Má smysl utrácet peníze za výjimečné víno, když docela dobré chutná skoro stejně?

Pít víno je pro mě jeden z nejdokonalejších způsobů, jak být šťastnější. Téměř v jakékoli denní i roční době. Přesto o sobě vím, že při nejlepší vůli nedokážu rozeznat víno koupené za stovku ve výhodné akci v Tescu od vína uchovávaného po léta někde vzadu ve sklepě pro vzácné hosty.

Tedy vlastně ano, dokážu. Ne podle chuti, ale podle toho, jak se s ním zachází. To první se nalévá a pije bez velkých okolků. Tomu druhému obvykle předchází kratší vyprávění o minerální chuti, ovocných tónech, tříslovinách a podobně. Potom si prohlížíte barvu. Vdechujete vůni. A nakonec pomalu, pomalu ochutnáváte a snažíte se vnímat všechny ty třísloviny a bobule a dřevitosti, o kterých jste předtím slyšeli. To je – alespoň pro mě – jediný rozdíl mezi vínem z Tesca a vínem ze vzácných archivů. Že to druhé vás donutí pozastavit se a opravdu se potkat s jeho chutí.

Já ovšem vínu nerozumím.

Nedávno jsem se ovšem dočetla, že víceméně podobně jsou na tom i znalci a profesionální degustátoři. V Princetonu nedávno proběhla ochutnávka „naslepo“, na níž devět odborníků z Francie, Belgie a Spojených států ochutnávalo věhlasná vína z Franice (už ty názvy rozněcují fantazii: Chateau Mouton-Rotschild, Cos de Mouches, Haut Brion) a zhruba dvacetkrát levnější konkurenci z New Jersey. Posuzovatelé nevěděli, které víno je které. Na konci se konalo velké překvapení: Francouzi sice vyhráli v kategorii “bílé” i “červené”, ale jen o fous. Bílé víno z New Jersey se umístilo na druhém, třetím i čtvrtém místě. Pikantní je, že dva francouzští degustátoři umístili na nejvyšší příčku červené víno z New Jersey. Když zjistili, co jim ve skutečnosti tak chutnalo, byli trochu nemile překvapeni…

Jestliže většina lidí nerozezná docela dobré víno od toho opravdu skvělého, má vůbec smysl utrácet za to druhé peníze navíc?

Zdá se mi, že ano. Ale ne kvůli chuti. Věřím tomu, že s výjimečným vínem si kupujete výjimečný okamžik, ty chvíle, kdy ho budete pít a pozvolna v něm objevovat všechno, co jste se o něm před tím dozvěděli.  

***

A mimochodem: šťastný pátek 13.!

Reklamy

11 comments

  1. Když jsem byla mladší, nevadilo mi koupit si víno z Tesca. Neříkám, že jsou špatná, neříkám, že si je teď čas od času nekoupím – třeba Rulandské šedé z Valtic je naprosto luxusní víno v dobré cenové kategorii.
    Včera jsem ale popíjela Chablis – bílé víno ze severní části Francie – a ta chuť je opravdu jiná a víno si více vychutnám. Možná to právě bude i tou cenou?
    A pro ty, kdo holdují vína červená, doporučuji Rioju (Španělsko). Popíjíme Barón De Ley. Asi jediné červené víno, které mi opravdu chutná!
    Vše koupíte v Makru (trochu reklama no 🙂 )
    A ještě jeden poznatek – z těch drahých vín mě prostě ráno nebolí hlava!

  2. Víno piji ráda. Mám svá kritéria. Neříkám, že jsou správná, a už vůbec nejsou odborná. Víno mi prostě musí chutnat. A když mi chutná a nebolí z něj hlava, vrátím se k němu. Upřednostňuji menší vinařství, protože mám pocit, že k němu měli pěkný vztah. A to mám na mysli české a moravské vinaře, zahraniční vína kupuji jen zřídka.
    Kdo mě zatím nezklamal: Čech, Dufek, Hrabal, Baloun. Jejich vína se nebojím zakoupit na internetu.
    Tak na zdraví!

  3. Já osobně rozlišuji dva druhy vín: Chutná – nechutná 🙂
    Jinak kamarád vinař z Moravy mě poučil, že vína se dělí na tři druhy: Dá se, nedá se, dá se Pražákům 🙂
    No a když už jdu do toho Tesca, tak si kupuju víno od pana Michlovského. Nevím, zda je lepší, ale vedl jednou ochutnávku pro novináře a je to hrozně příjemnej chlap. No jo, do ženy a do melounu člověk nevidí. A do lahve vína často také ne…

  4. nuz, nepovazujem sa za odbornika, ale dobre vino predsa clovek rozpozna podla chuti a hlavne podla toho, ako sa citi druhy den. Skor je to o tom, ze kazdemu sadne iny typ vina. O tej ochutnavke som tusim zachytila info a islo tam ale o to, ze znalci nevedeli priradit ochutnavane ku konkretnej znacke, nie o to, ze by tie americke vina boli menej kvalitne.

  5. Ráda bych se zeptala – a ráda bych měla odpověď 🙂 – jestli jsou Témata ve sloupku všechna, protože to by znamenalo, že jsem přečetla celý blog, ale kdyby to nebyla všechny témata, že na mě nějaké články ještě čekají. Jak to tedy je? Děkuji 🙂

  6. Myslím si, že s těmi degustátory je to trochu špatně pochopené. Jistě, nerozeznali francouzské(drahé) a americké(levné) víno, každopádně to neznamená, že nerozeznají špatné a dobré víno. Chodila jsem nějakou dobu s vinařem/degustátorem a ten když jsem jednou přinesla drahou láhev vína, co jsem dostala k narozeninám, taky cosi francouzského, se podivně zatvářil a měl pravdu. Víno teda nic moc, na to, jak bylo drahé. Je to prostě klasika, drahé ještě nemusí znamenat dobré a tak to právě možná bylo u té degustace naslepo. Na druhou stranu vína z Tesca apod. jsou pro mě zlo. Láhev, která se dá pít stojí tak minimálně 150 Kč za 0,7l. V osvědčené vinárně s moravskými víny nebo přímo od vinaře mám litr nejvíc za 70 Kč a chuť je naprosto jinde.

  7. Já osobně jsem nikdy nepatřil mezi milovníky vína ale rozdíl mezi drahým a levným vínem poznám.. z levného vína mě totiž bolí břicho :D..

  8. Víno je komplikované a každému opravdu chutná něco jiného. Podívejte se na Vinařský degustační portál – Vino Test.cz. Tam milovníci vína hodnotí a doporučují si vína.
    Degustátoři kvalitnější a dražší vína poznají. Mají totiž nachutnáno velké množství vín. Často i tisíce ročně. Mají tzv. napito 🙂 Kvalitnější vína se poznají tak, že mají výraznější vůni, chuť a dlouhý závěr, kdy Vám chuť vydrží v ústech i po 30ti a více vteřinách. Jsou po všech směrech plnější, ale i přesto jsou lahodná a harmonická.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s