moje zkušenost to potvrzuje. Postupně jsem začal využívat jakýkoliv volný čas k nějaké činnosti – při chůzi poslouchám hudbu, v dopravních prostředcích čtu, buď na mobilu nebo na papíře, k tomu hudbu do sluchátek, kdykoliv na něco čekám, vytahuji telefon a kontroluji poštu – a najednou jsem zjistil, že mě dny míjejí jako rozmazané skvrny a já se cítím uštvaný. Ponechat si trochu času volného, jen pro odpočinek a přemýšlení, má nečekaně velký pozitivní účinek.

  3. Já někde četl o vnímání času jinou teorii. Zatímco pro desetileté dítě je jeden prožitý rok celá desetina jeho života, pro čtyřicetiletého člověka pouhá jedna čtyřicetina, proto čím jsme starší, tím náš čas ubíhá stále rychleji. Aspoň na sobě to tak bohužel pozoruji.

  4. Souhlasím s tím, že pro děti je vnímání času jiné kvůli jejich nízkému věku. Na druhou stranu to ale určitě není jen otázka věku, ale i toho co zrovna děláme. Když jsem v práci seděla na schůzi, tak se mi zdálo, že každá minuta trvá snad hodinu. Obdobně, když jsem byla doma s malými dětmi. To se mi pak takový den protáhl trojnásobně. Já osobně mám raději, když čas letí a pořád něco dělám, tedy rychlé tempo mi vyhovuje. Chápu však, že to má každý jinak.

  5. Podle mých zkušeností běží nejpomaleji čas trávený s malými dětmi a nejrychleji u počítače. Takže si říkám, že to dětské vnímání času se nějak musí přenést i na dospělé, kteří jsou zrovna s nimi. Třeba taková půlhodinka na dětském hřišti s dvouletým dítětem je téměř nikdy nekončící příběh. Když mám čtyři hodiny na dokončení práce a zdá se mi, že je to spousta času, najednou je čas u konce a já nechápu proč. A přitom jak první činnost (běhání za človíčkem po hřišti), tak druhá (práce u počítače) jsou smysluplné a dostatečně činorodé. A běhání pro hřišti rozhodně není ničím novým a zajímavým, kdežto u při práci je těch nových informací často vstřebávám spoustu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s