Měla bych ze svého slovníku vyřadit výraz „MĚLA BYCH“

Některé věci dělám proto, že musím (třeba chodit do práce, platit daně, umýt dítěti hlavu Paranitem, když ho vykážou ze školky, protože má vši), a vlastně mě ani nenapadne si na to stěžovat, protože vím, že by mi to stejně nebylo nic platné.
Jiné věci dělám proto, že chci (třeba chodit běhat) a také si na to nestěžuji, protože vím, že jsem si to sama takhle vybrala.
Zjistila jsem ale, že vůbec nejvíc potíží mi způsobuje kategorie činností, které dělám proto, že bych měla. (Anebo je nedělám a jenom se sužuji výčitkami svědomí, že je nedělám, ačkoliv bych měla, což je ve výsledku ještě horší.)
Tak například:

  • Měla bych jíst víc zeleniny.
  • Měla bych si opakovat francouzštinu, abych ji úplně nezapomněla.
  • Měla bych s Rózou procvičovat logopedii.
  • Měla bych otevřít ten podezřelý dopis z pojišťovny, který leží na poličce už dva dny.
  • Měla bych dětem rozšiřovat obzory a nenechat je tolik koukat na televizi.

Ještě horší pak je varianta „měla bych konečně“, podtrhující fakt, že jde o činnost dlouho odkládanou:

  • Měla bych konečně vyčistit troubu.
  • Měla bych konečně zodpovědět těch asi sto dvacet mailů, které tlejí v mojí schránce.
  • Měla bych konečně vyžehlit všechno prádlo, včetně těch kousků, které na dně koše na žehlení čekají už dlouhé měsíce.

Co vlastně znamená „měla bych“? Je to činnost, kterou nijak akutně vykonat nemusím a když ji neudělám, nejspíš se nestane nic strašného. A zároveň se mi do ní moc nechce. Ale cosi – něco jako nějaký neviditelný dozorce – mě přesto nabádá, abych to udělala. Když ho neposlechnu, nemůže mě sice nijak potrestat, ale prudí a brblá, že takhle to tedy daleko nedotáhnu.

Přála bych si toho dozorce umět vypnout a činnosti ze škatulky „měla bych“ přesunout pod hlavičku „musím“ (dopis z pojišťovny, logopedie) nebo „chci“ (francouzština). A na všechny, které se nevejdou tam ani tam, jednoduše zapomenout.

A měla bych přestat říkat „měla bych“. Tedy vlastně chci.

Reklamy

16 comments

  1. Už dlouho jsem si říkala, co mi tolik brání udělat všechny věci, o kterých říkám „měla bych“. Konečně už to vím:) Zkusím si tedy po tvém vzoru vytřídit všechno do jiných „truhlíčků“ a uvidím, jestli se mi to podaří:)

  2. Tak na tohle mám docela účinnou metodu. Všechny činnosti z kategorie „měla bych“ si naplánuju a zapíšu do diáře. Podvědomě si je tím přeřadím do kategorie „musím“. Například jsem si naprogramovala upomínku na každou poslední neděli v měsíci v podvečer, kdy vyleštím všechna dvířka u naší bílé lakované kuchyňské linky. Otravuje mě, že jsou na nich vidět otisky prstů, ale nebaví mě neustále chodit s hadrem v ruce a leštit je. Často na ně koukám a říkám si: „Měla bych je vyleštit“. To ale vede akorát k těm výčitkám svědomí. Když to mám v diáři, vím, že jednou za měsíc je vyleštit musím, a zbytek měsíce se tím netrápím.

  3. Vanilka mi vnukla dobrý nápad! Sice nemáme bílou, ale na nerezu je to vidět taky děsně 😦 Jinak ani já nesnáším to slovní spojení „měla bych“. Měla bych totiž doma vyluxovat a utřít prach! A vůbec se mi do toho nechce. Parádní článek!

  4. Skvělý článek, vyzkouším..taky nemám naštěstí bílou lakovanou linku ani nic podobného, ale princip jde skvěle aplikovat na ty moje „měla bych“ .
    Taky je dobré místo „dnes musím“ si říci „dnes můžu“ je to pak úplně jiný pocit z té činnosti

  5. Ta bílá kuchyňská linka už v našem bytě byla, když jsme ho koupili. Ze začátku jsem z ní byla nadšená, protože všechny stříkance a kapky z ní jdou lehce otřít. A ani mi nevadí, že je na bílé všechno vidět. Myslím, že je lepší špínu vidět a moct s ní bojovat, než kdybych o ní nevěděla. Ale ty otisky prstů, to je peklo.

  6. V mé rodině se v poslední době hodně ujalo „mělo by se“. Je to takové méně adresné a můžu se chlácholit nadějí, že třeba někdo jiný …. (ve skutečnosti ale stejně všichni myslí mě :-))

  7. Nojo, tohle mi přesně mluví z duše.
    A řeším to právě tím způsobem ”Co se stane, pokud to neudělám?” Většinou se nestane nic, takže ty výčitky trochu zeslábnou a neudělám to.
    Což je ale právě nebezpečné u úkolů typu ”opakovat si francouzštinu”, kdy se teď nestane nic, ale za pár let mě to určitě bude mrzet 😦

  8. „Měla bych“ si nikdy neříkám, ale když si náhodou někdy řeknu „měl bych si trochu uklidit svoji pracovnu“, tak se mi ihned vybaví věta klasikova: „Život je příliš krátký na to, aby se uklízelo…“

  9. Je pravdou, že slůvko „měl/a“ či, „měl/a bych“ dělá v těch seznamech (ne)důležitých činností dosti velkou rotiku.. Proto ano, souhlasím, měli bychom se zbavit toho slůvka.. To by bylo! Hned by se pár věcí ulehčilo..! 🙂

  10. Já se sice nikdy neptám „měla bych“, ale když si jednou za čas řeknu: „Měl bych si uklidit tady tu moji pracovnu?“ V tu ránu mě napadne věta klasika: „Život je příliš krátký na to, aby se uklízelo!“

  11. Jo tak ten “ mělibysmus“ u nás v rodině také zakořenil. Když se řekně o něčem měli bysme
    ( vím že je správně měli bychom)… není jasné, kdo konkrétně by to měl udělat… a tak to nějakou dobu visí ve vzduchu …netrápíme se osobní zodpovědností a nakonec to vždy dobře dopadne…:))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s