Okamžik euforie: Prohlížet si cizí knihovnu (a něco si půjčit domů)

Pokaždé, když přijdu na návštěvu k někomu, u koho to ještě moc dobře neznám, dříve nebo později skončím vestoje nebo vsedě na zemi u knihovny, s hlavou nakloněnou na stranu do pravého úhlu, a přejíždím očima hřbety jeho knížek. Těší mě nacházet ty stejné, které taky máme doma. Těší mě ale také nacházet úplně jiné, o kterých jsem třeba jen slyšela, a některou si pak půjčit domů jako dočasný suvenýr. Úplně největší radost ale mám, když v cizí knihovně objevím knihu, kterou jsem sama kdysi mívala, ale ve víru našich četných stěhování mi někam zmizela a na spoustu let se po ní slehla zem. Je to jako natrefit v tramvaji na spolužačku ze střední školy: změnila se? Budeme si mít znovu o čem povídat? Nebo byl náš vztah jen na jedno přečtení?

Advertisements

9 comments

  1. Ano, tyhle pocity znám, zvláště to probírání se cizí knihovnou s hlavou nakřivo. I ten pocit objevené knihy. Staré známé. A té radosti, když zjistím, že to je dokonce přímo ta moje, kterou už léta postrádám… 😉

    Ale co e-booky? Moje knihovna se už několik let fyzicky nenafukuje ani neobměňuje, vše se mění jen v malém placatém nesmyslu, který mám někde v baťohu, na poličce, na nosiči u kola… Už vidím, jak za 10 let na návštěvě říkám „hele, pujč mi svůj Kindle, omrknu ti knihovnu…“ a nebo jak někdo vymyslí open air bookcase sharing protokol (OABSP), kdy se připojím u kamaráda na jeho domácí síť a prohlídnu si jeho knihovnu.

  2. Ahoj. K tým e-knihám…i keď som ich prečítala dosť, predsa to nie je to isté, ako s reálnou knihou. Chýba mi dotyk väzby, vôňa knihy, malé chybičky tlaču… všetky tie maličkosti spolučinia na tom, že čítanie je zážitok. Aspoň pre mňa.

  3. Věřím, že nás s hlavou nakřivo se najde ještě dost 🙂 Já jsem stále staromylec – miluji tu vůni papíru, to, že můžu otáčet stránky – a je jedno, jestli je to nová nebo stará knížka. Knížky mě provází na mých cestách, a i když zaberou místo v batohu, vůbec mi to nevadí:-D A hlavně miluju, když se můžu s knížkou zavrtat v posteli, když mě přepadne nějaká choroba – e-booky mě zkrátka neberou 🙂

    1. e-booky jsou nesmírně praktická věc pro pravidelné dlouhé cesty metrem a podobné příležitosti. tam se knížka jednak pronese a hlavně poničí.

      jinak na ty opravdové ale nedám dopustit.

      když jsme u toho, dejte tip na nějakou milou volnočasovou! 🙂

    2. Já jsem zjistil, že mi na té formě prakticky vůbec nezáleží. Jezdil jsem v minulosti v metru s knihou, která má vazbu 8,5cm silnou a celou jsem ji tam přečetl (k úžasu všech teenagerů: „voe, viděls to?“) Plynule jsem přešel na e-booky, čtu teď asi o něco více (mám jich více k dispozici a na více místech).

      Ale přenos myšlenky z knihy ke mně do hlavy se nijak nezměnil. Co jsem si nepamatoval dřív, to si nepamatuju zas a co za zapamatování stojí, to mi v hlavě snad zůstává. A pak to čmárání do knih! Měl jsem psychologický blok si označovat ve čtečce zajímavé kousky 😉 Do knih se přeci nepíše…

      Na té formě mi opravdu moc nesejde. Hlavně, aby se mi ta písmenka dobře proháněla očima, ale zajímá mě ten obsah. Tím ale klasické knihy nijak nezatracuji.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s