Okamžik euforie: napsat děkovný dopis

Milá paní Tichá, děkuji Vám za to, že jste celý rok každý pátek vyzvedávala Rozárku ze školky a vodila ji na hodiny výtvarky. Opravdu moc si toho vážím. Nevím, jak bychom to bez Vás zvládli. A také Róza si vaše společné cesty velmi oblíbila. Přeju Vám krásné léto.“

Když jsem čmárala na kus papíru tenhle lístek pro babičku jedné Róziny spolužačky, která mi celý školní rok ulehčovala (a občas i zachraňovala) život, nenapadlo mě, že by mi to mohlo udělat radost.

Ano, čtete správně: udělalo to radost mně. Babičku spolužačky můj dopis možná potěšil, a možná si řekla „no konečně“, a možná jí to bylo úplně jedno – to nevím. Zjistila jsem ale, že tohle písemné vyjádření vděčnosti potěšilo především mně samotnou. Nějak jsem si v tu chvíli připadala lepší a lepší mi připadalo i všechno okolo. 

K podobnému zjištění ostatně dospěl i Chris Peterson, profesor z univerzity v Michiganu, který dal svým studentům za úkol napsat dopis někomu, kdo pozitivně ovlivnil jejich život a komu nikdy pořádně nepoděkovali. Studenti měli psát tyto dopisy každý týden a výsledkem bylo, že pocit vděčnosti, který v nich psaní dopisů vyvolávalo, jim trvale zlepšil náladu. Profesor sám ale žádný dopis nenapsal, prý by se u toho cítil trapně sentimentálně. Teprve když se k tomu po prvním semestru odhodlal, a když odložil ironii a zábrany, zjistil, to, co působilo na jeho studenty, skutečně funguje i u něj samotného.

Reklamy

8 comments

  1. Milá Báro, děkuji Vám za Váš blog – nepatřím k pravidelným čtenářům, ale občas, ve chvílích tvůrčí nebo jiné krize, se k vám prokliknu a přijdu na chvíli na lepší myšlenky. Kromě toho obdivuji, že zvládáte psát nové posty s takovou pravidelností, ačkoli jste na to sama – já se na svém blogu snažím o totéž, ale občas mám mezi články přeci jen delší odmlky. Tak pokračujte, určitě spoustě lidí pomáháte brát život s větším nadhledem a lehkostí, Blanka

  2. Tohle opravdu funguje, já jsem to nedávno dokonce udělala ve formě mluvené, a ta oboustranná radost z toho rozhovoru musela sršet na kilometry daleko, bylo to strašně super 🙂

  3. Je to tak, právě jsem si to vyzkoušela na vlastní kůži. 🙂 Škoda jen těch zbytečných zábran, které často míváme.

  4. Děkuji za krásné vyjádření..
    Ano, funguje to – pokud člověk cítí vděčnost – což při psaní takového dopisu asi ano – tak se právě zdržuje v jedné z nejvyšších a nejčistších energií tohoto světa..
    Vděčnost – spolu s láskou – jsou mocné – opravdu.
    A vděčnost pociťovat je mnohdy daleko snazší než lásku..s tou to máme mnozí složitější a všelijak zamotané..

  5. Já teď jedu na vlně rozdávání kytek – jako že když je ten konec školního roku – a taky mám z toho radost až na kost!

  6. Docela by mě zajímalo, čím si myslíte, že to je? Zlepší nám náladu vědomost, že děkování je dobré, proto když děkujeme jsme dobří i my, nebo to je způsobeno uvědoměním si, že máme na světě někoho, kdo se o nás staral?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s