Co mi dnes dělá radost: šestihodinové vaření povidel.

Mám ráda dlouhé a pomalé vaření. Ten pozvolný proces, během něhož se z něčeho původně celkem odpudivého (třeba z hromady cibule a kližky na guláš) stane téměř bez jakéhokoli vnějšího zásahu něco voňavého a lákavého, mi připadá velmi tajuplný a baví mě být u toho. Občas se dívat a různě do toho šťouchat.

Před pár dny jsem strávila celých čtyřiadvacet hodin s hrncem švestek, které jsem dostala na návštěvě u táty. Den předem jsem je vypeckovala, zasypala cukrem a podle návodu zalila octem (což mi zprvu připadalo celkem podezřelé a odrazující).

Druhý den jsem švestky začala vařit. Bylo fascinující pozorovat, jak se zpočátku modré a uvnitř nazelenalé švestky mění nejdřív v divoce bublající červenou směs (opravdu to v hrnci vypadalo jako v jícnu sopky) a potom postupně ve stále černější, vláčnější a sladší hmotu. Když jsem do toho na konci vmíchala skořici a rum, měla jsem už ke svým švestkám dokonale vytvořený citový vztah. Celkem veliký hrnec švestek se na konci scvrkl do tří spíš menších zavařovacích sklenic, naplněných něčím, co vypadá jako zkoncentrovaná, dočerna fialová tma srpnové noci.

Pardon za tu poezii. Ačkoliv povidla nijak zvlášť často nejím a buchty nepeču, ten čas, co jsem s nimi strávila, způsobil, že jsem se do nich takřka zamilovala.

Advertisements

6 comments

  1. No tak pokud se povidla povedla, tak doporučuji začít buchty péci.
    Taková domácí buchta s domácími povidly … éňo ňuno 🙂

  2. tato jdu raději ustlat.
    ikdyž? na vojně jsem jako vojín míchal v obrovské pánvi sádlo a pozoroval celý den jak se mění ve škvarky. poezie.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s