Proč se zebry tak klidně pasou, i když je může kdykoli sežrat lev?

Zebrám v africké savaně není moc co závidět (kromě pruhů, samozřejmě). Kdykoli se jim může stát, že řadu měsíců nezaprší, a nebudou mít dost trávy. A každou chvíli na jejich stádo může zaútočit lev a některou z nich sežrat. Pokud jste zebra, kterékoli stéblo trávy, které si uškubnete, může být vaše poslední.

Kdybych byla na jejich místě, asi bych si to popásání moc neužila. Neustále bych byla ve stresu, jestli bude dost trávy i na zítřek, a na příští dva měsíce, a každé dvě minuty bych se nervózně rozhlížela, jestli lev už není na dohled.

Ale zebry to nedělají. Většinu svého života klidně přežvykují. Když na ně zaútočí lev, utíkají. Ale nepřemýšlejí o tom, že by se lev mohl objevit, dokud to opravdu není aktuální. Když jim dojde tráva, hledají další. Ale neřeší, jestli budou v příštích týdnech hladovět. A když je trochu zabolí zub, moc si toho nevšímají – nestresují se (na rozdíl ode mě) pomyšlením, že bolest se určitě bude zhoršovat a zhoršovat a nakonec budou muset jít na resekci a čištění kanálků nebo jiný hnusný zákrok, který je navíc bude stát spoustu peněz.

Zebry se moc nestresují vlastně ničím. Nemají totiž příliš vyvinutou část mozku zvanou prefrontální mozková kůra, píše Robert Sapolsky ve své knize Proč zebry nemají žaludeční vředy. „Prefrontální mozková kůra je zodpovědná za naše plány do budoucna,“ píše Robert Sapolsky. „V jistém smyslu je to část mozku, která způsobuje, že jsme ve stresu a děláme si starosti. Starosti jsou něco jiného než skutečný strach, jsou to naše projekce budoucnosti. Zebry nemají žaludeční vředy, protože si budoucnost nepředstavují, a nedumají nad událostmi, které nemohou ovlivnit.“

Nechtěla bych být zebrou (až na ty pruhy, samozřejmě). Ale tuhle vlastnost bych si od nich ráda vypůjčila. Přestala bych se deptat úvahami, jak budu splácet hypotéku, co když mě jednou vyhodí z práce, jestli se se mnou můj muž nebude chtít v padesáti rozvést, co když se moje dcera za rok nedostane na osmileté gymnázium, a jestli nebudu moc tlustá, když spasu ještě támhleten pěkně šťavnatý trs trávy.

Prostě bych jenom pomalu přežvykovala.

Advertisements

19 comments

  1. Už nějaký čas se tedy programově pokouším stát zebrou 🙂 Ale ty starosti a stresy mě skoro vždycky doženou. Asi běhám příliš pomalu 🙂
    Milý článek, díky. A přeju hezký víkend!

  2. Není náhodou, že Adam s Evou byli vyhnání z ráje po konzumaci ovoce, které je naučilo rozeznávat dobré a zlé… všichni ostatní tvorové v tom ráji zůstali. Chyba je opravdu v našem způsobu myšlení. Vědí to a docela přesně definují budhisté, ale cestu k tomuto stavu hledá mnoho duchovních směrů. Ale už pouhé uvědomění si této pravdy je obrovskou úlevou. Píšete krásné články a používáte v nich normální slova a věty. V jednoduchosti, přímočarosti a opravdovosti je obrovská síla. Jste prostě šťastná žena a dokážete se o svou mapu, jak najít štěstí, podělit. Přeji Vám hezké a šťastné dny.

  3. Doporučuji knihu „Moc přítomného okamžiku“ (Tolle), kde je přesně tohle popsáno. Taky se snažím ‚vypnout‘ ten neustálý film v hlavě: co bude zítra,pozítří, co když se stane toto nebo tamto… Ta kniha je opravdu moc zajímavá a pomohla mi uvědomit si spoustu věcí…

  4. díky – doteď jsem netušila, jak jsem „nedovyvinutá“ – cosi před hraničního taky nemám ?!- běžím zpátky mezi koňovité hledat stéblo. PS: sice jsem si dodnes myslela, že moje nestresování se je způsobeno něčím úplně jiným – ale Vaše vysvětlení je sympatičtější 🙂

  5. Etologie je nauka o chování zvířat. Opravdu bych vám doporučil jakoukoliv knihu si přečíst. Mohli bychom se všichni pak vyhnout blábolům, které tady o chování zeber píšete. je mi jasné, že jste novinářka a tak vaši povrchni znalost dějů a souvislosti chápu. Zebry si velmi hlídaji sve teritorium a ví, kdy jsou lvi hladoví a kdy ne, na rozdíl od lidí. Kdyby jim to bylo jedno )) jak pisete, tak by se lvi k nim jen tezko plizili nebo je nahaneli ve smecce. To jen tak na okraj. Napsat neco symsluplného zanemná mít znalosti. V prvé řadě! Jinak napíšete jen další pitomosti, kterých je na webu tuny… Klidně tento comment smažte, ale zkuste se jim řídit.

    1. Tady nejde o zebry a lvi, ale o metaforu, že se často trápíme budocností zbytečně, přičemž
      realita nakonec bude často jiný, než se odehrává v našem prefrontálním mozku.)
      Takže jste nic nepochopil pane Miku.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s